Violka

Z Multimediaexpo.cz


Violka (Viola L.) je rod jednoletýchvytrvalých bylin. Listy jsou řapíkaté. Květy jsou někdy rozlišeny na chasmogamické (s barevnými korunami a jsou opylovány hmyzemkleistogamické (zakrnělé, zelenavé, s autogamií) nebo nejsou rozlišeny. Kališní lístky jsou štítovité, jejich přední část je čárkovitě trojúhelníkovitá, zadní část za místem přirůstání tvoří kališní přívěsek. Dolní korunní lístek vybíhá v ostruhu. Plodem je tobolka. Semena často mají masíčko, které slouží pro myrmekochorii (semena rozšiřována mravenci).

Obsah

Rozšíření

Asi 450 druhů je rozšířeno po celé Zemi, v tropech jen v horách. V České republice roste ve volné přírodě asi 25-30 druhů. Opylení hmyzem nebo samoopylení, semena rozšiřována mravenci.

Systematický přehled V ČR rostoucích druhů

Sect. Viola

Jedná se v lidové mluvě o klasické „fialky“. Barva květů modrá až fialová, vzácně bílá. Postranní korunní lístky směřují šikmo dolů, kleistogamické květy se vytvářejí.

Subsect. Viola

Listy jsou jen v přízemní růžici, lodyha se nevytváří.

Subsect. Rostratae

Rostliny vytvářejí olistěnou květonosnou lodyhu. Přízemní růžice listů přítomna nebo chybí.

Subsect. Plagiostigma

Přízemní růžice listů přítomna. V současnosti je možné na území České republiky vidět jen violku bahenní, což je snadno poznatelný druh.

Subsect. Repentes

Jediný uvedený druh violka močálová už nebyl na území České republiky přes 150 let nalezen a i tehdejší údaje jsou pochybné.

Sect. Dischidium

Palisty drobné, nečleněné a nejsou podobné listům. Koruna větš. žlutá. V České republice jen 1 bez problému poznatelný druh.

Sect. Melanium

Jedná se v lidové mluvě o „macešky“. Jednoleté nebo vytrvalé byliny s velkými často členěnými palisty. Koruna obsahuje alespoň zčásti žlutou barvu, postranní korunní lístky směřují šikmo nahoru.

Violky patří k rostlinám, které se velmi často kříží. V některých případech mohou být kříženci častější než rodiče a s rodiči se zpětně kříží, tedy vytvářejí tzv. hybridní roje. Kříží se však jen druhy v rámci jednotlivých skupin, tedy subcekcí v rámci sect. Viola, jinde sekcí.

Literatura

  • Suda J. (2002): Viola L., In: Kubát K. (ed.): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha.
  • Kirschner J. et Skalický V. (1990): Viola L. In.: Hejný S. et Slavík B. (eds.): Květena ČR, vol. 2, Academia, Praha.


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Violka