Pochod smrti

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 27. 7. 2026, 08:48

Američtí vojáci přinutili sudetské Němce ve Volarech projít kolem mrtvol židovských žen, které zemřely při pochodu smrti, květen 1945

Pochod smrti je expresivní označení pochodu, jehož výsledkem je smrt většiny či všech zúčastněných (resp. s nadsázkou pochodu vyžadujícího značné úsilí). Termín se používá též pro případy pochodů zajatců a vězňů v době 2. světové války. Na tichomořském válčišti se jednalo zejména o Bataanský pochod smrti v roce 1942 a Sandakanské pochody smrti v roce 1945. V Evropě byli v letech 1944–5 vězni z koncentračních táborů blízko fronty nuceni pod hrozbou okamžitého usmrcení jít mnohakilometrové pochody bez dostatečné obživy a odpočinku. Ač zpravidla primárně plnily úlohu evakuace před postupujícími spojeneckými vojsky, předpokládá se, že smrt co nejvíce vězňů mohla být jedním z očekávaných důsledků. Stejný osud čekal mnohé válečné zajatce Rudé armády nebo údajně některé skupiny sudetských Němců během divokého odsunu, což však v tomto případě nebylo objektivně prokázáno. Zdokumentovaný je brněnský pochod smrti německého obyvatelstva, při kterém a v jehož důsledku zahynulo 1691 osob^[1]. V dnešní době je na památku tohoto zločinu zřízen památník s pohřebištěm v Pohořelicích.

Pochody a transporty smrti za druhé světové války v Asii a Tichomoří

Pochody a transporty smrti za druhé světové války v Evropě

Tzv. pochod smrti, při němž zemřel vyčerpáním či v důsledku nemocí určitý počet jeho účastníků, nebyl v konfliktních situacích neznámým pojmem. K zločinné zrůdnosti a nelidské „dokonalosti“ dovedli tento pojem němečtí nacisté, kteří používali pochody smrti zejména v letech 1944 - 1945 jako způsob likvidace zajatců a vězňů. Lidé byli většinou podvyživení, nemocní, vyčerpaní, nedostatečně oblečeni a obuti, vystaveni jakýmkoliv nepříznivým povětrnostním vlivům. Během pochodu dostávali buď pouze minimum, nebo žádné jídlo a pití. Kdo již dále nemohl pochodovat, byl na místě zastřelen (zpravidla ranou do týlu) a ponechán v příkopu u cesty. Mrtvoly byly až později zahrabány do anonymních masových hrobů. Nebezpečí trestů či dokonce zastřelení na místě hrozilo i těm lidem, kteří se snažili vězňům v transportu podat jídlo a pití. Podobně tomu bylo i u transportů v přeplněných dobytčích železničních vagónech, kde byli vězňové zavřeni i několik dnů, aniž by mohli získat potraviny, provést osobní hygienu či důstojně vykonat potřebu. Z páchnoucích vagónů pak byly vynášeny ostatky lidí - v létě rozkládající se a v zimě zmrzlé mrtvoly. Specifickou formou transportů smrti bylo nakládání vězňů na lodě a jejich potápění v moři. Počátkem roku 1945 docházelo k pochodům i transportům smrti i přes české území, kde se z tohoto období nachází množství masových hrobů, např. Nýrsko, Kaplice, Bohosudov, Blatno u Jesenice, Březno u Chomutova, Žihle u Plzně, Stod, Tachov, České Velenice, Volary a další.

• z Budapešti do koncentračních táborů v Rakousku (především do Mauthausenu), 8. listopad 1944 − prosinec 1944, 76 tisíc vězňů^[2]
• z Osvětimi do Wodzisławi (odtud vlakem do Gross−Rosenu, Buchenwaldu, Dachau a Mauthausenu), od 18. ledna 1945, 66 tisíc vězňů z nichž 15 tisíc zemřelo^[2]
• z Helmbrechtsu přes Volary k Husinci, 13. dubna 1945 − 6. května 1945, 1170 vězenkyň z nichž přežilo asi 100^[3]
• z Grünbergu a z Glogau do Helmbrechtsu, leden 1945 − 6. března 1945, 3 tisíce vězenkyň, z nichž došlo 621^[3]
• ze Stutthofu
• z Gross−Rosenu
• z Buchenwaldu - část do Terezína
• z Flossenbürgu - část do Terezína

Reference

1. ↑ http://www.ksl.wz.cz/Vysidleni_z_Brna.htm
2. ↑ ^{2,0 2,1} holocaust.cz
3. ↑ ^{3,0 3,1} Pochod k životu

Související články

• Brněnský pochod smrti

Externí odkazy

• Pochody smrti - přežili svou smrt I.
• Pochody smrti - přežili svou smrt II.
• Železniční transporty a pochody smrti vězňů koncentračních táborů a válečných zajatců přes české země zima a jaro 1945
• Problematika hromadných hrobů obětí transportů smrti na Kaplicku a Velešínsku
• Pochody smrti a vlakové transporty vězňů