Mykorhiza

Z Multimediaexpo.cz

Kořenové špičky muchomůrky (Amanita) v mykorhizním svazku.
Arbuskulární mykorhiza v kůře lnu.

Mykorhiza (dříve mykorrhiza) je symbiotické soužití hub s kořeny vyšších rostlin.[1] Může docházet buď k pronikání houbových vláken do kořenových buněk primární kůry (endomykorhiza), v druhém případě zůstávají vlákna jen v mezibuněčném prostoru (ektomykorhiza). Společným znakem mykorhiznách symbióz je to, že houbové mycelium nezasahuje nikdy do středního válce kořenu rostliny. Mykorhiza je především mutualistický vztah, tedy oboustranně prospěšný, přestože existují výjimky. Jejím základem je rovnovážný stav mezi organismy, při jeho porušení jde o parazitismus. Význam mykorhizy byl dlouho podceňován, ale v poslední době se ukazuje, že 70 - 90 % všech rostlin je mykorhizních [2]. Proto má mykorhiza velmi velký vliv na život rostlin.

Obsah

Princip mykorhizy

Rostlina dodává houbě uhlíkaté (energetické) zdroje, houba dodává rostlině vodu a v ní rozpuštěné minerální látky (jako je např. H2PO4- iont). Mykorhizní houby stimulují rhizosférní mikrofloru a její enzymatické aktivity, což je významné pro výživu, růst a zdravotní stav rostlin .

Typy mykorhizy

Endomykorhiza

Při endomykorhize neboli endotrofní mykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř do kořenových buněk rostliny. Známe několik druhů endomykorhizy. Jejich názvy jsou často odvozené od skupiny rostlin, v níž se daná mykorhiza vyskytuje. Nejčastější houboví symbionti jsou z oddělení Glomeromycota.

Ektomykorhiza

Ektomykorhiza (ECM, také ektotrofní mykorhiza) je méně častá, uvádí se asi 2000 rostlinných druhů[2]. Většina ektomykorhizních hub jsou vřeckaté či stopkaté houby, tedy skupiny, k nimž patří také hřib či muchomůrka, a dále zygomycety. Mezi rostliny, které jsou v ektomykorhizním svazku, patří např. dub, borovice, eukalyptus, bříza, Dipterocarpus či oliva.[3] Ektomykorhizní houby vytváří kolem kořene tzv. hyfový plášť, díky němuž se zvyšuje savá plocha soustavy. Vlákna také vstupují mezi buňky primární kůry (nikoliv však dovnitř buněk, nejdále také k endodermis). Hyfy v intercelulárním prostoru tvoří soustavu vláken, které se říká Hartigova síť. Mnoho dalších hyf se větví v půdě, čímž dále zvyšuje savou plochu. Kořeny s tímto typem mykorhizy většinou díky tomu zakrňují, větví se vidličnatě a jsou ztlustlé. Tuto změnu ovlivňují hormony vylučované houbou, například auxiny. Ektomykorhizní houby nejsou na svých hostitelích tolik závislí, jak tomu je u endomykorhizy. Mohou totiž žít částečně saprotrofně. Některé druhy také mohou volit mezi saprotrofní a mykorhizní výživou[2].

Další druhy mykorhizy

Mezi méně známé a méně časté patří některé další rozlišované, přechodné druhy mykorhizy:

  • Ektendomykorhiza: hyfový plášť někdy přítomen a někdy chybí, Hartigova síť vždy, vlákna pronikají do buněk
  • Arbutoidní mykorhiza: endomykorhiza, při níž zakrňuje kořen a výsledně se asociace podobá spíeš ektomykorhize; u některých rostliny z řádu Ericales, např. Arbutus menziensii.
  • Monotropoidní mykorhiza: typ mykotrofie - rostliny závislé na houbě výživou

Literatura

  • GRYNDLER, Milan, et al.. Mykorhizní symbióza; O soužití hub s kořeny rostlin. Praha : Academia, 2004. ISBN 8020012400.
  • RŮŽEK, Lubomír; VOŘÍŠEK, Karel. Vybrané kapitoly z mikrobiologie a pedobiologie. Praha : Česká zemědělská univerzita,, 2003. ISBN 8021310642.

Související články

Reference

  1. ↑ Kirk, P.M., P.F. Cannon, J.C. David & J. Stalpers 2001. Ainsworth and Bisby’s Dictionary of the Fungi. 9th ed. CAB International, Wallingford, UK.
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 ČEPIČKA, Ivan; KOLÁŘ, Filip; SYNEK, Petr. Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza; Přípravný text - biologická olympiáda 2007-2008. Praha : NIDM ČR, 2007. S. 87.  
  3. ↑ WANG, B., et al.. Phylogenetic distribution and evolution of mycorrhizas in land plants. Mycorrhiza, roč. 16, čís. 5, s. 299-363. Dostupné online.  

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Mykorhiza“