Teorie
6. prosince začíná nová soutěž pro všechny editory naší encyklopedie !
Do pátku 11.1. si zde vytvořte uživatelský účet a udělejte alespoň 30 slušných editací.
Ze všech aktivních editorů vybereme 3 nejlepší (14.1.) a každý dostane špičkové ceny:
První a nejlepší editor dostane odměnu 600 Kč a status privilegovaného RCRedaktora.
Druhý editor dostane odměnu 300 Kč a status privilegovaného RCRedaktora.
Třetí editor dostane odměnu 200 Kč a status privilegovaného RCRedaktora.

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání


Crystal Clear help index.png   Informace uvedené v tomto článku je potřeba ověřit.
  Prosíme, pomozte vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů.
Crystal Clear help index.png

Teorie je soubor tvrzení o předmětu výzkumu, která považujeme za pravdivá. Vyžaduje se, aby nebyl v rozporu s dosavadními zkušenostmi a výsledky experimentů a byl vnitřně konzistentní. Opakem teorie je praxe, empirie. Pojem se používá jak v protikladu k pouhé zkušenosti, tak k hypotéze. Po zjištění faktů prostřednictvím zkušenosti a experimentu následuje jednotný, bezrozporný a — kde to lze — matematický popis faktů a rovněž jejich vysvětlení z nutných zákonů a příčin. Jestliže je však takové vysvětlení možné, ale není vyloučeno vysvětlení jiné, zůstává více či méně pravděpodobnou hypotézou. Teprve když je podán důkaz, že jedině dané vysvětlení odpovídá faktům, nabývá hodnosti teorie. Taková definice vyjadřuje pozitivistické (novopozitivistické) pojetí vědy. Výsledky pozorování a experimentu jsou přitom nezávislé na teorii. Právě podobné výsledky slouží k potvrzení pravdivosti teorie (verifikaci). Podle Karla Poppera však výsledek experimentu nikdy nemůže znamenat verifikaci nějaké teorie. Je možná pouze její falzifikace. Experiment je příležitost ke kritickému ověření teorie a její případné nahrazení teorií jinou spíše než k jejímu potvrzení. Thomas S. Kuhn ukázal, že tvorba teorií podléhá historickému vývoji, a že ji určuje vládnoucí obraz světa, které Kuhn nazývá paradigma. Teorie vznikají uvnitř horizontu, který už není možné dále teoreticky určit. P. K. Feyerabend ve svých pracích odmítá jakoukoliv racionální rekonstrukci vědy, včetně hledání pravidel přechodu od jedné teorie k druhé. Jediným projevem tvořivosti ve vědě je bujení teorií, které nepodléhají žádným racionálně postižitelným teoriím. Podle něj empirická data parazitují na teorii – jejich interpretace je přímo závislá na dané teorii. To znamená, že jednomu výroku o pozorování může odpovídat několik tvrzení o pozorování podle toho, kterou teorii (interpretaci) přijmeme. Empirický význam je tedy zcela určen interpretací, teorií, jejím jazykem. Se změnou teorie se pak mění i obsah pozorovatelného.

Obsah

Teorie vědy

Filozofická disciplína, jejímž předmětem je věda. Někdy bývá uveden i synonymní pojem vědosloví. Pojednává o pojmu vědy a klasifikaci vědních disciplín, především však o systému jejích principů poznání a základních vět (axiomatika), jejích metodách (teorie vytváření teorií a metodologie) a jejím jazyce. Jako teorie poznání vědy si teorie vědy vedle toho klade i otázku po možnostech, předpokladech a zásadních mezích vědy také vzhledem k jiným způsobům poznání. Teorií vědy se ve svých dílech zabývali i K. R. Popper, Thomas Kuhn či P. K. Feyerabend.

Různé teorie

Související články

Externí odkazy