Pinsk

Z Multimediaexpo.cz

Dominanty města Pinsk (2017)
Pinsk na mapce Běloruska

Pinsk (bělorusky: Пінск; rusky: Пинск; polsky: Pińsk) je historické město v jižním Bělorusku, poprvé vzpomínané již roku 1097. V roce 2006 zde žilo 131 000 obyvatel.

Pinsk leží v Brestské oblasti na silnici a železnici Brest – Homel, v historickém regionu Polesí, nedaleko hranic s Ukrajinou. Pinsk je také přístavem na řece Pině, součásti Dněpersko-bužského kanálu, který nedaleko odtud ústí do řeky Prypjať. V okolí se rozkládají rozsáhlé Pinské močály a lesy, proto je v Pinsku zastoupen především dřevozpracující průmysl.

Obsah

Město Pinsk od počátku svých dějin 9.-11. století

První osada na místě současného města Pinsk vznikla na zlomu 9.-10. st., na postranní cestě od hlavní tržní cesty, která šla z Skandinávie do Řecká. Existuje předpoklad, že toto místo ještě př.n.l. navštívili Řekové, kteří o tom vyprávěli Hérodotovi, jež tuto oblast zaznamenal ve své čtvrté knize jako „velké moře“, které leží na sever od Skytů, kolem kterého už nikdo nesídlil a nebylo žádného poznamenání o tom, že někdo je na sever o ho. Tržní cesty byli dvě – na sever přes Polotsk, a na Západ k hranici Polska přes řeku Připjat, na jednom z přítoků byla založená osada. Žádná z mnohých řek toho kraje není plnohodnotnou cestou bez překážek – některá místa museli překračovat pešky nebo zde museli přetahovat lodi od jedné řeky do druhé. První osada Pinsk byla založena na vysočině uprostřed velké bažiny v hranicích soudobého Polesia , kde na prostoru 1000 km2 nebylo žádného sídla nebo místa zastávky pro cestujících obchodníků. První skutečný zmínky o městě Pinsk pocházejí z Pověsti dávných let anebo Nestorové kroniky od roku 1097 a tento datum od roku 1921 byl považován za městský svátek.V kronikách se popisuje jenom důležité dějiny toho času a toho prostoru, například jako války, výpravy, invaze, uzavřeni dohod a aliancí. Takže rusky kroniky doby 11-12. století zaostřují pozornost na rodině knížeti ve svým gorode (dobyvatelé, které poddaní nazývali Rusy, musili přirozeně žít pohromadě, aby mohli udržet se prostřed porobeného lidu. K tomu účelu zřídili opevněné ohrady, zvané slovansky gorody a v nich usídlili se kolem svých knížat a model svých bohů. ) a její vnitřní rodinné kroniky (narození dětí, manželských svazků, smrt a hynutí na válce). O každodenním běžným životu města kronikaří nic nenapsali. Město Pinsk má své jméno podle ruské tradice pojmenovávat goroda. Podle této tradici staroruské města získávali své jména od jména řeky anebo její přítoku na kterým se nachází město. Většina známých měst Kyjovské Rusí v té době měli takové názvy. Název města Pinsk se stává z názvu řeky „Pina“ a s připojením přípony „–sk“. Ale podle legendy, která se udržovala přes cela století, název města Pinsk pochází od latinského slova „Pinus“ které označuje slovanské slovo „Sosna“. Z těchto míst Římané vyvážely dlouhé a rovné sosny pro stavbu lodí. Tento městský mýtus měl místo z důvodů nepřítomností vědeckého obhajoby vzniku jména měst Kyjovské Rusí. Hradiště mělo trinomickou strukturu a skládalo se z hradu neboli „dětince“, předhradí a posadu . Později tří hlavní linii městských opevnění rozdělili Pinsk ve 15. století na čtyři časti: - Pinski hrad – část města nejvíce chráněná, kde nachází se městská administrativa v čele se starostou. - Předhradí nebol-li „parkan“ – nejvíce rušné místo (velký trh, tržní řady, usedlostí šlechty, duchovenstvo a bohatých měšťan. - Tak zvané „město“ nebo-li gorod, které spojovalo velké sídla řemeslníků. Řemeslná specializace předurčovala rozděleni „města“ na čtvrti: kožedělná, která se nacházela u řeky; kovářská, která se nacházela ve východní části; hrnčířská na západě. - „Za městem“, kde jsou zemědělsky pozemky měšťan. Podle archeologických vynálezů, které se byli provedeny v roce 1955-1957 bylo zjištěno, že v druhé polovině 11. století obyvatelstvo města zabývalo řemeslem, zemědělstvím, lovem a rybolovem, a také měly tržní spoje s Haliči, Kyjovem, a Krymem.

Město Pinsk v polovině středověku 12.-15. století

V polovině století 12., město Pinsk už je velkým tržním městem Turovského knížectví, které po rozpadu Kyjovské Rusí stalo předmětem neustalých válek mezi knížeti za Kyjovské dědictví (Obrázek. 3.). Později po ukončení válek Pinsk je hlavním městem osobního knížectví. Od počátku 14. století Pinsk (Obrázek 5) je součástí Velkoknížectví Litevského. První křesťanská budova se objevuje ve století 13. - byzantský klášter Lešče. Vedle kláštera byly velké kopce z kterých bylo možné sledovat útočníků.
Základ vnitřní městské terénní úpravy tvořili ulici. Zbrojemi název městských ulic byly jména knížeti a známých měšťan, národní příslušnost měšťan a podle názvů jiných měst. Zároveň existuje spousta bezejmenných ulic, které ukazovali jenom nějaký směr: „ulička k vodě“, „ulička k Pine“, „ulička k poli“ atd. Takových ulic bylo kolem 40. Ulici byly vyložený dřevem, protože velká část města byla zabažena. Architektura 16. století představená rozmanitými stavbami, každá z které hrála důležitou roli ve městským životě, i na základě čeho je možno posoudit o městským životě města na podzim středověku. Podle soupisu města v polovině 16. století, město Pinsk mělo 16 pravoslavných kostelů, 1 katolický klášter Bratrů Františkánů a 1 synagogu. Hlavní křesťanská budova 16. století byla Dmitrijevská katedrála, která jenom jedna kamenná církevní budova ve městě a nacházela na území hradu. Ostatní budovy pravoslavní kostelů byly dřeveny a postavěny v byzantském stylu s pomoci místních architektů a řemeslníků což většinou z nich byly mistři, které získávali své znalosti od pravoslavných mnichů. Katolický kostel založil v roce 1396 Velkoknížete Litevsky Zygmunt Kiejstutowicz, který v dějinách byl pojmenován za tyrana.
První Židovská synagoga byla založena v roce 1506 za souhlasem Pinského starosty na základě získaných privilegií které dovolovali Židům mít stejná prává jako ostatní poddaní Velkého Knížectví Litevského, ale jenom s jednou výjimkou, že Židé nesměli sídlit se na venkově. Ve městě ulici spojovali kolem 700 budov měšťan různých vrstev, různého postavení a hojnosti. Každá měšťanská budova, kde bydlili lidí, neboť to byl dvůr anebo usedlost, měla svůj tvař: jizba, dům, které zpravidla vystupovali na ulici. Byly to zpravidla dřeveny budovy, složené z kulatého dřeva a byly pokryty fošnou, slámou a rákosem. Většina z budov měla kameněny fundament. Šlechtické dvory byly stavený bliž ke městskému hradu a byly označený rodinným erbem. Do poloviny století 16. Pinsk je městem, kterým řídili knížete. Od 1521 Velkoknížeti Litevsky a král Polský Zikmund I. Starý daroval město Pinsk své manželce polské královně Bona Sforza d'Aragona z milánské knížecké rodiny Sforza. Od 1539 je centrem administrativní zprávy regionu, a od roku 1566 je okresem v Berestejskiem Vojvodství . Starostovi města Pinsk náležela plna vláda za výjimkou práva dávat privilegia obyvatelstvu. Volil svého zástupce, který vykonával své administrativní funkci a realizoval soudnictví v městském soude. Město mělo dva písaře - městský a okresní, a dvou příslušníků agendy, kteří většinou byli pravoslavní knězi.
V roce 1581 město Pinsk získalo Magdeburgské právo, které pocházelo z německého města Magdeburg, podle kterého ekonomická činnost, právo majetkové, společenský a politický život města, městský sociální systém byly řízeny městským zákonodárstvím, co odpovídalo role měst jako centrů průmyslu a peněžního hospodářství. Město získalo svůj erb. Podle tyto právní Gramoty obyvatele města museli volit rychtáře, který byl předsedou na městském shromážděni a vykonával policejnou funkce. Pinski rychtář získával svou mzdu z části vybraných pokut, měl slušnou část půdy ve městě a měl právo mít řeznický krám na trhu. Městskou domobranu tvořili šlechtici .

Město Pinsk na podzím středověku v kulturním sjednocení s Evropou v 16.-18. století

Na konci století 16. polovině 17. století ve městě Pinsk podle městského soupisu z 523 měšťan 177 lidí měly nějaké řemeslnické návyky : - 48 lidí opracovávali železo - 6 z nich měli práce se zlatem, 20 kovářů, 4 výrobci děl, 2 kuželníka, 2 topiče, 14 různé profesi. - 31 lidí pracovali koželužství. - 5 lidí pracovali v hrnčířství. - 23 lidí pracovali v dřevařském průmyslu. - 7 lidí pracovali v krejčířství. - 24 lidí vyráběli potraviny. - 30 lidí byli kupci. - 3 lékaře a 1 lékárník. - 5 muzikantů a kejklíř. Ve městě funguji několik trhů, včetně řečný, který spolu z zemným přežil až do roku 1939. Pinsk v na podzim středověku je městem tranzitního trhu. Na počátku 17. století město Pinsk se stává důležitým městem pro všechna druhy náboženství: pravoslaví, katolictví, židovství a později i spojení časti pravoslavní církvi s katolickou . Poté, co konali po celému území Velké Litevského knížectví nepokoje v polovině 17. století spojené s kozáckým povstáním, město Pinsk bylo z počátku uchopeno kozáckým vojském a potom obsazeno a dobyto kancléřem Velkého Knížectví Litevského. V tomto období podle jednoho církevního záznamu - „Kniha o událostech kláštera bratrů Dominikánů“ od roku 1762 - obyvatelstvo města Pinsk bylo velmi bohaté, mělo hodně privilegii. Byly dva katolických kláštera (Dominikáne a Františkáne), 5 uniatských církví, a 12 pravoslavných církvi. V této době bylo už kolem 6000 domů, každá rodina přibližně měla 5 lidí. V předměstě na konci 17. století postaven velký hrad. Jeho postavil velice známý šlechtický rod Wiśniowieccy. Hrad byl postaven ve francouzským stylu stavby obranných hradů. Městské obyvatelstvo v průběhu jakýchkoliv útoků získávalo přítulek v hradu. V druhé polovině 17. století poté co povstání kozáků bylo poraženo a město Pinsk zcela spáleno, a potom se začíná velká přestavba města. Nové uspořádaní prostoru města nabývá nový charakter s tím, jak se na území zvyšuje vliv římsko-katolické církve – důsledkem je větší využívání kamenné architektury. Tohle ovlivňuje dokonce i sociální život ve městě. Za podporů bohaté šlechty Velkoknížectví Litevského ve městě začíná přestavba. Vzniká nový centrum jako posvátného, tak i profánního životu.

Ve městě byla otevřená lékárna, několik nemocnic, velká typografie, bohatá knihovna. Filosofická-teologická škola poskytovala čtyřleté vzdělaní. Významný profesora a učitele přibývali do města z celé Evropy. Ve škole se učili kolem 700 studentů, kteří dojížděly na studium z celé Rzeczypospolity neboli Republiky obou národů. Centrum se stává posvátným místem každého člověka, přičemž periferie profánním. Ale tento stav věcí trvá pouze krátce a v novým centru se zakládají tržní náměstí s uzavřenou strukturou posvátných hranic. Toto centrum se stává místem skutečného vzájemné pronikání venkovské a městské kultury. Do města se stěhují noví lidé, kteří v něm vidí skutečny svět svého životu. Městské ulici, náměstí, sociální zařízení – všechno na jednou se stává estetickým nikoli prostorem fyzickým. Od konce 17. století do města přišla nová vlna stavení nových kostelů, klášterů, co bylo spojeno s obnovením sily žebravých řadů a podporou katolické církve. Proměnil se fyzický prostor a společenský život. Bylo dovoleno kancléřem Velkoknížectví měšťanům města Pinsk postavit radnice, která měla hodinky. Pro obyvatelstvo města kontrola času stvrzená například vyzváněním zvonů velkého počtu kostelních zvonic a městskými hodinky byl jedním z nástrojů organizace městského života.


Tovaryšstvo Ježíšovo nebo-li jezuitský řád

Tovaryšstvo Ježíšovo nebo-li jezuitský řád budují ve městě svůj klášter, které se skládá z obrovského kostelu Nejvyšší Pany Marie a Kolegium. Klášter jezuitského řadu byl zaveden na území v důsledku zastavit siření reformace a získat na katolickou stranu pravoslavných věřících poté, co byla podepsána církevní unie v roce 1596. Idea jezuitský kolegiuma vznikla v Paříže v Tovaryšství Ježíšové včele s Sv. Ignác z Loyoly, a byla šířena tudy, kam toho chtěl Papež. Ve městě Pinsk, jak i jiných městech Evropy kde byl založen kolegium řadu Jezuitů, neboli filosofická-teologická škola, která splňovala 15 cílí pro celou společnost:


Prospěšné pro Tovaryšství Ježíšové.
1. jezuita nejlepším způsobem studuje, když školit dalšího.
2. nutnost discipliny, sebeovládání a horlivosti.
3. zdokonalování návyků v kázaní apod.
4. Jezuité nikoho nesmí nutit do řadu.


Prospěšné pro studentů.
5. Získají nejlepší vzděláni.
6. Chudé, kteří nejsou schopní platit za studium získávají šance bezplatného vzdělaní.
7. Studenti získávají pomoc ve správách duchovní přírody cestou studia Katechismu a kázáni.
8. Cestou neustalého vzdělaní a získání návyků studenti můžou uvědomit čistotu svého svědomí a jsou dobročinní.
9. Studenti mohou získat spousta zásluh a dosáhnout užitku od vzděláváni, když tohle dokážou uvádět ve vztah se sloužením Bohu.


Prospěšné pro krajinu.
10. Rodiči získají uvolnění od snášení finančních potíží, spojených s vzděláním svých synů.
11. Budou mít klid ve svědomí z klidného vychovávání dětí.
12. Lidí žijící v okresu mohou získat pomoc od jezuitů, když budou poslouchat jejich kázaní a přistoupí ke svatostí.
13. Dobrý příklad dětí ovlivní rodičů aby žili jak to sluší dobrým křesťanům.
14. Tovaryšstvo Ježíšovo poskytne podporu a pomůže založit nemocnici, domy pro nových křesťan, kteří odmítli židovství a islám, apod.
15. Tě, kdo v přítomnosti jenom studenti, v budoucnosti mohou být opatem chrámu, veřejným úředníkem, budou tvořit spravedlnost v soudě a pomáhat cele společnosti.

Kláštery a synagogy ve městě a okolí

Žebravé řady, kteří závislé na vlastní práci a darech dobrodinců.
-Klášter Bratrů Františkánů. Podle Svatého Františka je evangelium jediným pravidlem nezbytným k řeholnímu životu; přednost dával výuce příkladem apoštolského života svých následovníků i sebe sama;
-Klášter Bratrů Bernardinů.
-Klášter sv. Dominika.
-Klášter bratrů Benediktinů . Řehole sv. Benedikta obsahuje v 73 článcích jednak teoretický a duchovní základ mnišství a jednak návod, jak by měli řeholníci žít a chovat se ve společenství. Heslo: „Modli se a pracuj“.
-Kostel sv. Karla Boromejského , řadu bratrů Komunistů.
-Klášter řádu bratrů blahoslavené Panny Marie na hoře Karmel, zkráceně též Řádu karmelitánů.
-Klášter shromáždění Sester Mariawitki
-Velká Synagoga.

Pinsk v průběhu Severní Války v letech 1700-1721

V průběhu Severní války v letech 1700-1721 Švédská z Ruském, Velkoknížectví uzavřelo unie se Švédském a vojska švédského krále Karla 12 vstoupili na území knížectví. V roce 1706, 24 dubna, vojsko přibylo do města Pinsk a na okraje města rozbil tábor. Královský životopisec zobrazil činnost svého krále ve městě, městský prostor a lidí počátku 18. století:


„Švědský Král Karel 12 v roce 1706 vstoupil do zvonice kostela bratrů Jezuitů, která byla nejvyšším místem ve městě, a dvě hodiny měl konverzace v latině z rektorem jezuitské filosofické-teologické školy. Karl 12 napsal na stěně zvonice – „Non plus ultra“ („Na druhým boku nic není“ )“. Město Pinsk nachází se uprostřed velkých bažin a řek, které se v určité doby roku rozlévají jako moře. Tohle dává velkou možnost pro navigace. Obyvatelé s pomocí člunů dovážejí velké množství zboží po řekám do Kyjova, Varšavy a Vilna. Uprostřed bažin jsou kopci, které pomáhají obyčejným obyvatelům na malých člunech dělat daleké cestování. Městský lid jako lid ve Nizozemí doplývá kam potřebují. Na břehu řeky je trh, který podle místních vypravení je od počátku města. Obyvatelstvo především „Řekové“ a Židé. Na rozdíl od většiny zaostalých měst, město Pinsk je hodně vyspělé. Město má školy, lékárnu, dvě nemocnice, manufaktury kožedělného průmyslu, které nejlepší v celém království Polském. Obyvatelé potkali nás překvapeně z toho důvodu, že dále jit vojsku už není možné. Pro všech město Pinsk bylo uklidňující a udržující pokoj uprostřed válek a státního nepokoje.

Architekturní dějiny města Pinsk na konci 18. století polovině 20. století

V předvečer rozdělení Polsko-Litevského státu obojích národů, město Pinsk navštívil poslední král Stanislav August Poniatowski, jako král Stanislav II., polský trůn který se dostal z vůle carevny Kateřiny II. Na počest krále byl záložen palác, který musel byt součást uliční zástavby na konci 18. století. Tenhle palác podle záznamů budoval městský šlechtíc Butrimovič, jméno kterého do nynějška nosí. Na stavbě pracovalo hodně měšťan a venkovan. Palác postaven ve stylu pozdního baroka s přechodem k klasicismu, a také s improvizace architekta. Pro obyvatelů města tento palác byl symbolem krasy a čas od času tam konali městský plesy. V roce 1794 poté co město Pinsk bylo připojeno k Rusku, byla provedena městská inventarizace. Podle záznamů ve městě sídlilo 3716 lidí, 548 domů z kterých jenom 2 byly kamenné. Podle mapy konci 18. století město Pinsk nemá zas tak novověkého uspořádání - geometricko-vizuální organizace městského prostoru. Ve 20.-30. letech 19. století ve městě už bylo 12 kamenných doma. Nejvíce převládající druh staveb ve městě byly: židovské mini-obchody a zároveň hospody, obchody, restaurace, hotely. Později se objeví obchody které stanou předchůdci soudobých obchodů. Objevuji se nová městská architektura – mnohobytové domy, které většinou dřevěné a dvou-, třech- patrové. Kamenná architektura se rozviji jenom v centru města. Každá budova měla dekorativní ozdobeni podle chuti majitelé. V letech 1812, 1830 a 1863 obyvatelé města Pinsk bouřili proti Ruské nadvládě. V polovině 19. století ve městě fungovali dva podniká koželužství, měďárenský podnik, dva pivovarské podniky, jeden podnik po vyráběni cigaret (s dutinkou a tabáku, mlynářství, školy). Na konci 19. století město bylo jako železniční stánice, jako město, kam přišel průmysl. Občané z Rakouská-Uherská otevřeli první velký podnik výroby zápalek a opracování lesa. Za par let se proměnil vnitřní smysl městského životního prostoru. V průmyslovým městě lidí jsou neustale na cestě. Poté co konalo zrušení nevolnictví v Rusku v roce 1861, do města se stěhují venkované. Mění se sociální diferenciace společnosti, co si projevuje v místech obydlení každé sociální třídy ve městě. Čas tradiční se proměňuje v čas mechanický. Víc a víc lidí se stehují z venkova do města, co způsobuje růst moderní častí města, která se nachází už ne v centru města, a rozptýlena ze všech stran. Urbanismus konci 19. století přebudoval město podle moderního stylu. Ulici jsou vyrovnané. Založené nové náměstí, gymnasií, banky, obchody, hotely, restaurace, nádraží, podniky, jako například podnik stavby lodí. Pro obyvatelstvo města jejich městský prostor patří každému dokonce i když je výrazná sociální diferenciace. Plán města na konci 19. století odráží uklidnění a upevnění městského prostoru. Městská architektura 19. a počátku 20. století je autentická a nemá žádné podoby kdekoliv ve světě, protože většinou architekty byly sami obyvatele města. K roku 1904 ve městě bylo 6830 domů. Podle sčítání v roce 1897 ve městě sídlilo 28368 lidí, ale v roce 1904 – 32960 lidí. Demograficky růst obyvatelstva nutil postavit ještě 3 nemocnici, 2 střední školy a 9 mateřských. Od roku 1890 do 1915 ve městě proběhlo 10 stávek.

Polské město Pinsk v letech 1921-1939. Dějiny architekturního prostoru.

V letech 1915-1919 město obsadili armády Německa a Rakouska-Uherska. Válečná hranice proběhla v několika kilometrech od města. Podle záznamů obyvatele města klidně vycházely z cizinci. Cizinci otevírali podniky, restaurace, herny a divadla. Existoval přímý železniční spoj s Berlínem přes Varšavu. Revoluce v Rusku neměla žádný vliv na město. Poté co se skončila válka, Pinsk odešel do Polska podle Říšské mírové smlouvy od roku 1921. Město v meziváleční období se stává předmětem zajmu různých národních vrstev, především bohatých lidí a inteligence. Městský prostor prochází nový stadium uspořádáni - nové stavby, nový dekor, novy smysl pro práce a odpočinek. Staré dřevěné domy většinou zmizely z centru města na okraj. Nové urbanistické myšlení i dokonce mnohotvárnost města v důsledku přítomnosti 4 národních skupin žijících ve městě zdokonaluje městsky prostor. Politické hnuti, vědecké společnosti, trhy, národní obchody, restaurace, divadla, plesy, doprava, školy – všechno jsou součást života polského města Pinsk s převládajícím židovským obyvatelstvem. První skutečna mapa města Pinsk, která ukazuji geograficky prostor města v přírodě objevuji se v roce 1923. Tato mapa ukazuje, že město bylo pod tlakem přírody, žilo podle jejíchž hodin a celý městský prostor bojoval s ní za své přežiti. Dřevěný kryt městských ulic úplně zmizel. Ulici byly kryty kamením a novou specifickou dlaždičkou. Nový budovy a nové smysly města zaznamenány na fotografii 30. let. Slavný městsky trhy, jarmarky jsou místem každodenního seskupení lidí, kde člověk trávil svůj čas nakupuje zboží a komunikuje z venkovskou kulturou, která po celá století byla spojena s městem. Městu přisouzena okresní soudní zprava, budují se vojenská jednotka řečního loďstva a první most přes řeku, které přímo spojoval novou silnice přes bažinu z venkovem, které dojížděli na svých člunech. Člověk je spojen se svým městem kdy neustale zúčastni ve společenském životě města, společenských akciích, pohřbu, politických demonstrací apod. Město Pinsk ve 30. letech bylo městem několika kultur – ruské, židovské a polské. Ve městě byly velice známé lidí s kterými lidí se potkávali pří osobních příležitostech jako v průběhu divadelního představení, vojskové prohlídky, církevní liturgie. Venkovské obyvatelstvo, neboli obyvatelé Polesí pojmenovali si jako „tutajšy“ co znamenalo „zdejší“. Městské obyvatelstvo komunikovalo s touto kulturou v průběhu tržních hodin, a venkované nakupovali ve městě potřebný věci a odjížděli zpět do vesnic.

Vpád Sovětských okupantů 17. záři 1939

Proměna městské architektury, městského životu, městské kultury, klid a pokoj, harmonie s přírodou a apod., ve městě Pinsk zmizely s počátkem druhé světové války, přesně od 17. září 1939 poté co Sovětský Svaz zaútočil spolu s Hitlerem na Polsko. Po ukončení Druhé světové války z města zmizely Poláci, kterých sovětská vláda povraždila nebo odeslala do sibirských koncentračních táborů, a Židé, kterých většinou zabila Hitlerovská mašina smrti. Chybějící obyvatelstvo sovětská vláda přivezla z Východu a ve městě jich nazývali „vostočniky“ nebo-li „lidí z východu“. Sovětský socialistický realismus zničil veškerou krásu města: byly zničeny centr města, hřbitove, uliční zástavby konci 19. století. Uprostřed města byly staveny podniky, rozšířeny ulici a zničeny památníky kultury a umění, co ve městské obyvatelstvo v průběhu století se snažila chránit. Ale i v průběhu sovětské nadvlády i dokonce nyní město Pinsk poskytují novým přistěhovalcům a návštěvníkům stejnou krasu a uvidět způsob života, jak žijí lidí teď a někdejší obyvatelé.

Současnost

V Pinsku sídlí římskokatolická diecéze a je zde zachováno množství barokních, převážně církevních památek; židovské a chasidské památky a synagógy byly v průběhu 20. století většinou zničeny a s holocaustem byla zdecimována místní židovská komunita, tvořící na počátku 20. století většinu obyvatel města.

V Pisnku se narodili polský novinář a publicista Ryszard Kapuściński (1932–2007), polský důstojník Sławomir Rawicz.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Pinsk
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Pinsk“