Ortogonalita

Z Multimediaexpo.cz

Původem řecké slovo ortogonální znamená pravoúhlý (z řec. ορθος pravý a γονια úhel).

Obsah

Elementární geometrie

Původně byl termín užíván pouze v kontextu elementární geometrie pro označení přímek protínajících se v pravém úhlu (jinak řečeno pokud všechny čtyři úhly, které protínající se přímky vymezují, jsou stejné). Pravému úhlu odpovídá velikost 90° nebo π/2 radiánu. Viz též pravoúhlý trojúhelník. V geometrii je ortogonalita označována jako kolmost.

Zobecněné významy

S rozvojem linearní algebry došlo k zobecnění pojmu ortogonality na obecné vektorové prostory se skalárním součinem (tzv. unitární prostory). Vektory jsou nazývány ortogonálními, je-li jejich skalární součin nulový. Význačnou úlohu hrají ortogonální báze, zvláště u nekonečnědimenzionálních prostorů, kde je pojem úplnosti báze netriviální a ortogonalita usnadňuje jeho definici. Důležitým příkladem jsou systémy ortogonálních funkcí umožňující vyjádřit libovolnou funkci z daného prostoru funkcí jako součet nekonečné řady vektorů báze.

Pokud mají navíc vektory jednotkovou normu (velikost), pak jde o ortonormalitu (ortonomální vektor, ortonomální báze).

V kvantové teorii, kde jsou stavům systému přiřazeny vektory z Hilbertova prostoru, odpovídají ortogonální vektory takovým stavům, kde pravděpodobnost nalezení jednoho ve druhém je nulová. Obvykle pak stavy odpovídající klasickým stavům (tj. stavy jednoznačně určené hodnotami měřitelných veličin) tvoří ortogonální bázi Hilbertova prostoru.

Ortogonální funkce

Systém funkcí je v intervalu ortogonální s váhou , kde , pokud pro každou dvojici platí

.

Funkci f nazýváme normovanou s váhou , jestliže platí

Systém funkcí ortogonální s váhou , kde každá funkce je normovaná s váhou , nazýváme ortonormální (ortonormovaný) s váhou .

Systém ortogonálních funkcí v

Systémy ortogonálních funkcí v prostoru našly praktické uplatnění především v kvantové mechanice.

Funkce označujeme jako ortogonální v prostoru (na intervalu ), pokud platí

,

přičemž skalární součin v předchozím vztahu vyjadřujeme jako

Funkci f nazýváme normovanou v prostoru , je-li její norma rovna jedné, tzn.

Máme-li konečný nebo spočetný systém funkcí , pak říkáme, že tento systém je ortogonální v , pokud pro každou dvojici funkcí platí

.

Je-li navíc každá funkce normovaná, pak říkáme, že systém funkcí je ortonormovaný (ortonormální). V takovém případě platí

,

kde je Kroneckerův symbol.

Máme-li ortogonální systém funkcí a pro všechny funkce platí, , pak lze vytvořit ortonormální systém zavedením .

Mikroprocesorová technika

V mikroprocesorové technice ortogonalita představuje architekturu procesoru schopnou rozdělit při zpracování instrukci na více úkonů a ty (díky vhodnému návrhu jeho ALU nebo jiných integrovaných obvodů) provést v jednom strojovém cyklu. Tuto vlastnost mají zejména procesory RISC, například ARM7TDMI.

Související články