Egypt

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Egypt
Egyptská arabská republika
جمهوريّة مصر العربيّة
Ǧumhūriyyat Miṣr al-ʿArabiyyah
Džumhúrja al-Misríja al-'Arabíja
Flag of Egypt.png  Coat of arms of Egypt.png
Egyptská vlajka   Státní znak Egyptu
The media player is loading... Prehravac se nahrava...

Egyptská hymna – Biládí, Biládí, Biládí (بلادى، بلادى، بلادى)
Geografie
Egypt (orthographic projection).png
Mapa egypta.png
Hlavní město: Káhira
Rozloha: 997 739 (30. na světě)
z toho 0,6 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Gebel Katrinah (2 642 m n.m.)
Časové pásmo: +2
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 77 505 756 (15. na světě)
Hustota zalidnění: 74 (117. na světě)
HDI: 0,716 (střední)
Jazyk: arabština
Náboženství: islám 94%,
koptské ortodoxní křesťanství 6%
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Měna: egyptská libra (=100 piastrů) (EGP)
HDP/obyvatel: 6 200 USD (2010)
Mezinárodní identifikace
MPZ: ET
Telefonní předvolba: 20
Národní TLD: .eg

Egypt je arabská republika v severovýchodní Africe (malou částí též v Asii), ležící na Nilu. Na západě hraničí s Libyí, na jihu se Súdánem, na severovýchodě s Izraelem. Ze severu ho omývají vody Středozemního moře (arabsky البحر الأبيض المتوسط al-bahhr al-abyadd al-mutawasitt), z východu pak Rudé moře (arabsky البحر الأحمر al-bahhr al-ahhmar).

Egypt je jednou z nejlidnatějších zemí Afriky. Většina z přibližně 78 milionů obyvatel (k roku 2007) žije poblíž břehů řeky Nil na ploše 40 000 čtverečních kilometrů, kde se nachází jediná orná půda. Většina nehostinné pouště Sahary je pouze velmi řídce obydlena. Přibližně polovina obyvatel Egypta žije ve městech, většina z nich v hustě obydlených centrech Káhiry, Alexandrie a dalších velkých měst Nilské delty.

Tato země je známá především díky starověké civilizaci a několika světově proslulým monumentům, jako jsou například pyramidy v Gíze a Velká sfinga. Město Luxor, které se nachází na jihu Egypta, skrývá početné starověké artefakty, jako například chrámový komplex Karnak a Údolí králů. Egypťané jsou obecně považováni za kulturně a politicky důležitý národ Středního východu.

Obsah

Etymologie

V minulosti mívaly státy, nebo území na nichž se státy nacházely, poněkud odlišná jména, než jaká mají dnes. A čím vzdálenější minulost, tím propastnější se zdá být rozdíl mezi současným a tehdejším názvem daného území. Ani Egypt v tomto není výjimkou.

Kupodivu i naše současné označení má své kořeny v egyptštině, avšak původně to s názvem této země nemělo nic společného. Původně šlo totiž o označení pro Ptahův chrámový komplex v městě Mennofer (řecky Memfis) který byl nazývám "Palác Ptahovy Ka„ což se v egyptštině řekne “hat ka ptah„. Z tohoto názvu se však během staletí stal nový výraz (podobně jako v češtině se z půl dne stalo poledne), který se mohla vyslovovat přibližně “hykupta".

V této podobě se s tímto označením setkali Řekové. Přizpůsobili si jej svému jazyku a začali jej používat k označení celé země a dokonce k tomu i měli mýtus, v němž je to vlastně jméno egyptského krále, po němž se nazývá i celá zem. Tento řeky zkomolený název zněl AIΓYΠTOΣ (Aigyptos). Když se s tímto označením pro Egypt setkali Římané, převzali jej a přizpůsobili si jej zase svému jazyku a tak vzniklo ÆGYPTVS (Égyptus), což byl později (když se Egypt stal součástí Impéria) i oficiální název provincie. A z toho je pak odvozen náš současný název Egypt.

Sami Egypťané však svou zemi nazývali jinak. A neměli pro ni jen jeden název, ale hned několik a každý z nich vyjadřuje, jak Egypťané svou zem vnímali a co pro ně znamenala. (viz Staroegyptské názvy Egypta)

A i v současnosti obyvatelé svou zemi nenazývají jako Egypt. Oficiální název země zní Džumhúrja al-Misríja al-'Arabíja, což se v arabském světě a v Egyptě samotném v běžném hovoru nahrazuje zkráceným Maṣr či Miṣr.

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Egypta

Historie Egypta patří mezi nejdelší souvislé historie sjednoceného státu. Nilské údolí vytváří přirozenou zeměpisnou oblast ohraničenou na východě a západě pouštěmi, na severu mořem a na jihu nilskými katarakty. Snaha ovlivnit nilské záplavy vedla v době 3 000 př. Kr. ke vzniku jednoho z prvních států na světě.

Historii Egypta můžeme rozdělit na tato období:

Pravěk

  • Období paleolitu (700000 B.P. – 10000 B.P.)
  • Období mezolitu (10000 B.P. – 5000 B.P.)
  • Období neolitu a předdynastické období (5000 B.P. – 3000 B.P.)
  • Raně dynastické období (1. až 2. dynastie; do cca 27. století př. n. l.)

Skupinky člověka rodu Homo erectus se při rozšiřování z Afriky do západní a jižní Asie pravděpodobně též usadily v údolí Nilu. Ze středního paleolitu pochází mnoho lokalit, které dokládají rohovce vhodného pro výrobu pazourků.[1]

Postupně se skupiny lovců-sběračů začaly usazovat a v Nilském údolí začaly vznikat trvalejší zemědělská sídliště. Lidé využívali bohatství, které jim nabízelo údolí Nilu. Nilské bahno poskytovalo materiál na stavbu nízkých stěn chatrčí, na výrobu keramiky a také každoroční nilské záplavy přinášely živiny pro rostlinstvo v okolí.

Z vývoje keramiky můžeme usuzovat na vznik několika kultur, z nichž nejvýznamnější je badárská kultura a nakádská kultura.

Vytvářejí se kmenové svazy, vyvolané potřebou organizovat odvodňovací práce. V Horním Egyptě nabyl převahy kmen, který sídlil v okolí osady Nechen (pozdější Hierakonpolis), v Dolním Egyptě to byl kmen sídlící v severozápadní deltě Nilu v okolí osady Bútó.

Roku 3150 př. n. l. sjednotil faraon Menes Horní a Dolní Egypt. Vznikla Stará říše jejíž faraoni si nechávají budovat pyramidy. Někteří badatelé ztotožňují tohoto panovníka s králem Narmerem nebo s panovníkem Hor-Aha. Rozhodnout, kdo má pravdu je obtížné z důvodu používání dvou jmen, jednoho osobního a druhého trůnního. Kromě toho se pozdějším přepisem jmen a jejich pořečtěním mohlo znění změnit.[2]

Při výzkumu staroegyptské historie se využívá relativního datování podle vlády panovníků a egyptských dynastií, vycházejícího převážně z díla řeckého historika Manehta.

Starověk

  • Stará říše (3. až 6. dynastie; 2700 – 2180 př. n .l.)

Se začátkem panování třetí dynastie se začala tzv. Stará říše. Panovník byl ztělesněním boha a měl neomezenou moc. Za vlády faraona Džosera (kolem 2610–2590 př. Kr.) a panovníků čtvrté a páté dynastie se rozloha Egypta rozšířila až na jihu k Asuánu. Faraonové byli v této době uctíváni jako synové slunečního boha Re. Džosér jako první nechal postavit pyramidu pojmenovanou po něm.

  • První přechodné období (7. až 11. dynastie) (2180 – 2065 př. n .l.)
  • Střední říše (11. až 14. dynastie; 2055 - 1650 př. n .l.)
  • Druhé přechodné období (14. až 17. dynastie, 1650 – 1550 př. n .l.)

Po rozpadu Staré říše se po období rozpadu dosavadního zřízení podařilo vládcům města, konkrétně Mentuhotepovi II. Vesetu (Théby) v Horním Egyptě říši znovu sjednotit a pod vládou XI. dynastie začíná Střední říše.[2]

Kolem roku 1650 př. Kr. vpadli do Egypta z Asie semitské kmeny, které byly později nazvány Hyksósové. Přinesly s sebou nový typ luku, nové typy bronzových zbraní, chov koní a užití válečných vozů, čímž se změnil způsob vedení válečných bojů.

Rozsah egyptské říše za vlády Thutmose I. (1504–1492 př. n. l.)
  • Nová říše (18. až 20. dynastie; 1550 – 1069 př. n .l.)
  • Třetí přechodné období (21. až 25. dynastie; 1069 – 664 př. n .l.)
  • Pozdní období (26. až 31. dynastie; 664 – 332 př. n. l.)

Faraonu Ahmose I. se podařilo Egypt kolem roku 1550 př. Kr. znovu sjednotit a založil tak XVIII. dynastii. Za vlády panovníků této dynastie se Egyptská říše rozkládala až k Nubii a k údolí Eufratu.

Panovník Amenhotep IV. (1364 –1347 př. Kr.), jehož manželkou byla Nefertiti, si změnil své jméno na Achnaton a provedl náboženskou reformu. Za jeho vlády byl jediným uctívaným bohem Aton, bůh slunce (před reformou Amon). Jeho nástupce Tutanchamon tento kult zrušil a jméno Achnatona bylo ze seznamu králů vymazáno.

Za vlády Ramesse II. (1290 –1224 př. Kr.) zažila Nová říše ještě jednou dobu rozkvětu. Po smrti Ramesse III. (1184 – 1153) došlo k rychlému úpadu Egypta a nepokojům. Následkem toho byl vpád Libyjců a mořských národů. Zakladatelem XXII. dynastie byl Lybijec jménem Šešonk I., XXV. dynastii založili králové Núbie.

  • Makedonské období (332 – 310 př. n. l.)
  • Ptolemaiovský Egypt (305 – 30 př. n. l.)

V roce 525 př. Kr. se Egypta poprvé zmocnili Peršané. Na konci 5. století př. Kr. se naposled osamostatnil pod vládou domácích dynastií (XXVIII. – XXX.). Poté se Egypta znovu zmocnili Peršané.

V roce 333 př. Kr. porazil Alexandr Veliký perského krále Dáreia III. a získal tak egyptské území. Po jeho smrti (323 př. Kr.) jeden z jeho vojevůdců Ptolemaios vládl v této provincii a v r. 305 př. Kr. přijal titul krále jako Ptolemaios I. Sótér. Ptolemaiovská dynastie pak vládla Egyptu až do roku 30 př. Kr. Hlavním městem byla Alexandrie a velký kulturní vliv v této době měl helénismus.

  • Období Římské říše (30 př. n. l. až 395 n. l.)
  • Byzantské období (395 – 640 n. l.)

Po smrti Kleopatry VII. v roce 30 př. Kr., poslední panovnice dynastie Ptolemaiovců se stal Egypt římskou provincií. Při dělení římské říše roku 395 n. l. se dostal pod byzantskou vládu a ztratil dosavadní hospodářský význam.

Středověk

  • Islámské období (640 – 1517 n. l.)
  • Osmanské období (1517 – 1805 n. l.)

Kolem 640 dobyli islámští Arabové Nilské údolí. Za vlády Mu‘ávijada I. (661–750) osídlily arabské kmeny plodné planiny a s nastoupením Saladina, zakladatele dynastie Ajjúbovců (1171–1249), se stala Káhira centrem muslimského odporu proti křižáckým tažením do Egypta. Kolem roku 1250 povstala palácová garda a mamlúci (vojenští otroci tureckého původu) získali moc.

V roce 1517 dobyl Egypt turecký sultán Selim I. a ten se tak stal tureckou provincií.

Novověk

  • Období vlády dynastie Muhammada Alího (1805 až 1952)

Teprve přistání francouzské expedice v roce 1798 pod vedením Napoleona ukončilo osmanskou nadvládu. Napoleon sice téhož roku byl donucen odplout z důvodu vítězství admirála Nelsona v námořní bitvě u Abukiru, ale po Napoleonově odplutí ovládl makedonský důstojník tureckého vojska v Egyptě Muhammad Alí s pomocí armády do roku 1801 postupně celou zemi. Potlačil britské pokusy o vměšování do egyptské vnitřní politiky a v roce 1811 plně stabilizoval situaci vyvražděním tehdejší vojenské a politické elity - mamlúků. V té době se však již stal faktickým vládcem země, neboť Osmanská říše neměla prostředky na dobytí Egypta.

V roce 1848 se vzdal trůnu ve prospěch svého syna Ibráhíma a tím založil novou dynastii, vládnoucí Egyptu (pod formální osmanskou a méně formální britskou správou) až do roku 1952. Stavba Suezského kanálu však zemi zadlužila a v roce 1875 se stala největším akcionářem společnosti Velká Británie. V roce 1888 Konstantinopolská smlouva prohlásila Suezský kanál za neutrální území pod správou Velké Británie.

18. prosince 1914 prohlásila Velká Británie Egypt svým protektorátem. Dosavadní chediv Abbás II. Hilmí byl sesazen a nahrazen sultánem Husajnem Kámilem. Po jeho smrti roku 1917 se sultánem stal Ismáíla Ahmad Fu´ád. Britové zatížili egyptské obyvatelstvo nucenými pracemi pro budování komunikací a vodovodů s velkými ztrátami na lidských životech.[3] Omezení dovozu zboží podnítilo rozvoj egyptského lehkého průmyslu.

28. února 1922 vyhlásil Egypt pod vládou Fuada I. samostatnost jako Egyptské království.

Za druhé světové války se stal bojištěm německé a italské armády pod velením Erwina Rommela a britských vojsk pod velením Bernarda Montgomeryho. Britská vojska zůstala až do roku 1946 v zemi. V roce 1948 se egyptská armáda zúčastnila arabsko-izraelské války.

V roce 1951 Egypt vypověděl Konstantinopolskou smlouvu a Velká Británie souhlasila, že se stáhne (1954).

  • Republika (1953 do současnosti)

23. července 1952 – V Egyptě byl převratem svržen král Faruk a byla vyhlášena Egyptská republika. Hlavou státu byl nejdříve generál Ali Muhammad Nagib, později vůdce revoluce, plukovník Gamál Abd an-Násir (1954–1970).

Ten zavedl socialistický způsob vlády. Zestátnění Suezského kanálu v roce 1956 vedlo k vojenskému zákroku Izraele, Velké Británie a Francie a k tzv. Suezské krizi. Výsledkem bylo posílení egyptské pozice a zvýšení vlivu Sovětského svazu na Blízkém Východě.

V roce 1958 vytvořil Egypt spolu se Sýrií Sjednocenou arabskou republiku vedené Násirem. V té dominoval Egypt (roku 1961 Sýrie svazek opustila, avšak Egypt používal tento název až do roku 1971)

V roce 1967 se Egypt zúčastnil šestidenní války s Izraelem.

Po smrti Nassira v roce 1970 se stal prezidentem jeho viceprezident Anvar as-Sádát.

V roce 1973 se stala oblast kolem Suezského kanálu dějištěm nových bojů mezi Izraelem a Egyptem (Válka Jom Kippur).

V roce 1977 zahájil Sadát mírové jednání s Izraelem. To vedlo k podpisu mírové smlouvy v roce 1979 a k odchodu izraelského vojska ze Sinajského poloostrova, která však vyvolala odpor islámských fundamentalistů. V roce 1981 byl Sadát zavražděn a jeho nástupcem se stal Muhammad Husní Mubarak.

Geografie

Hlavní článek: Geografie Egypta

Povrch

Fyzicky tvoří Egypt východní část Sahary. Je tvořen vysoko položenou tabulí, rozdělenou údolím Nilu na západní část, tvořenou Libyjskou pouští a východní část, tvořenou Arabskou pouští. Podložím tabule je většinou rula a žula. Na jihu, na egyptsko-libyjských hranicích leží masív Džabal Abenat, s nejvyšším bodem, 1934 metrů. Libyjskou poušť tvoří většinou pískové duny, místy je kamenitá skalní poušť. Na severu libyjské pouště se v západo-východním směru nachází dlouhý úzký pruh proláklin, z nichž největší je Kattára (20 000 km²) s nejnižším bodem −137 metrů. Na pravé straně Nilu pokračuje Sahara Arabskou pouští až k Rudému moři, podél kterého vystupuje řetěz hor z žuly a porfyru, nejvyšší hora zde je Šajid. Charakteristické pro tuto oblast jsou suchá údolí, vádí, kterými protéká značné množství vody po občasných deštích. Na jihu přechází Arabská poušť v Nubijskou poušť. K Egyptu náleží též Sinajský poloostrov, ohraničený Suezským a Akabským zálivem. Sinajský poloostrov již patří geograficky k Asii a leží zde nejvyšší hora Egypta, Hora sv. Kateřiny (Gebel Katherína) vysoká 2642 metrů nad mořem.

Vodopis

Jedinou řekou Egypta je Nil. Na Nilu byla v roce 1970 postavena Asuánská přehrada. Je 111 metrů vysoká, má rozlohu 5000 km², dlouhá je 500 km (zasahuje až do Súdánu), hloubka dosahuje 95 metrů a objem zadržené vody je 130 mld m³. Na severu Nil tvoří deltu o rozloze 24 000 km². Na pobřeží ji tvoří několik velkých lagun, oddělených kosami, na západě i východě delty je několik velkých jezer, z nichž největší jsou Majrút, Edku, Burullus (1900 km²) a Manzala (2400 km²).

Podnebí

Podnebí Egypta se mění od severu k jihu. Sever je chladnější, na jihu jsou větší výkyvy teplot. Egypt je jednou z nejteplejších a nejsušších zemí světa, na některých místech neprší několik let. Tato země má přes 300 dní slunečního svitu, zimy jsou mírné, léta velmi horká, v poušti se za extrémních podmínek teploty pohybují ve stínu kolem 50°C, slunce je vražedné. V letoviscích je lépe díky větru a moři. Rozhodně se nedoporučuje podnikat výlety ať už do trochu mírnějšího klima Káhiry, či vražedného v Asuánu. Asuán leží přímo na obratníku raka, kde je v létě nejtepleji a slunce kolmo. Na letišti otevřenému větru naměříme kolem 45°C, v rozžhavených ulicích je ale takové vedro, že se to absolutně nedoporučuje. Vlhkost je zde jen kolem 10%, když se uváží, že v České republice je vlhkost 30-40%, zdá se nám, že je sucho a stačí, aby bylo 28 ve stínu a už kolabujeme. Asuánu se vyrovná už jen pár destinací (Dubaj, kde je naopak druhý extrém, až 80-90% vlhkost, Baghdád, Kuwait). Podnebí Egypta je jednoduše extrémní, na což Evropané nejsou absolutně zvyklí.

Politika

Egypt je prezidentskou republikou. Vládu si od roku 1978 drží Národní demokratická strana. Současným prezidentem je Muhammad Husní Mubarak (od 1981). Do 454 členného parlamentu se volí jednou za 5 let. Významným opozičním hnutím je Muslimské bratrstvo.

Největší egyptská města

Tanta – desáté nejlidnatější město

k 1. lednu 2012[4]

Pořadí Město Guvernorát Počet obyvatel
1. Káhira Káhira 8 300 472
2. Alexandrie Alexandrie 4 532 174
3. Gíza Gíza 3 628 062
4. Šubrá al-Chejma Kaljúbíja 1 099 354
5. Port Said Port Said 625 953
6. Suez Suez 565 716
7. Luxor Luxor 506 588
8. Al-Mansura Dachílija 495 630
9. El-Mahalla El-Kubra Gharbíja 465 278
10. Tanta Gharbíja 445 560

Ekonomika

Řeka Nil ve starověkém městě Aswan, populární turistická destinace
Hlavní článek: Ekonomika Egypta

Ekonomika Egypta závisí především na zemědělství, mediální sféře, vývozu ropy a turistice; více než tři miliony Egypťanů však přitom pracuje v zahraničí, především v Saudské Arábii, zemích Perského zálivu a Evropě. Dokončení přehrady v Aswanu roku 1971 a výsledné jezero Nasser změnilo časem prověřenou úlohu řeky Nilu v zemědělství a ekologii Egypta. Rychle rostoucí populace, omezené množství zemědělské půdy a závislost na Nilu však stále zdražují zdroje a stresují ekonomiku.

Vláda se snažila připravit ekonomiku na nové milénium pomocí reforem a rozsáhlých investic do dopravy a fyzické infrastruktury. Egypt přijímal zahraniční pomoc Spojených států od roku 1979 (průměrně 2,2 miliardy ročně) a je třetím největším cílem zahraničních fondů Spojených států, hned po válce v Iráku. Jeho hlavní příjmy jsou však z cestovního ruchu a také z lodní přepravy skrze Suezský průplav.

Egypt má vyvinutý energetický trh založený na uhlí, ropě, zemním plynu a vodní energetice. Značné zásoby uhlí se nalézají na severovýchodě Sinaje a těží se zde přibližně 600 000 tun ročně. Ropa a plyn se vyrábějí v pouštních oblastech na západě, Suezském zálivu a v Nilské deltě. Egypt vlastní značné rezervy plynu, v 90. letech 20. století se odhadovalo kolem 1 100 000 m3, a vyváží jej také do mnoha zemí.

V zemi je asi 10% míra nezaměstnanosti a 11% míra inflace. HDP na obyvatele zde dosahovalo v roce 1997 1080 USD. Měna je Egyptská libra (LE) = 100 piastrů (1 USD = 5,70 LE).

Obyvatelstvo

Hlavní článek: Demografie Egypta

  • Počet obyvatel
Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1950 a  2005
1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005
21.834.003 24.692.008 27.840.028 31.5630.11 35.190.002 39.173.548 43.673.622 49.186.165 55.136.953 60.648.298 66.528.578 72.849.793
  • Hustota zalidnění
    • V roce 1998: 59 obyvatel / km2
    • V roce 2000: 65,7 obyvatel / km2
  • Roční přírůstek obyvatelstva
1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005
Roční přírůstek obyvatelstva (%) 2.5 2.4 2.5 2.2 2.1 2.2 2.4 2.3 1.9 1.9 1.8
  • Střední délka života:
    • Muži: 64 let, světový průměr totožný
    • Ženy: 67 let, světový průměr 68 let
  • Dosažené stupně vývoje:
    • Urbanizace: 45%
    • Gramotnost: 51%
  • Etnické složení:
  • Náboženské složení:

Doporučená literatura

  • GOMBÁR, Eduard. Moderní dějiny islámských zemí. Praha : Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-599-X.
  • THOMPSON, Jason. A History Of Egypt: From The Earliest Times To The Present. Londýn : Haus Publishing Limited, 2009. ISBN 9781906598044. s. 320. (anglicky)

Reference

  1. Shaw I.: Dějiny starověkého Egypta, BB art, Praha 2003, ISBN 80-7257-975-4
  2. 2,0 2,1 Vilímková M.: Starověký Egypt, Mladá fronta, Praha 1977
  3. Gombár E. str. 382
  4. World Gazetteer: Egypt: largest cities and towns and statistics of their population

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Egypt
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Egypt