Black-Friday-2019-12-Multimediaexpo.png

Úvaly

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání



Úvaly (německy Auwal) jsou město ve střední části okresu Praha-východ. První písemná zmínka o obci se objevuje krátce před rokem 1300.

Obsah

Historie

Středověk

Vzhledem k pravidelnému uspořádání staré zástavby obce a k dochovaným písemným zmínkám je možné datovat založení Úval nejdále do poloviny 13. století. Úvaly vznikly u brodu přes říčku Výmolu podél důležité obchodní stezky, později nazývané Trstenická stezka. Do období po roce 1300 je datována první zmínka o Úvalech ve formulářových listech v kontextu obchodů pražských měšťanů. Další zmínky od poloviny 14. století jsou známy z Konfirmačních knih Pražského arcibiskupství, kde se dozvídáme, že v Úvalech stál filiální kostel pod farou v Horkách. Můžeme dále předpokládat, že v druhé polovině 14. století koupili Úvaly Olbramovicové sídlící v nedalekém Škvorci, nechali povýšit ves na městys a v blízkosti založili poplužní dvůr Hostín. Avšak je předmětem úvah, zda nebyl Hostín původním sídlem pánů z Pardubic a dále není jista funkce hrádku u Úval, po kterém dnes zůstaly jen zářezy v terénu. V 15. století se již písemné zmínky množí. V roce 1413 se píše Jan Papák z Úvalu, snad krátkodobý majitel, jelikož se v Úvalech nevyskytovala tvrz. Z roku 1415 máme první zmínku o Úvalech jako o městečku s rychtářem Ottlinem řečeným Hublerem „Ottlinus dictus Hubler iudex opidi in Uwal“. Roku 1426 prodává polovici městečka Úval Alžběta, vdova po Ohnišťkovi ze Škvorce, Bervíkovi z Malešic. Blíže můžeme Úvaly charakterizovat až ze zprávy z roku 1462, kdy prodává Mikuláš ze Škvorce svůj díl městečka Čeňkovi z Klinštejna. V Úvalech se nacházely kmetcí dvory (usedlosti poddaných), rybníky a dokonce i doly. Obyvatelé měli robotní povinnosti. Roku 1473 odevzdává Margreta, vdova po Janu ze Stěžova a ze Škvorce, svou část městečka svým čtyřem synům. Před rokem 1489 postavil Jindřich ze Stěžova most přes Výmolu v místech brodu a zmíněného roku si nechal královským majestátem od Vladislava II. potvrdit právo vybírat mýto.

Novověk

Na počátku 16. století získávají část Úval se clem na mostu a podacím kostelním páni ze Vchynic. Úvaly se natrvalo staly součástí škvoreckého panství 5. srpna 1560, kdy majetek okolo dvora Hostín kupuje Albrecht Smiřický ze Smiřic a na Náchodě od bratrů Václava, Bohuslava a Jiříka Vchynských Dlasků ze Vchynic. Albrecht Smiřický získává v Úvalech domy, krčmy, kmetcí dvory, právo vybírat clo na mostě a kostelní podací. Od té doby jsou až do doby rekatolizace v druhé polovině 17. století obyvatelé Úval jistě evangelického vyznání, a to především utrakvistického. Úvalští jsou povinni robotou svému pánu trháním konopí, stříháním ovcí a účastí na lovu, když se jim rozkáže. Panství se rozkvétá adekvátně vzrůstu majetku Smiřických. Jsou zakládány rybníky a mlýny. Na jaře roku 1615 se obnovuje chod, kdysi pustého, poplužního dvora Hodov. Rokem 1618 však začíná ničivá třicetiletá válka a konec obrovského dominia Smiřických se kvapem blíží. Sám Albrecht Smiřický byl jedním z iniciátorů povstání stavů dne 23. května 1618, kdy proběhla známá pražská defenestrace. Úvaly stojí na obchodní stezce, proto není nouze na návštěvu ziskuchtivých armád. Městečko proto prožívá, podobně jako celé panství, hluboký úpadek. Po Smiřických získává panství na základě dědického nároku vojevůdce Albrecht z Valdštejna, který jednoduše nabytý majetek prodává roku 1627 Karlu Eusebiovi z Lichtenštejna. Po třicetileté válce se ale bývalá panství Smiřických uznávají za konfiskáty a tak jsou Úvaly na krátkou dobu součástí královského statku. Karel Eusebius je v zájmu udržení majetku nucen za škvorecké panství znovu zaplatit. Od té doby už jsou Úvaly nepřetržitě součástí dominia Lichtenštejnů až do reformy v roce 1848. Roku 1654 se sepisuje Berní rula. Ze záznamů víme, že v Úvalech mají svého hospodáře pouze tři usedlosti. Ihned po konci války však začíná obnova. Je založen horní a významnější dolní panský hostinec. Obnoven je chod mlýnů a dalších hospodářství v režii panství. Clo vybírá již od třicetileté války Žid. Současně přichází i nekompromisní rekatolizace. Od roku 1706 lze nepřetržitě sledovat držení usedlostí a posloupnost rychtářů v Úvalech, z tohoto roku se zachovaly tzv. Purkrechtní registra. V těchto létech je již v Úvalech 7 gruntů, 7 chalup, mlýn, krčma, výsadní hospoda, dva panské hostince, dva masné krámy, obecní pastouška a svému řemeslu se věnuje jeden kovář a kolář. Kostel se dočká přestavby do dnešní podoby na začátku 20. let. Zástavba se soustřeďuje podél náměstí, kde se pravidelně konají trhy. Roku 1754 je v panském dolejším hostinci založena poštovní stanice, která se však postupem času stěhovala na jiná místa. V roce 1774 je první zmínka o místní škole, tehdy jednotřídní.

Moderní doba

Nádraží v Úvalech

Úvaly se postupně díky vlivu důležité silnice a po zrušení nevolnictví rozvíjí. V dubnu roku 1838 vypukl v Úvalech požár, v němž shořela severozápadní část náměstí. Při rekonstrukci se zúžením náměstí určuje jeho dnešní nesouměrná dispozice. V srpnu roku 1845 přichází velký mezník Úval, projíždí první vlak na nově zbudované železniční trati Praha – Olomouc. V příštích desetiletích se stává železnice důležitým faktorem pro růst městečka tím, že dává podmínky k vzniku průmyslu různých odvětví. O tři roky později se panství transformují na velkostatky a končí robotní povinnosti. V roce 1852 získává městečko samosprávu a prvním starostou se stává Václav Hladík, dřívější rychtář. Především od 70. let 19. století se ustavují spolky, které pozitivně ovlivňují život v obci. V roce 1921 je nařízeno bez výhrad užívání názvu Úvaly, předtím se jméno objevovalo v několika verzích, nejčastěji něm. Auwal a čes. Ouval, Ouvaly, Úval. Obě světové války přežívá městečko bez větší újmy. V 50. letech se kvůli růstu dopravy odklání vedení státní silnice za zástavbu. Od 1. ledna 1969 jsou Úvaly městem. V roce 2005 počet obyvatel překračuje opět po 40 letech hranici 5 tis. a kvůli své poloze blízko Prahy dále roste počet obyvatel a zejména zastavěná plocha.

Geografie a přírodní zajímavosti

Poloha

Městečko leží vně východního okraje hl. města Prahy ve Středočeském kraji ve střední části okresu Praha-východ. V minulosti bylo součástí několika okresů (Kouřimský, Českobrodský), avšak vždy leželo na samém okraji zmiňovaných správních jednotek. Z geomorfologického hlediska do severovýchodního okraje Pražské plošiny. Nejstarší část Úval se nachází v úvalu, který vytvořil potok Výmola, jinak je okolí poměrně kopcovité. Na pravém břehu Výmoly se nachází vrch Vinice (298 m n. m.), který tak představuje nejvyšší místo v katastru města. Naproti němu se pozvolna zvedá Úvalský vrch, tzv. Úvalák, který svého vrcholu dosahuje poblíž 2. mateřské školky (287 m n. m).

Vodstvo

Městem protéká potok Výmola, do kterého zde vtéká Přišimaský a Škvorecký potok. Na území města je také několik rybníků: Lhoták (Dolní Úvalský), Horní Úvalský, Fabrák, Mlýnský rybník, bývalý Hodovský rybník a Kalák.

Přírodní zajímavosti ve městě a okolí

Související informace můžete najít také v článku: Klepec
Související informace můžete najít také v článku: Přírodní park Škvorecká obora-Králičina
Související informace můžete najít také v článku: Klánovický les

Klánovický les leží na východním okraji Prahy a nachází se v katastrálním území Újezdu nad Lesy, Klánovic, Horních Počernic, Jiren, Šestajovic a Úval. V rozsáhlém lesním komplexu se nacházejí dvě přírodní rezervace, a to přírodní rezervace Cyrilov (v severovýchodní části lesa) a Klánovický les, který se sestává ze dvou částí: západní – Blatov – a východní – Vidrholec. Klepec je lesnatý vrch, který je od Úval vzdálený 4 km jihovýchodním směrem. Se svou nadmořskou výškou 358 m. se vypíná nad obcí Přišimasy a širším okolím. Na vrchu se nachází bizarní skalní útvary, pro jejichž zachování byl Klepec v roce 1977 vyhlášen přírodní památkou. Králičina - Škvorecká obora, od roku 2009 chráněná coby přírodní park, představuje nejzajímavější přírodní scenérii v blízkosti Úval. Hluboko zaříznuté údolí říčky Výmoly skrývá chráněné rostliny i živočichy. Po obvodu lesa je stále místy zachována oborní zeď z 19. století. Na výrazném ostrohu jsou znatelné terénní pozůstatky hrádku, někdy nazývaného Skara. Asi 500 m proti proudu Výmoly se nacházejí zbytky po romantických zříceninách nebo střílen z počátku 19. století. Dál odtud se nachází ruina hráze bývalého rybníku. Asi o další kilometr proti proudu Výmoly se nad říčkou klene most z roku 1842, který byl v březnu 2007 vyhlášen právem kulturní památkou.

Památky města a blízkého okolí

Církevní památky

Související informace můžete najít také v článku: kostel Zvěstování Páně (Úvaly)

Římskokatolický kostel Zvěstování Páně získal nynější barokní podobu po opravě, která probíhala ve dvacátých letech 18. století. První přímá zmínka o kostelu v Úvalech je z roku 1385, jako o filiálním chrámu fary v Horkách. Existence kostela se však dá podle nepřímých zmínek datovat už před rok 1359. Kostel má jedinou podélnou loď s pravoúhlým presbytářem a obdélnými přístavby oratoří po stranách. U vstupu na západní straně stavby je symetricky umístěná mohutná hranolová věž zvonice s cibulovou bání. Jednoduché fasády kostela jsou členěny nárožními pilastry a sedmi obdélnými okny, zevně v horní části barokně zazubenými.

Náměstí Arnošta z Pardubic

Římskokatolická fara čp. 45 – Úvaly neměly dlouhá staletí vlastní farnost. Nejprve patřily k farnosti v Horkách. Poté nejsou zprávy až do 17. století, kdy je úvalský kostel pod farou ve Slušticích. V roce 1683 se sluštická farnost ruší a Úvaly se přesouvají k faře tuklatské. Po obnovení fary na Hradešíně roku 1734 byly Úvaly přifařeny k Hradešínu. Úvalští osadníci si ale stěžovali na velkou vzdálenost a špatné cesty, které na Hradešín vedly, a žádali o zřízení samostatné duchovní správy. Jejich žádosti bylo vyhověno v říjnu roku 1856. Místní farář bydlel po založení farnosti nejprve v nájmech. Po delším hledání pak obec pro faru zakoupila statek č. p. 45 nacházející se na náměstí, na kterém byla postavena jednopatrová budova z kamene. Na stavbu přispěl císař Ferdinand I. Dobrotivý, patron kostela Alois Josef II. z Lichtenštejna, občané městyse a zbytek byl zajištěn prodejem farních pozemků. Mezi lety 1856 a 2004 se v Úvalech vystřídalo celkem 8 farářů, z nichž nejvýraznější postavou byl P. Alois Dostál, který byl znám svou literární a divadelní činností. Dva roky po jeho smrti mu byla v roce 1936 na farním úřadě slavnostně odhalena busta. Městský hřbitov – Původní hřbitov býval okolo kostela, tam se pohřbívalo až do roku 1889. Tento hřbitov byl ale přeplněný a jeho rozšíření by bylo nákladné. Obecní úřad se tedy rozhodl na východním okraji Úval, na křižovatce ulice 5. května směřující na Tuklaty a silnice směřující na Tlustovousy, zakoupit pozemek a nový hřbitov zde byl zřízen roku 1894. Márnice byla postavena v roce 1905. Díky růstu počtu obyvatel bylo ale třeba i tento hřbitov rozšířit, k čemuž došlo v roce 1912. Na tento hřbitov se pohřbívá dodnes. V areálu se nachází také pomník obětem 2. světové války.

Technické památky

Železniční viadukt zvaný Devět kanálů z roku 1844. Úvalský viadukt, podle svého vzhledu lidově nazývaný „Devět kanálů“, byl postaven roku 1844 na trati Praha–Olomouc. Jedná se o 135 m dlouhý most postavený do mírného oblouku přes údolí říčky Výmoly. Je zděný z pískovcových a žulových kvádrů a dosahuje výšky 13 m. Úsek mezi Pardubicemi a Prahou byl svěřen vrchnímu inženýrovi Janu Pernerovi. V úseku mezi Olomoucí a Pardubicemi bylo jen málo zděných mostů, naopak v úseku mezi Pardubicemi a Prahou byla postavena celá řada kamenných děl. Vyžádal si to nedostatek lesů a naopak dostatek kamene vhodného pro stavbu. Mosty se stavěly pod vedením inženýra Pernera z pískovcových kvádrů. Nejvýznamnějším objektem z nich byl právě úvalský viadukt, který ve své době patřil mezi pozoruhodné stavby na celé trase PrahaOlomouc. Přestože se jednalo o náročnou stavbu vyžadující založení podpěr dílem na pilotách, dílem na ležatém dřevěném roštu, trvala jeho stavba necelých osm měsíců. V letech 1953-1954 došlo k rozšiřování železniční trati o třetí kolej. Z tohoto důvodu byl v těsném sousedství starého mostu vybudován tvarově shodný most ze železobetonu. Ten je od původního mostu vzdálen pouze 1,5 m.

Kamenný mostek na okraji Škvorecké obory je jednou z nejzajímavějších památek Úval. Mostek byl postaven nad říčkou Výmolou asi v roce 1842, kdy se stavěla silnice napříč panstvím. Po zániku panství v roce 1848 však zůstal bez údržby až do dnešní doby. V současnosti je nutná rekonstrukce. V březnu roku 2007 byl vyhlášen kulturní památkou.

Válcový mlýn B. Prokůpka

Prokůpkův mlýn Dalším zajímavým objektem je beze sporu i mlýn, který všichni znají pod názvem Prokůpkův a rybníku podle něj říkají „Prokupčák“. Mlýn č. p. 36 byl zaznamenán již v Josefínském katastru z roku 1783. Jeho nájemcem byl Jan Formánek a k mlýnu patřilo 7 jiter a 353 sáhů půdy a rybník o rozloze 2 jitra a 1062 sáhů. V roce 1910 mlýn koupil František Prokůpek – mlynář z Tlustovous. Po něm převzal mlýn jeho syn B. Prokůpek, který zde provedl řadu technických vylepšení (např. náhradu kola Francisovou turbínou) a budovy nechal přestavbě do dnešní podoby. Po 2. světové válce převzal mlýn vnuk Františka Prokůpka Bohuslav Prokůpek, který mlýn provozoval až do znárodnění v roce 1960, kdy byl zařazen do národního podniku Mlýny a těsnárny Pardubice, provoz Červany. V roce 1969 byl mlýn hospodářskou smlouvou převeden na národní podnik k Drobné zboží Středočeský kraj, přičemž bylo rozhodnuto o demolici zařízení, včetně turbín jako pohonných jednotek, a byla provedena vnitřní přestavba na sklad. Tím definitivně zaniklo poslání mlýna jako takového. V roce 1991 byl celý objekt bývalého mlýnarestituci vydán synovi původního vlastníka mlýna před znárodněním Bohuslavu Prokůpkovi ml. Ten postupně celou venkovní část objektu opravil do původního stavu. Vnitřní prostory v současné době slouží jako sklad nábytku. Bývalý mlýn, rybník a okolní příroda dnes tvoří příjemné prostředí pro celoroční procházky.

Sochy, sousoší a jiná drobná kamenická díla

Socha Arnošta z Pardubic na náměstí
Socha sv. Jana Nepomuckého
Lichtenštejnský kámen v Klánovickém lese

Lidová architektura

Městská architektura, domy

Novorenesanční budova školy

Válečné pomníky

Hotel Budka
Pomník padlým v 1. světové válce na náměstí

Dopravní dostupnost

Do Úval se dostanete poměrně snadno různými druhy dopravních prostředků, tzn. vlakem, autobusem i prostřednictvím silniční dopravy.

Obyvatelstvo

Počet přihlášených obyvatel k 19. listopadu 2007 (Zdroj: www.mvcr.cz):

Muži Ženy
Nad 15 let Do 15 let Nad 15 let Do 15 let
2 179 410 2 355 411
2 589 2 766
5 355

Vývoj počtu obyvatel a domů v Úvalech:[1]

Rok 1507 1844 1867 1880 1891 1921 1934 1941 1968 1991 2001 2004 2007 2008
Obyvatelé 485 782 991 1130 2352 4346 5471 5025 4629 4717 4833 5355 5517
Domy 42 103 109 335 726 1167

Školská zařízení

Spolky v Úvalech

Významné osobnosti

Použité zdroje a literatura

  1. Malá statistika počtu obyvatel v Úvalech, str. 9, Život Úval, 7–8/2009

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Úvaly
  Města, městyse a obce okresu Praha-východ  

Babice • Bašť • Borek • Bořanovice • Brandýs nad Labem-Stará Boleslav • Brázdim • Březí • Čelákovice • Černé Voděrady • Čestlice • Dobročovice • Dobřejovice • Doubek • Dřevčice • Dřísy • Herink • Hlavenec • Horoušany • Hovorčovice • Hrusice • Husinec • Jenštejn • Jevany • Jirny • Kaliště • Kamenice • Káraný • Klecany • Klíčany • Klokočná • Konětopy • Konojedy • Kostelec nad Černými lesy • Kostelec u Křížků • Kostelní Hlavno • Kozojedy • Křenek • Křenice • Křížkový Újezdec • Kunice • Květnice • Lázně Toušeň • Lhota • Líbeznice • Louňovice • Máslovice • Měšice • Mirošovice • Mnichovice • Modletice • Mochov • Mratín • Mukařov • Nehvizdy • Nová Ves • Nový Vestec • Nučice • Nupaky • Odolena Voda • Oleška • Ondřejov • Oplany • Panenské Břežany • Pětihosty • Petříkov • Podolanka • Polerady • Popovičky • Prusice • Předboj • Přezletice • Radějovice • Radonice • Říčany • Sedlec • Senohraby • Sibřina • Sluhy • Sluštice • Strančice • Struhařov • Stříbrná Skalice • Sudovo Hlavno • Sulice • Svémyslice • Světice • Svojetice • Šestajovice • Škvorec • Štíhlice • Tehov • Tehovec • Úvaly • Veleň • Veliká Ves • Velké Popovice • Větrušice • Vlkančice • Vodochody • Všestary • Vyšehořovice • Výžerky • Vyžlovka • Zápy • Záryby • Zdiby • Zeleneč • Zlatá • Zlonín • Zvánovice

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace