Bezdružice

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 14. 9. 2026, 15:26

Náměstí Kryštofa Haranta se sloupem svatého Floriána

Bezdružice (německy Weseritz) jsou město v severovýchodní části okresu Tachov. Jsou sídlem pověřeného obecního úřadu a Mikroregionu Konstantinolázeňsko.

Leží v krásné, neporušené krajině Tepelské vrchoviny 33 km severovýchodně od Tachova a 41 km severozápadně od Plzně, mimo důležité silniční tahy.

• Ke dni 1. 1. 2025 zde žilo 931 obyvatel.

Historie

První písemná zmínka o Bezdružicích pochází z roku 1227, kdy vesnice patřila Hrabišicům. Později se připomíná v letech 1360–1379 Bušek z Bezdružic, který byl pravděpodobně předkem rodu Harantů z Polžic a Bezdružic. Od roku 1390 byly Bezdružice majetkem Kolovratů, jejichž rodová větev nesla jméno Bezdružičtí z Kolovrat. Jan II. Bezdružický z Kolovrat († 1467) patřil k vlivným osobnostem v západních Čechách a na jeho žádost byly Bezdružice Jiřím z Poděbrad 31. října 1459 povýšeny na městečko. Po Janovi II. drželi Bezdružice postupně jeho tři synové, z nich Jiří Bezdružický z Kolovrat († 1526) udělil bezdružickým česky psané městské privilegium.

Harantův dům na Náměstí Kryštofa Haranta

Od Jetřicha Bezdružického z Kolovrat koupil Bezdružice v roce 1542 Hanuš Elpognar z Dolního Šenfeldu, který pocházel z bohaté měšťanské rodiny z Lokte a v roce 1548 byl přijat do panského stavu. Byl úspěšným hospodářem a přikoupením nedalekého hradu Gutštejna (1549) vytvořil z Bezdružic centrum rozsáhlého panství s 21 vesnicemi. Bezdružicím potvrdil Hanuš Elpognar městská privilegia (1559), jeho synové však majetek v krátké době zadlužili a již v roce 1569 bylo panství prodáno Švamberkům, kteří měli hlavní sídlo na nedalekém hradu Švamberk. Bohatí Švamberkové měli k dispozici řadu jiných sídel, takže bezdružický zámek za jejich éry neprošel žádnou výraznou stavební úpravou.

Po smrti posledního ze Švamberků, Jana Bedřicha († 1659), zdědila Bezdružice jeho manželka Marie Magdalena († 1661), která se vzápětí podruhé provdala a dědicem panství se stal její druhý manžel hrabě Jan Kryštof z Heissensteinu]] († 1693). Jeho vláda je spojena s účastí poddaných na selském povstání v roce 1680, kdy bylo povražděno padesát sedláků na Ovčím vrchu, což připomíná kaple a památník selských bouří z roku 1936. Po Heissensteinově smrti přešel majetek na jeho dcery, poté se ve vlastnictví rychle vystřídalo několik rodů (Stadionové, Berlepschové), až v roce 1712 koupil v dražbě zadlužené panství za 120 tisíc zlatých kníže Maxmilián Karel Löwenstein-Wertheim.

Löwensteinové krátce po získání Bezdružic přikoupili i sousední statky Švamberk a Gutštejn, oddělené od bezdružického panství za předchozích majitelů, v roce 1720 koupili i nedaleké panství Bor. Löwensteinové pobývali především na svých sídlech v Německu nebo ve Vídni a Bezdružice pro ně byly podružné. Přesto se jejich rozvoji věnovali a založili zde textilní manufakturu nebo sklárnu. V roce 1730 Bezdružice z velké části vyhořely a měšťané pak na náměstí nechali postavit sloup svatého Floriána, který měl město ochránit před dalšími požáry.

Kníže Karel Tomáš Löwenstein (1714–1789), majitel Bezdružic v letech 1732–1789 a iniciátor přestavby zámku

V polovině 18. století byly Bezdružice centrem rozsáhlého panství, k němuž patřilo 49 vesnic, 16 hospodářských dvorů, 24 mlýnů a panský pivovar pod hradem Švamberk. Kníže Karel Tomáš Löwenstein (1714–1789) nechal přestavět bezdružický zámek v letech 1772–1776 do dnešní podoby, inicioval také výstavbu zámku v Cebivi, těmito aktivitami ale panství zadlužil a musel je předat do vnucené správy. Jeho nástupce Dominik Konstantin (1762–1814) přivedl Bezdružice opět k prosperitě a založil nedaleké Konstantinovy Lázně, které nesou jeho jméno. Od 18. století se v Bezdružicích začala usazovat židovská komunita, která zde měla od roku 1812 i vlastní synagogu.

V roce 1850 se Bezdružice staly sídlem soudního okresu, v témže roce zde byla zřízena pošta a četnická stanice. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěný po požáru v roce 1838, se stal farním (1857), poté došlo i na výstavbu školy (1860). Löwensteinové v té době realizovali rozsáhlou novogotickou přestavbu zámku v Boru, který se stal jejich sídlem i centrem správy všech knížecích statků v Čechách. O bezdružický zámek proto ztratili zájem a ten byl v roce 1868 uvolněn pro státní úřady, samotný objekt ale zůstal nadále jejich majetkem. Bezdružice v té době měly přibližně tisíc obyvatel.

Počátkem 20. století podpořily rozvoj Bezdružic železniční spojení (1901) a výstavba vodovodu (1907–1909). V době první republiky byla postavena nová měšťanská škola (1925) a město jako sídlo soudního okresu a četných spolků bylo centrem rozsáhlého regionu. Za druhé světové války byly převážně německojazyčné Bezdružice součástí Velkoněmecké říše, americká armáda vstoupila do města 4. května 1945. Následovalo vysídlení německého obyvatelstva, ale i přes příchod nových osídlenců z různých částí Československa klesl počet obyvatel na polovinu. Bezdružický velkostatek se zámkem, jehož majitelem byl kníže Alois Löwenstein–Wertheim (1871–1952), byl jako německý majetek zestátněn v roce 1945. Do okolních vesnic Bezdružicka byli po druhé světové válce repatriováni potomci českých exulantů z doby pobělohorské z polského Čermína a Malého i Velkého Tábora.

Krátce po druhé světové válce došlo k demolici domů na náměstí západně od radnice, později byly v různých částech města zbořeny i další domy, ale přísun dalších obyvatel vyvolal potřebu výstavby nových bytů. V roce 1970 byly dokončeny tři panelové domy u školy, další domy zde vznikly během sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, svépomocí občanů byl již předtím postaven kulturní dům (1958–1960).

K 10. říjnu 2006 byl obci vrácen status města.^[1]

Památky

Bezdružický zámek – stojí na návrší nad bezdružickým náměstím. Původně hrad vznikl již ve 13. století. Vystavěn byl v gotickém slohu, ale z této podoby se na zámku skoro nic nedochovalo. Byl renesančně přestavěn za vlády Kolovratů, v roce 1711 byl uváděn jako pustý. V 18. století byla ruina zámku zčásti zbourána a zámek byl přestavěn v barokním slohu (1772–1776). Od té doby ho až do roku 1950 obývali Löwensteinové, potom se stal rekreačním zařízením.
Po roce 1989 byl zámek opraven a v roce 2004 opět zpřístupněn návštěvníkům jako památka.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie – první zmínka o něm pochází z roku 1515, v roce 1710 byl původně gotický kostel zbourán a na jeho místě vystavěn kostel barokní. Od roku 1995 prošel kostel rekonstrukcí.

Služby

Bezdružice jsou přirozeným menším centrem pro pár okolních obcí (i z jiných okresů). Mají na svoji velikost relativně odpovídající občanskou vybavenost. Ve vsi najdeme mateřskou školu, základní školu, (1. i 2. stupeň), základní uměleckou školu, poštu, zdravotní středisko, prodejny potravin, průmyslového zboží, papírnictví a další menší obchůdky. Městečko je plynofikováno a je v něm zavedena kanalizace.

Doprava

Pohled na Bezdružice od jihu

Jak už bylo zmíněno, Bezdružice leží úplně mimo hlavní silniční tahy. Prochází jimi jenom větší počet silnic III. třídy. Obec je napojena na železnici, trať č.177 Pňovany-Bezdružice s výhledovým prodloužením přes Úterý do Teplé. Hlavními linkami autobusové dopravy jsou Úterý-Bezdružice-Stříbro, Planá a Bezdružice-Plzeň. Autobusová doprava také sváží občany z místních částí do obce.

Místní části

Město Bezdružice má 9 místních částí – Bezdružice, Dolní Polžice, Horní Polžice, Kamýk, Kohoutov, Křivce, Pačín, Řešín a Zhořec.

Galerie

Bývalá radnice na náměstí

Náměstí Kryštofa Haranta

YouTube

Souřadnice

Reference

1. ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi (PDF), Miloslav Vlček, 10. října 2006

Externí odkazy

• Oficiální stránky města
• Registr územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN) – Bezdružice