Kraňsko

Z Multimediaexpo.cz

Soubor:Historická území Slovinska.png
Historická území Slovinska-Kraňsko-červeně
Historický znak Kraňska

Kraňsko (zřídka též Krajina, slovinsky Kranjska, německy Krain) je historická země ve Slovinsku, rozkládající se v okolí Lublaně kolem řeky Sávy na rozloze necelých 10 000 km2. Leží mezi Korutanskem, Goricí a Gradiškou, Istrií, Chorvatskem a Dolním Štýrskem. Tradičně se dělí na Horní, Dolní (tzv. Vindická marka) a Vnitřní Kraňsko.

Dějiny

Prvními historickými obyvateli Kraňska byli podle Hérodota Illyrové. Ve 4. století př. n. l. se na území usadily některé keltské kmeny a v 1. století př. n. l. si oblast podmanila Římská říše. Po ostrogotské a langobardské nadvládě v 5. a 6. století začaly do Kraňska pronikat avarské a slovanské kmeny. Je možné, že území bylo součástí Sámovy říše.

V souvislosti s výboji Karla Velikého proti Bavarům se Kraňsko dostalo pod franskou nadvládu. K roku 973 se poprvé uvádí jako samostatné území pod jmény Carniola… vulgo Creina. Od té doby se také datuje kolonizace země Němci. Od roku 976 spadá Kraňsko pod vévodství korutanské a stává se objektem zájmu okolních zeměpánů, zejm. patriarchů aquilejských a vévodů rakouských. Ve sporech o korutanské dědictví ve 13. století vystoupil se svým nárokem také český král Přemysl Otakar II., který se stal držitelem Kraňska v letech 1269–1276. Po jeho pádu se Kraňsko stalo majetkem tyrolských hrabat a od roku 1335 bylo součástí habsburských držav.

Za napoleonských válek bylo Kraňsko součástí tzv. provincií Illyrských náležejících Francii, po bitvě národů se však dostaly zpět pod rakouskou nadvládu. V letech 1816–1849 tvořilo část Illyrského království, poté bylo do roku 1918 jednou z korunních zemí Rakousko-Uherska s titulem vévodství.