Vřesovcotvaré

Z Multimediaexpo.cz


saracénie, masožravá rostlina

Vřesovcotvaré (Ericales) jsou řád rostlin s velkými rozdíly mezi čeleděmi. Zahrnuje rostliny jako například čaj, tomel, borůvka nebo azalka. Řád obsahuje jak keře ,tak i liány,nebo byliny. Spolu s běžnými fotosyntezujícími rostlinami, z rodu vřesovcotvaré sem patří i rostliny s heterotrofní výživou (např. Sarcodes sanguinea) a masožravé rostliny (např. rod Sarracenia ).

Mnoho druhů má pět okvětních lístků, často společně srostlých. Mykorhiza je symbióza často oprávněně spojovaná s vřesovcotvarými (Ericales). Symbióza s kořenovými houbami hub je poměrně častá u zástupců řádu, a existují dokonce tři druhy mykorhizy, které je možné nalézt pouze u vřesovcotvarých (jmenovitě ericoidní, arbutoidní a monotropoidní mykorrhiza). Vřesovcotvaré, ale i další, jiné rostliny z jiných řádů, mají význam pro své mimořádné schopnosti hromadit hliník (Jansen et al., 2004).

erikoidní mykorhiza

Vřesovcotvaré jsou kosmopolitický řád. Oblasti výskytu čeledí se do značné míry liší - zatímco některé jsou omezeny na tropy, jiné se vyskytují především v arktických nebo mírných oblastech. Celý řád obsahuje více než 8000 druhů, z nichž vřesovcovité (Ericaceae) čítají 2000-4000 druhů (podle různých odhadů).

Obsah

Hospodářský význam

Nejziskovější rostlinou v řádu je čaj (Camellia sinensis) z rodu čajovníkovité (Theaceae). K řádu patří i některé rostliny s jedlými plody, například kiwi (Actinidia deliciosa), tomel (rod Diospyros), borůvka a například klikva.Řád zahrnuje také rostlinu Vitellaria paradoxa, která je hlavním zdrojem dietních lipidů pro miliony sub-saharských Afričanů. Mnoho druhů z vřesovcotvarých se pěstuje pro jejich nápadné květy: dobře známým příkladem jsou azalka, rododendron, kamélie, prvosenka, brambořík, flox.

Rozdělení do čeledí

Následující čeledi jsou uvedeny podle novějšího rozdělení

Podle Cronquistova systému jsou ve vřesovcotvarých (Ericales) zahrnuty menší skupiny rostlin, které byly umístěny v Dilleniidae:

Reference

  • B. C. J. du Mortier (1829). Analyse des Familles de Plantes : avec l'indication des principaux genres qui s'y rattachent, 28. Imprimerie de J. Casterman, Tournay.
  • S. Jansen, T. Watanabe, P. Caris, K. Geuten, F. Lens, N. Pyck, E. Smets (2004). The Distribution and Phylogeny of Aluminium Accumulating Plants in the Ericales. Plant Biology (Stuttgart) 6, 498-505. Thieme, Stuttgart. (Available online: DOI | Abstract)
  • W. S. Judd, C. S. Campbell, E. A. Kellogg, P. F. Stevens, M. J. Donoghue (2002). Plant Systematics: A Phylogenetic Approach, 2nd edition. pp. 425-436 (Ericales). Sinauer Associates, Sunderland, Massachusetts. ISBN 0-87893-403-0.
  • E. Smets, N. Pyck (Feb 2003). Ericales (Rhododendron). In: Nature Encyclopedia of Life Sciences. Nature Publishing Group, London. (Available online: ELS Site)


Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Ericales
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/V%C5%99esovcotvar%C3%A9“