V pátek 26. dubna 2024 úderem 22 hodiny začíná naše nová
a opravdu velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte hned zítra soutěžit o lákavé ceny !!

Šablona:Článek dne/2011/30

Z Multimediaexpo.cz

TRENCIN2007-114.jpg

Trenčínský hrad je velký starý hrad, který se tyčí přímo nad slovenským městem Trenčín. Proto je charakteristickou dominantou nejen samotného města, ale také středního Pováží. Dnes je národní kulturní památkou Slovenska.

Historie místa, na kterém později vznikl hrad začíná už v období Římského impéria, což dokazuje nápis na hradní skále hlásající vítězství II. římské legie nad Germány u Laugarície v roce 179 n.l. Dnešní hrad vznikl pravděpodobně na místě hradiště. První prokazatelnou stavbou na návrší byla kamenná obytná věž a rotunda z 11. století, kdy hrad sloužil na ochranu Uherského království a západního pohraničí. Koncem 13. století se dostal do majetku rytíře Matúše Čáka Trenčanského, významného oligarchu, který ovládal velké území a stal se legendárním „pánem Váhu a Tater“. Jeho stavební činnost můžeme vysledovat hlavně na rozšíření a rozsáhlé úpravě blokové obytné věže z 11. století, ke které přistavěl i mohutně opevněný obytný palác. Věž, dodnes nazývaná Matúšova, je dominantním prvkem celé široké siluety hradu.

Po Matúšově smrti patřil hrad až do konce 15. století panovníkovi. Takzvaný horní hrad rozšířil král Ludvíka z Anjou o nový palác a opevnění. Zikmund Lucemburský daroval hrad svojí manželce Barboře, pro kterou nechal v první třetině 15. století vybudovat nový palác a kapli. Všechny tyto stavby byly částečně renovovány a dnes se využívají pro muzejní účely. Polovina 15. století byla ve znamení opevňování hradu zejména z důvodu husitských výprav, které tehdy směřovali také na Slovensko. Koncem 15. století získal hrad společně s městem Štefan Zápolský a začal s rozsáhlými přestavbami.

Areálu hradu dominuje Matúšova věž, ke které přiléhají reprezentativní gotické paláce – Matúšův, Ľudovítův, Barbořin, a kaplička. Na nádvoří se zachovali základy předrománské architektury a pozůstatky rotundy, která zanikla pravděpodobně začátkem 15. století. Budovy v dolní části hradu odráží především jeho obranné a hospodářské funkce. Dominuje zde zejména dělová bašta. Jsou zde i stopy po hospodářských budovách a mlýnech. Na nádvoří se zachovala pověstná Studna lásky, kterou navzdory pověsti údajně začali hloubit Katzianerovi vojáci kolem roku 1557 a dokončili ji v letech 1564–1570.