Miloslav Šimek

Z Multimediaexpo.cz

Miloslav Šimek (* 7. března 1940, Praha - 16. února 2004 tamtéž) byl český komik, humorista a spisovatel, který se v Praze proslavil jako partner Jiřího Grossmanna už počátkem 60. let. Do širšího povědomí české veřejnosti vstoupil teprve poté, co vydavatelství Panton začalo vydávat jejich gramofonové desky a když Československá televize pod režijním vedením Jána Roháče začala uvádět jejich semaforské pořady.

Obsah

Životopis

Miloslav Šimek se narodil 7. března 1940. Vystudoval Pedagogický institut a stal se učitelem s aprobací dějepis, čeština a výtvarná výchova. Na právnickou fakultu, kam se nejprve hlásil, nebyl přijat kvůli špatnému kádrovému profilu. Po maturitě proto pracoval v účtárně státního podniku Stavoinvest, poté pracoval jako skladník ve skladu sanitární keramiky.

Na vysoké škole se Miloslav Šimek potkal s J. Grossmannem, se kterým založili humoristickou dvojici, která vystupovala v divadle Semafor .

V průběhu vojenské prezenční služby Šimek spoluzaložil divadelní soubor VOJ, což byla zkratka pro Vojenské jeviště. Po jejím skončení se vrátil ke spolupráci s J. Grossmannem, se kterým spolupracoval až do jeho smrti.

Po smrti Jiřího Grossmanna spolupracoval s Petrem Nárožným a Luďkem Sobotou a poté s Jiřím Krampolem, v tomto období se jeho humor dostal na úroveň estrádních pořadů a z toho pramenily neshody s J. Suchým, které ukončila až výpověď z divadla Semafor. Poté M. Šimek založil Divadýlko Jiřího Grossmanna, kde působil spolu se Zuzanou Bubílkovou až do své smrti. Miloslav Šimek zemřel 16. února 2004 na leukémii.

Byl ženatý, s manželkou Marií měl tři dcery, Evu, Magdalenu a Hanu.[1]

Vystupování

Svoje divadelní působení zahájil M. Šimek s J. Grossmannem, jejich vystoupení v divadle Semafor měla velký úspěch, kromě toho společně vystupovali ještě v divadélku Slunéčko, kde vznikl základ jejich pozdějších Návštěvních dnů. Vystupování s ostatními partnery se již nesetkalo s takovou odezvou publika.

Vyjma své hlavní divadelní činnosti se podílel na založení a organizaci několika zábavných mládežnických klubů. Spolupodílel se také na tvorbě kabaretních pořadů (první se jmenoval Polotrapno).

Divadelní představení

  • Besídka zvláštní školy, 1967
  • Návštěvní den č. 1, 1968
  • Večer pro otrlé aneb Pět Pupáků, 1968
  • Návštěvní den č. 2, 1968
  • Besídka v rašeliništi, 1968
  • Návštěvní den č. 3, 1970
  • Othello odpadá aneb Večer u kulečníku, 1970
  • Návštěvní den č.5, 1971
  • Besídka divadelní aneb Staříček Hamuša ožil, 1971
  • Zavěste, prosím, volá Semafor, 1972
  • Třetí nejlepší představení na světě aneb Zázrak, 1973
  • Jemný mrav, 1973
  • Návštěvní den č.6, 1975
  • Robinson Kreutzna0uer potom a Šípková Růženka napřed, 1976
  • Dva pestré týdny v oblastním muzeu, 1977
  • Celaskon a Cyankali, 1978
  • Návštěvní den č.7, 1980
  • Záviš kontra Březinová, 1984
  • Besídka bývalých žáků zvláštní školy, 1986
  • Nešlo odolat aneb Besídka mimořádná-zahradní, 1988
  • Jedeme do Evropy, 1990
  • Telefony aneb Křížový výslech, 1990
  • Čichám, čichám Ameriku, 1991
  • Pohoda 92, 1992
  • Měsíčník Divadla Jiřího Grossmanna, 1992
  • Návštěvní den č.8, 1993
  • Černá hodinka a půl, 1993
  • Kavárna u Uršuly, 1993
  • Muž se třemi ženami, 1995
  • S politiky netančím, 1995
  • Kavárna u Uršuly II. aneb Číšník a dítě, 1995
  • Mimořádný den v Kavárně u Uršuly, 1996
  • Pohoda všedního dne, 1996
  • Politická inventura, 1998
  • Politické harašení, 2000

Filmografie

Reference

  1. ↑ http://www.novinky.cz/kultura/25787-miloslav-simek-ucitel-ktery-zbehl-k-divadlu.html Miloslav Šimek: učitel, který zběhl k divadlu



Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Miloslav_%C5%A0imek“