Douglas AIR-2 Genie

Z Multimediaexpo.cz

AIR-2 Genie v muzeu
Fotografie zkušebního výbuchu střely Genie na americké jaderné střelnici v Nevadě.

Douglas AIR-2A Genie byla neřízená střela vzduch-vzduch s nukleární hlavicí W25 o síle 1,5 kilotun. Během studené války ji používalo americké letectvo (od 50. let) a kanadské letectvo (1968–1980). Výroba střely Genie a cvičných a pokusných střel z ní odvozených skončila v roce 1963. Na americké jaderné střelnici v Nevadě, byla jedna ze střel Genie pokusně odpálena z letounu Northrop F-89 Scorpion.

Obsah

Vývoj

V roce 1947 zařadil Sovětský Svaz do své výzbroje strategický bombardér Tupolev Tu-4, který byl kopií amerického typu Boeing B-29 Superfortress. V případě, že by se již nevracel zpět, byl by jeho dolet dostatečný pro napadení kontinentálního území USA atomovými zbraněmi, které SSSR od roku 1949 vlastnil. Na přelomu 40. a 50. let se tedy důležitou otázkou stala likvidace sovětských bombardérů. Proti odolnému a rychle letícímu bombardéru se typická druhoválečná výzbroj v podobě kulometů a kanónů ukázala nedostatečnou. Řešením se ukázalo být nasazení protiletadlových řízených střel, které ale tehdy byly teprve v plenkách. Některé typy byly vybaveny raketnicemi neřízených střel, které byly vystřelovány v salvách. Ty ale nebyly tak účinné, jak se očekávalo. V roce 1954 začala firma Douglas Aircraft uvažovat o možnosti výroby střely vzduch-vzduch osazené jadernou hlavicí. Střela měla být neřízena a tím pádem jednoduchá a spolehlivá. Jaderná hlavice měla zaručit její dostatečnou účinnost i proti celým svazům bombardérů. Výsledná střela měla hlavici W25 ráže 1,5 kilotun a poháněl ji raketový motor Thiokol SR49-TC-1 na pevné palivo s tahem 162 kN. Dostřel střely byl přibližně 10 km. Zaměření a vystřelení střely bylo řízeno palubním střeleckým systémem letounu. Hlavice byla nastavena na opožděný výbuch až poté, co motoru rakety došlo palivo. Do té doby se hlavice vůbec nemohla odjistit a útočící letoun se mezitím mohl dostatečně vzdálit od místa výbuchu. Výbuch hlavice měl zničit vše v okruhu 300 metrů.

Varianty

K prvním zkušebním odpalům došlo v roce 1956 a střela byla do služby přijata v roce 1957 pod označením MB-1. Obvykle se jí říkalo Genie a její jiná přezdívka byla Ding-Dong. Do roku 1963 bylo vyrobeno okolo 3 150 střel. V roce 1962 byla střela přeznačena na AIR-2A Genie. Mnoho střel bylo postupně modernizováno, vybaveno motory umožňujícími větší dostřel a jinou hlavicí. Neoficiálně jsou někdy označovány AIR-2B. V malém množství byla vyráběna neozbrojená cvičná varianta MB-1-T (ATR-2A).

Genie v US Air Force

Convair F-106 Delta Dart americké Národní gardy při cvičném odpalu ATR-2A

Střelou Genie byly vyzbrojeny čtyři typy amerických stíhacích letounů. Jednalo se o Northrop F-89 Scorpion, McDonnell F-101 Voodoo, Convair F-106 Delta Dart a Lockheed F-104 Starfighter (ten ji ovšem nikdy nenesl v operační službě). Firma Convair nabídla letectvu modernizaci typu Convair F-102 Delta Dagger pro nesení střel Genie, ale k objednávce nedošlo. Střela byla ve výzbroji amerického letectva až do roku 1988, kdy byl vyřazen Convair F-106 Delta Dart, poslední typ schopný ji nést.

Genie v Royal Canadian Air Force

Jediným dalším uživatelem střely byla Kanada, jejíž stíhací letouny CF-101 Voodoo střelu nosily až do roku 1984. Střely byly Kanadě poskytnuty za předem daných podmínek a mohly být bojově použity jen s americkým souhlasem. Pro aktivaci střely existovaly dva klíče (kanadský a americký), které musely být použity společně. Royal Air Force krátce uvažovalo o použití střely Genie u svého typu English Electric Lightning. K tomu ale nakonec nedošlo.

Ostré střelby

K ostrému odpalu střely Genie došlo pouze jednou a to 19. července 1957 během experimentálního projektu Operace Plumbbob. Střela MB-1 byla vystřelena na americké jaderné střelnici v Nevadě. Byla vypálena ve výšce 4 500 metrů ze stíhacího letounu Northrop F-89J Scorpion patřícího Národní gardě státu Montana. Zajímavostí je, že skupina amerických důstojníků se dobrovolně nacházela na zemi poblíž výbuchu, aby prokázaly, že použití střely nad obydlenými oblastmi je bezpečné. Letoun F-89J, ze kterého byla střela odpálena, se dodnes zachoval.

Externí odkazy