Black-Friday-2019-12-Multimediaexpo.png

Palestina

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Satelitní snímek oblasti z roku 2003. Hranice států jsou znázorněny světle šedou barvou.

Palestina (z řeckého: Παλαιστίνη; latinsky: Palaestina; hebrejsky: אֶרֶץ יִשְׂרָאֵל, Erec Jisra'el, dříve také פלשתינה Palestina; arabsky: فلسطين‎, Filastín) je název historického území na Blízkém východě, který se poprvé objevuje u Hérodota,[1] avšak oficiálně používaný od roku 135 n.l., který se používá k popisu geografické oblasti mezi Středozemním mořem a řekou Jordán. Původní označení je Země izraelská (Erec Jisra'el‎), používá se také označení Svatá země (Holy Land).[2] V Tóře je toto území také označováno jako Kanaán.

Jako geografický a apolitický výraz může být ve svém širším významu zmiňován ve spojitosti se starověkou Palestinou, oblastí zahrnující současný Stát Izrael, izraelem zabraná území po Šestidenní válce, řeku Jordán a části Libanonu a Sýrie. V součaných pojmech může zahrnovat také oblast, kterou dříve zahrnoval Britský mandát Palestina a dnes oblast zahrnovanou Izraelem, Západním břehem Jordánu, Pásmem Gazy a Východním Jeruzalémem.

Použití tohoto pojmu v kontextu izraelsko-palestinského konfliktu získává politický význam a hranice tohoto území jsou předmětem sporů. Britský mandát Palestina, svěřený Společností národů Spojenému království, v minulosti zahrnoval území dnes známé jako Jordánsko, Izrael, Západní břeh Jordánu, Pásmo Gazy a Jeruzalém, a to až do roku 1921, kdy Spojené království ustanovili nad územím východně od řeky Jordán Jordánské království.[3] Pro palestinské Araby jsou hranice Palestiny území Britského mandátu kromě Zajordánska, tak jak je psáno v Palestinské národní chartě.[4] V současné době může být označení Palestina použita ve spojitosti s Palestinskou autonomií, entitou uznanou více než 100 státy světa, jejíž hranice však dodnes nebyly přesně stanoveny.

Historie a etymologie

Moderní člověk se na území Palestiny, poprvé mimo Afriku, objevuje 90 tisíc let př.n.l. Přibližně 10 tisíc let př.n.l. se objevují první protozemědělci a lovci gazel. V 8 tisíciletí dochází k rychlému přechodu k usedlému zemědělství. Vystřídá se několik málo poznaných zemědělských společností, z nichž poslední byli Kanaánejci. Jsou obyvateli místa, kde později vznikl Erec Jisra'el (Kanaánu - כּנען) byli .[1] Kanaánejci byli semitský kmen zmíněný již v Tóře.[5] První zmínka o nich pak pochází zhruba z roku 3500 př.n.l. Kanaánejci však jako kmen a národ zanikli mnohem dříve, než na toto území přišli Pelištejci.[6] Pelištejci byli nesemitský kmen, potomci Pelasgerů, bílého kmene Indogermánů, jako např. Albánci, uváděný jako jeden z tzv. mořských národů.[6] Uznávaný výklad názvu Pelištejců se odvozuje od slova falasa, což znamená „vystěhovalec“, či „přistěhovalec“.[6] Podle Tóry jsou Pelištejci cizí kmen, který vyšel z Egypta po vyhnání faraónem Ramsesem III. v roce 1176 př. n. l.[7] Původně však žili na ostrově Kréta (který je známý také jako Kaftor). Po vyjití z Egypta se nejdříve Pelištejci usadili poblíž Vádí El-Ariš, a poté jej zhruba kolem roku 1200 př. n. l. překročili a usadili se v oblasti dnešní Gazy. Pelištejské dějiny jsou přibližně tisíc let dlouhé a dají se rámcově rozdělit do tří epoch. Do první patří období bojů o nadvládu se sousedními Izraelity, Féničany a Izmaelity,[8] do druhé patří období bojů o vlastní samostatnost s Egypťany a Asyřany a do třetí epochy patří období zániku pelištejského státu a helénizace pelištejské svébytnosti ve 4. století př.n.l.[6] Jistou podobnost mezi Pelištejci a dnešními Palestinci lze spatřovat v neustálých útocích na Izraelity, které se vyskytovaly již v dobách Soudců.[9] Podle Tóry se dokonce Pelištejcům podařilo ukořistit Schránu úmluvy, ale nakonec ji Izraelitům vrátili poté, co je napadl mor, což spatřovali jako boží trest.[10] Pelištejce lze nalézt i v dalších důležitých momentech židovské historie. Tóra uvádí, že Dalila, do které se zamiloval Samson, a která ho vlákala do pasti, aby mohl být zabit, byla Pelištejka.[11] Pelištejec byl i Goliáš, proti kterému bojoval David. Pelištejci, jako ostatní nepřátelé Izraele, pomáhali králi Nebúkadnesarovi v roce 588 př. n. l. zničit Jeruzalém.[12] Historie Pelištejců pak končí v roce 322 př. n. l. poté, co Alexandr Veliký dobyl Persii.

Jejich pozdější „návrat“ v roce 135 n. l. je již spíše symbolický, jelikož se nejedná o skutečný návrat, nýbrž spíše o memento. Poté co Římané, v té době vládci nad Erec Jisra'el, potlačili protiřímské povstání Bar Kochby, přejmenoval pohanský císař Hadrián území Izraele (Erec Jisra’el) v protižidovském duchu po úhlavním nepříteli Izraelitů, tj. po Pelištějcích.[9][13] Současní Palestinci tak nejsou přímými potomky Kanaánejců, ani potomky Pelištejců.[14] V latině se Pelištejci nazývali Philistäa (latinská výslovnost Palestinae), odtud pak pochází označení Palestina. Současní Palestinci jsou potomky pravděpodobně všech národů, které se přes tento region převinuly, v tom i podle průzkumů DNA mají částečně samozřejmě i židovské kořeny.[15] V roce 1914 tzv. Palestinci či Palestinští Arabové stanovili více než 90 procent populace.[16]

Poznámky

  1. 1,0 1,1 ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 10.   [Dále jen: Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu.]
  2. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 12
  3. ERETZ.CZ. Britské mandátní území Palestina [online]. [cit. 2008-04-06]. Dostupné online.  
  4. CHAPMAN, Colin. Čí je země zaslíbená? Pokračující krize mezi Izraelem a Palestinci. Praha : Volvos Globator, 2003. ISBN 80-7207-507-1. S. 98.  
  5. 6,0 6,1 6,2 6,3 SCHNEIDER, Ludwig. Jeruzalém: ohnisko dění. Ostrava : A-alef, 2003. ISBN 80-85237-71-7. S. 27-28.   [Dále jen: Jeruzalém: ohnisko dění.]
  6. JOHNSON, Paul. Dějiny židovského národa. 1. vyd. Praha : Rozmluvy, 1995. ISBN 80-85336-31-6. S. 57.  
  7. TERNER, Erich. Dějiny státu Izrael. 1. vyd. Pardubice : Kora, 1991. ISBN 80-901092-0-9. S. 16.  
  8. 9,0 9,1 Jeruzalém: ohnisko dění. S. 29
  9. ,
  10. SCHUBERT, Kurt. Dějiny Židů. Praha : Svoboda, 2003. ISBN 80-205-1036-2. S. 7.  
  11. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. S. 10
  12. http://en.wikipedia.org/wiki/Palestinian_people#Genetic_relations
  13. http://www.israelipalestinianprocon.org/populationpalestine.html#graph1

Související články


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Palestina
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Palestina
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace