Black-Friday-2019-12-Multimediaexpo.png

Odolena Voda

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání


Rodný domek Vítězslava Hálka v Dolínku

Odolena Voda je město v okrese Praha-východ, leží při dálnici D8, vzdušnou čarou zhruba 16 km severně od centra Prahy, 7 km východně od Kralup nad Vltavou a 8 km zjz. od Neratovic. Žije v něm 5160 obyvatel. Katastrální území obce má rozlohu 11,23 km2. Mezi Odolena Vodou a obcí Vodochody se nachází letecká továrna s letištěm Aero založená roku 1919.

Obsah

Části města

Historie

Vesnice Odolena Voda, dříve též Vodolina Voda, Odolena Vodis či prostě Odolka či Vodolka byla založena poměrně záhy. Lokalita osídlená již od mladší doby kamenné je situovaní v malé nadmořské výšce a má mírné klima. První zápis však pochází až z roku 1352 a to ze zápisu o majetku kapituly při Svatém Vítu na Pražském hradě. Zápisy hovoří o kostel svatého Klimenta, faráři či vikáři. Roku 1374 je pak zmiňován rytíř Jan Laclík z Odolena Vody. Existence panského sídla ve vsi se týká zápis z roku 1407, v kterém se rektor kostela svatého Mikuláše na Novém městě pře s paní Bětkou o tzv. nápravu. Jednalo se o doživotní pronájem nějakého panství za určité služby. Prakticky vždy bylo součástí nápravy sídlo, někdy však jen poplužní dvůr. Odolena Voda zůstala v držení kapituly až do počátku husitského hnutí. Díky následné sekularizaci získalo ves Staré Město Pražské, kterému patřilo více než sto let. Postupně panství pronajímalo za 60 kop českých grošů několika nápravníkům a to v rozsahu poplužního dvoru, několika dědin, rybníku a luk.

Po roce 1547 po povstání měšťanů proti Ferdinandovi I. Habsburskému byl majetek Starého Města zkonfiskován a stal se na krátkou dobu královským majetkem, posléze byl pak prodán za 750 kop českých grošů Sekerkům ze Sedčic. Odolena Voda byla nejprve ve společném držení Fabiána, Jana a Beneše Sekerků společně s Lobkovicemi, Mlékojedy a Neratovicemi. Roku 1553 se prostřední z nich, Jan, oženil a věno své ženy Mariány ze Šebířova pojistil zápisem na Odolena Vodě. O tři roky později došlo k rozdělení majetku. V podací smlouvě je ves zapsána s poplužním dvorem a platem, lukami, pastvinami,lesy, rybníkem, krčmou a podacím právem ke kostelu svatého Klimenta. Z tohoto seznamu vyplývá, že ve zmiňované době nebylo v obci žádné panské sídlo. Jan Sekerka přesídlil do Odoleny Vody, vybudoval zde tvrz a výrazně panství zvětšil. Roku 1563 zdědil po strýci Lobkovice z rodinou tvrzí. Po jeho smrti pak Odolena Vodu zdědil jeho synovec Ladislav a držel ji po celý zbytek 16. století. Z této doby se dochoval několik soudních záznamů, ve kterých je Ladislav Sekerka ze Sedčic žalován pro neuhrazení dluhu. Roku 1618 se Ladislav zúčastnil stavovského povstání a vykonával funkci komisaře při stavovském direktoru. V roce 1620 však náhle zemřel a jeho majetek i dluhy převzala vdova Voršila. Roku 1622 byl celý majetek zkonfiskován a ihned prodán Polyxeně z Lobkovic za 9 000 zlatých. Odolenské panství skládající se z tvrze, dvoru, ovčína, polí, dvou hájů, dvou štěpnic, kolatury, kovárny, kostela, masného krámu a dalšího příslušenství byly součástí prodeje se vsí Dřínov a poplužním dvorem Červená Lhota. Připojení k ostatním lobkovickým statkům znamenalo pro ves ztrátu významu a bývalé samostatnosti. Ve snaze o kompaktnější panství pak syn Polyxeny Václav z Lobkovic směnil v roce 1671 Odolena Vodu a Červenou Lhotu za vesnici Ctiněves s jezuitskou kolejí. V tomto roce je tvrz v zápise uvedena bez dalších popisů, z čehož se lze domnívat, že její stav nebyl špatný. Oproti tomu v zápisu v jezuitském urbáři z roku 1680 se objekt popisuje jako rozvalený, se zanesenou studní a rozvalenou spíží. Jezuitská kolej poté přistoupila k adaptaci tvrze, která sloužila jako sídlo správce poplužního dvora. V tereziánském katastru je objekt zmiňován jako „vrchnostenský dům špatný, bydlí v něm úředníci“. Roku 1780 je připomínán pouze pivovar, fara a poplužní dvůr. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 je majetek převeden na studijní fond; prameny v této době tvrz nezmiňují, poněvadž hrála pouze podřadnou roli obytného objektu pro poplužní dvůr. Statek měl v té době správce, písaře, sládka, bednáře, čtyři rychtáře, jednoho lesníka a revírníka a tři sloužící. Roku 1811 přešel majetek panství do rukou náboženského fondu a ten ho dále pronajímal. Od roku 1816 byl nájemce August z Ledebouru, který ves i se sousedními Břežanami roku 1820 odkoupil. Roku 1823 je pak odprodal Janovi ze Somssich a ten je roku 1828 prodal dále Matiáši Friedrichovi z Riesse. Jeho syn Adolf pak držel statek až do konce 19. století, kdy ho odprodal Hospodářské kreditní bance. Ta roku 1910 odprodala statek Ferdinandu Blochovi-Bauerovi. Tomu patřil až do druhé světové války, kdy byla přiřazena k majetku německého státu. Po válce byl nakrátko vrácen rodině Blochů, ale následně znárodněn a přičleněn ke Státnímu statku Ďáblice, roku 1967 pak došlo k vytvoření Státního statku Odolena Voda. Objekt tvrze byl využíván k bytovým čelům, postupně zchátral. Po revoluci v roce 1989 byl spekulativně odprodán firmě Kenvelo, zbylí obyvatelé vystěhováni a objekt dále chátral. V roce 2006 došlo ke koupi objektu panem Kodymem, který ho postupně rekonstruuje.

Skloňování

Název obce je spojován se jménem českého rytíře Odolena ze Střízovic, který žil ve 12. století. Rodné jméno Odolen neboli ten, který odolal, je staročeské a dnes se vyskytuje zřídka. V časopise Naše řeč roku 1973 byl zveřejněn článek, podle nějž tvar Odolena není genitivem, za nějž byl dosud považován, ale vznikl zkrácením slova „Odolenova“ (kvůli těžší výslovnosti slabik „-va“ a „vo-“ na styku dvou slov se koncové „va“ vypustilo). Ústav pro jazyk český nemá na původ slova jednotný názor. Zatímco v odpovědích jazykové poradny konstatuje, že „tvar Odolena je sice druhý pád tohoto podstatného jména, v rámci souslovného názvu obce se však toto gramatické vymezení stírá" a jde o "pro uživatele neprůhledný pojmenovací typ"[1] s odkazem na toponomastickou monografii Aleny Polívkové z roku 2007,[2] v Internetové jazykové příručce se s odkazem na tutéž monografii Polívkové uvádí, že „původní podoba názvu Odolenova Voda se vzhledem ke složité hláskové stavbě postupně zjednodušila na podobu Odolena Voda“.[3] Shodně však na obou těchto stránkách ÚJČ připouští pouze skloňování obou částí podle vzoru „žena“: „do Odoleny Vody“, „k Odoleně Vodě“, „přes Odolenu Vodu“, „v Odoleně Vodě“, „za Odolenou Vodou“. Někdy se však (v rozporu s těmito názory ÚJČ) bere Odolena skutečně jako genitiv a tedy se skloňuje „v Odolena Vodě“, „do Odolena Vody“ podobně jako „v Hradci Králové“, nikoliv „v Hradci Královém“, což však poradna ÚJČ nepřipouští. Skloňování tohoto názvu je však dlouhodobě předmětem odborných i populárních článků a polemik jazykovědců.[4][5][6][7][8]

Rodáci

V místní části Dolínek se narodil Vítězslav Hálek – český básník, prozaik, dramatik, literární kritik a publicista, představitel májovců.

Sport

Město je známé především díky místnímu volejbalovému klubu, který dokázal získat několik mistrovských titulů. Od roku 2004 však klub působí v Kladně.

Pamětihodnosti

Fotogalerie

Reference

  1. Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český ČAV, Na co se nás často ptáte – Odolena Voda, nedatováno, stav k říjnu 2009
  2. Alena Polívková: Naše místní jména, Universum, Praha 2007, str. 29
  3. Zeměpisná jména víceslovná, Internetová jazyková příručka, Ústav pro jazyk český AV ČR, 2008, stav k říjnu 2009
  4. Odolena Voda, Naše řeč, 1924, ročník 8, číslo 10, str. 309-310, rubrika Drobnosti, autor neuveden
  5. Milan Majtán: Odolena Voda, z Odolena Vody, Večerník, 23. 2. 1972
  6. Milan Majtán: Odolena Voda, z Odolena Vody, Kultúra slova, 7, 1973, s. 62-63
  7. Karel Kučera: Odolena Voda, Mladá fronta – Víkend, 7. 5. 1978, s. 2
  8. Karel Kučera: Ještě jednou Odolena Voda, Mladá fronta – Víkend, 22. 7. 1978, s. 2


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Odolena Voda
  Města, městyse a obce okresu Praha-východ  

Babice • Bašť • Borek • Bořanovice • Brandýs nad Labem-Stará Boleslav • Brázdim • Březí • Čelákovice • Černé Voděrady • Čestlice • Dobročovice • Dobřejovice • Doubek • Dřevčice • Dřísy • Herink • Hlavenec • Horoušany • Hovorčovice • Hrusice • Husinec • Jenštejn • Jevany • Jirny • Kaliště • Kamenice • Káraný • Klecany • Klíčany • Klokočná • Konětopy • Konojedy • Kostelec nad Černými lesy • Kostelec u Křížků • Kostelní Hlavno • Kozojedy • Křenek • Křenice • Křížkový Újezdec • Kunice • Květnice • Lázně Toušeň • Lhota • Líbeznice • Louňovice • Máslovice • Měšice • Mirošovice • Mnichovice • Modletice • Mochov • Mratín • Mukařov • Nehvizdy • Nová Ves • Nový Vestec • Nučice • Nupaky • Odolena Voda • Oleška • Ondřejov • Oplany • Panenské Břežany • Pětihosty • Petříkov • Podolanka • Polerady • Popovičky • Prusice • Předboj • Přezletice • Radějovice • Radonice • Říčany • Sedlec • Senohraby • Sibřina • Sluhy • Sluštice • Strančice • Struhařov • Stříbrná Skalice • Sudovo Hlavno • Sulice • Svémyslice • Světice • Svojetice • Šestajovice • Škvorec • Štíhlice • Tehov • Tehovec • Úvaly • Veleň • Veliká Ves • Velké Popovice • Větrušice • Vlkančice • Vodochody • Všestary • Vyšehořovice • Výžerky • Vyžlovka • Zápy • Záryby • Zdiby • Zeleneč • Zlatá • Zlonín • Zvánovice

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace