Aero L-39 Albatros

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Aero L-39 Albatros
L-39C VH-HOT.jpg
Soukromý L-39C Albatros v Austrálii
Základní charakteristika
Určení Vojenský cvičný letoun
Výrobce Aero Vodochody
Konstruktér
První let 4. listopadu 1968
Zařazen
Vyřazen
Výroba 1970 – 1997
Vyrobeno
Varianty L-39C, L-39ZO, L-39ZA, L-39V
Uživatel státy bývalé Varšavské smlouvy

Aero L-39 Albatros je proudový podzvukový cvičný letoun vyvinutý v šedesátých letech 20. století v československém Aeru Vodochody.

Jedná se o první typ cvičného proudového letadla druhé generace a jeden z prvních typů s dvouproudovým motorem. L-39 se stal jednotným výcvikovým letounem armád Varšavské smlouvy (s vyjímkou Polska), v 70. a 80. letech 20. století byl v počtu cca. 2 800 kusů součástí leteckého parku letectev tří desítek států a zůstává nejpoužívanějším proudovým výcvikovým letounem na světě.

L-39 Albatros je všestranný letoun určený pro základní, pokračovací i bojový letecký výcvik, ve verzích, které umožňují instalaci výzbroje (L-39C, L-39ZO, L-39ZA) může být použit jako lehký bitevní letoun, omezeně může působit i proti vzdušným cílům. Díky skvělým letovým vlastnostem a snadné ovladatelnosti je vhodný i pro leteckou akrobacii, kterou s tímto typem předváděla např. slovenská akrobatická skupina Biele Albatrosy (1991-2004) ruská skupina Rusi z Vjazmy nebo francouzský Breitling Team. Mezi další přednosti patří vysoká spolehlivost, jednoduchost a nenáročnost na obsluhu. Letoun je navržený tak, aby mohl působit bez problémů i z nezpevněných ploch (vstupy vzduchu vysoko nad zemí, kryté před nečistotami křídlem, zakryté podvozkové šachty).

Letoun byl navržen jako součást komplexního výcvikového systému, kam patří i pilotní trenažér TL-39, trenažér katapultáže NKTL-39, pozemní kontrolní zařízení KL-39 a vlečný terč KT-4.

V České Republice provozuje letouny L-39 22. základna Taktického Letectva v Náměšti nad Oslavou (verze L-39 ZA), CLV Pardubice (verze L-39C - ev.č. 0103, 0113, 0115, 0440, 0441, 0444, 0445, 0448) a jeden kus také soukromý provozovatel (OK-JET)

Obsah

Vývoj

Letoun je nástupcem předchozího úspěšného typu Aero L-29 Delfín. Prototyp L-39 poprvé vzlétl 4. listopadu 1968 a byl následně od roku 1971 vyráběn jako letoun pro základní výcvik vojenských pilotů letectev Sovětského svazu, Československa a dalších zemí Varšavského paktu (s výjimkou Polska, které používalo vlastní letoun PZL TS-11 Iskra). Několika úpravami a modernizací při zachování stejného designu draku letounu vznikl typ Aero L-59 Super Albatros, montáží výkonnějšího motoru, prodloužením přední části trupu, která ukrývá radarový systém, podstatnou modernizací avioniky a dalšími úpravami vznikl typ Aero L-159 Alca.

Slovenský L-39ZA (1701) na letecké show 2005
Slovenský L-39ZA (1725) na letecké show 2005
Soukromý L-39 s označením fiktivní sovětské letecké jednotky

Sériově vyráběné verze letounu

  • L-39C – (C jako Cvičná)
  • L-39V – (V jako Vlečná) jednomístná verze určená pro vlečení cvičných terčů
  • L-39ZO – (Z jako Zbraně) verze se čtyřmi závesníky pro zbraňové systémy a zesílenou konstrukcí křídla
  • L-39ZA – verze s podvěšeným dvouhlavňovým rychlopalným kanónem GŠ-23 ráže 23 mm se zásobníkem nábojů integrovaným v trupu
  • L-39MS – původní označení vyvíjeného Aero L-59 Super Albatros

Technický popis

Projektový nákres letounu Aero L-39 Albatros.

L-39C je celokovový dvoumístný dolnoplošník poloskořepinové konstrukce.

Trup se skládá ze tří částí. V přední je uloženo radiovybavení, přetlaková kabina posádky a palivové nádrže (1100 l). Ve střední části je uložen motor AI-25TL. Zadní část, na které jsou uchyceny ocasní plochy lze pro montáž motoru odpojit.

Křídlo je přímé, průběžné, lichoběžníkového tvaru. Na koncích jsou upevněny okrajové palivové nádrže (2x150 l). Křídlo je opatřeno dvojštěrbinovými vztlakovými klapkami. Na spodní straně jsou dva brzdící štíty, které se automaticky vysouvají při překročení Machova čísla 0,78.

Řízení je klasické bez hydraulických posilovačů, letoun má podélné a příčné vyvážení elektricky stavitelnými ploškami na kormidlech.

Podvozek je zatažitelný tříbodový příďového typu. Příďový podvozek je neřiditelný, zasouvá se dopředu do trupu. Je opatřen tlumičem bočních kmitů. Nohy hlavního podvozku se zasouvají k sobě do trupu. Obě kola jsou bržděná, brzdy mají protismykový systém.

Pohonná jednotka Motor AI-25TL. K jeho spouštění se používá turbostartér Saphir-5.

Hydraulická soustava je použita k ovládání vztlakových klapek, brzdících štítů, brzd a náporové turbínky záložního dynama.

Elektrická soustava je stejnosměrná 28 V. Hlavním zdrojem je dynamo poháněné od motoru, záložním dynamo poháněné náporovou turbínkou která se při vysazení hlavního dynama automaticky vysune pod trupem. Pro transformaci energie pro některé spotřebiče jsou určeny dva měniče 115 V a dva 3 x 36 V.

Výzbroj Verze C může nést pod každým křídlem jeden závěsník s nosností 125 kg. Na něj lze podvěsit pumu, raketový blok, nebo neřízenou PLŘS.

Systém záchrany posádky Letoun je opatřen vystřelovacími sedadly VS-1BRI československé konstrukce. Umožňují záchranu z nulové výšky při rychlosti min. 150 km/h.

Takticko-technická data (varianta L-39C)

  • Posádka: 2 (instruktor a žák)
  • Délka: 12,13 m
  • Rozpětí: 9,46 m
  • Výška: 4,77 m
  • Prázdná hmotnost: 3 459 kg
  • Maximální vzletová hmotnost : 4 700 kg
  • Pohonná jednotka: 1x proudový motor Progress/Ivčenko AI-25TL
  • Tah pohonné jednotky: 16,9 kN

Výkony

  • Maximální rychlost: 750 km/h ve výšce 5 000 m
  • Dolet 1 000 km v 5 000 m
  • Praktický Dostup: 11 500 m
  • Počáteční Stoupavost: 22 m/s
  • Vzletová dráha: 480 m
  • Přistávací dráha: 600 m

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Aero L-39 Albatros
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Aero L-39 Albatros