Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů

Z Multimediaexpo.cz


Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů (krátce: Stát SHS) byl krátkodobě existují stát mezi 29. říjnem a 1. prosincem 1918 vzniklý v jižních částech Rakousko-Uherska, které se po První světové válce rozpadlo. Jehož hlavními obyvateli byli Slovinci, Chorvati a Srbové. Mezinárodně neuznaný Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů existoval téměř jen jeden měsíc, poté se stal součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, které tvořilo ješte srbské království.

Obsah

Historie

Předcházející vývoj

V květnu 1917 jihoslovanští poslanci (vedení Antonem Korošem) vídeňské Říšské rady navrhovali v Májové deklaraci sjednocení slovinských, chorvatských a srbských oblastí monarchie do samostatného státního organismu a vytvoření společného státu Slovinců, Chorvatů a Srbů pod vládou habsbursko-lotrinské dynastie. Následovalo podepsání několika dohod mezi představiteli rakousko-uherských Jihoslovanů (v emigraci sdružených kolem Jihoslovanského výboru a v Chorvatsku kolem Národní rady) a Srbského království, z nichž nejdůležitější byla Korfská deklarace z 20. července 1917 a Ženevská dohoda z 6. až 9. listopadu 1918.

Vznik

Téměř ihned po rozpadu Rakousko-Uherska vznikl v jeho jižní části, v oblasti obývané Jihoslovany tzv. Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů, který vyhlásila 29. října 1918 za vedoucí úlohy Antona Korošece Národní rada Slovinců, Chorvatů a Srbů se sídlem v Záhřebu. I když se vlastně jednalo o republiku formálně byl stát konstituční monarchií pod vládou habsbursko-lotrinské dynastie. Tento stát zabíral Kraňsko, slovinskou část Štýrska (Dolní Štýrsko), Užší Chorvatsko, Slavonii včetně oblasti Sremu, Dalmácii, Bosnu a Hercegovinu a území obklopující Kotorskou zátoku. Naopak součástí státu nebyla oblast dnešní Vojvodiny tj. Bačka, Banát a Baranja. Jedním z mnoha problémů nového státu bylo to, že nebyl mezinárodně uznán mocnostmi. Dalším problémem byly zejména snahy Itálie o anexi Slovinska a chorvatského přímoří. Části Vojvodiny tj. Bačka, Banát a Baranja, které ke státu SHS nepatřily se 24. listopadu 1918 připojily k Srbskému království. Den před tím 24. listopadu 1918 se k Srbskému království připojil i region Srem, který byl první částí Státu SHS, který se připojil k Srbsku. 26. listopadu 1918 se poté na základě usnesení Podgorické skupštiny sloučila se Srbskem i předtím samostatná Černá Hora.

Zánik státu a spojení se Srbským královstvím

Jihoslovanští politici však tak dále nemohli vzdorovat cílům a záměrům vítězných dohodových mocností, a tak již 31. října 1918 souhlasili s dohodou uzavřenou chorvatskými exilovými politiky o spojení se Srbskem. To a také nejistá mezinárodní situace nahrávající expandující Itálii vedli k tomu, že 1. prosince 1918 přijal srbský princ regent Alexandr Karađorđević delegaci záhřebské Národní rady a během krátké formální oslavy vyhlásil vznik Království Srbů, Chorvatů a Slovinců pod vládou dynastie Karadjordjevićů. Alexandr přitom dal najevo, že chce zachovat věrnost ústavním, parlamentárním a hluboce demokratickým principům. A tak došlo k vytvoření společného státu všech Jihoslovanů, hlavním městem nového státu se stal Bělehrad a státním zřízením (konstituční) monarchie pod vládou Karađorđevićů. Prvním králem se stal Petr I. Karađorđević za něhož vládl následník princ Alexandr.

Důsledky

Sjednocení jihoslovanských národů do jednoho státu se na první pohled může zdát jako logické vyústění jejich dlouhodobých snah o kulturní a politickou nezávislost, ale z druhé strany k němu došlo jen spíše díky souhře událostí na mezinárodní a jihoslovanské politické scéně: rozpoutání první světové války, vstupu USA do války, rozpadu Rakousko-Uherska a konečnému vítězství Srbska a zejména snaze Itálie o anexi Slovinska a chorvatského přímoří. Společný stát byl tedy „sňatkem z rozumu“, který byl volbou menšího zla před větším. Jednotlivé národy a národnosti se nacházely ve zcela odlišných stádiích vývoje, a to jak v oblasti kulturní, tak také ekonomické a sociální. Zatímco sever, který byl do roku 1918 součástí Rakouska-Uherska, byl hospodářsky vyspělejší, jih byl vzhledem ke svému dlouhodobému vývoji zaostalý.

Související články

Reference

  • Vladimir Ćorović, Ilustrovana istorija Srba, knjiga šesta, Belgrade, 2006.
  • Drago Njegovan, Prisajedinjenje Vojvodine Srbiji, Novi Sad, 2004.

Externí odkazy