Emanuel Mandler

Z Multimediaexpo.cz

Emanuel Mandler (* 2. srpna 1932, Třebíč – 22. ledna 2009 Praha) byl český redaktor, novinář, historik, politolog, publicista a politik.

Životopis

Po dokončení studia na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy pracoval jako archivář a funkcionář ČSM, později jako redaktor státních školních časopisů, které vydávalo Státní pedagogické nakladatelství. Od roku 1961 byl spolupracovníkem časopisu Dějiny a současnost a od roku 1964 redaktorem časopisu Tvář, kde působil až do jeho zrušení v roce 1969. V období normalizace po roce 1968 pracoval v dělnických povoláních a nesměl oficiálně publikovat, své práce vydával pouze v samizdatu. Patřil mezi zakládající členy československého Helsinského výboru. V roce 1987 vzniklo ilegální opoziční politické hnutí Demokratická iniciativa, jehož předsedou byl až do roku 1989. 11. listopadu 1989 DI požádala Ministerstvo vnitra o registraci jako politická strana. V lednu 1990 byl Mandler kooptován do Federálního shromáždění a ve volbách v červnu 1990 byl společně se svým blízkým přítelem Bohumilem Doležalem pod hlavičkou Občanského fóra řádně zvolen poslancem Federálního shromáždění. V roce 1990 byl zvolen předsedou Liberálně demokratické strany, která vznikla z Demokratické iniciativy. Po odtržení části strany zůstal členem původní Liberálně demokratické strany, která se však nemohla zúčastnit voleb v roce 1992 a později zanikla. V letech 1992–1995 v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR pracoval na vydávání časopisu Soudobé dějiny.

Dílo vydané knižně

  • Atrakce. Praha 1966.
  • Nebát se a nekrást? Praha 1998.
  • Češi i Němci. Legendy, spory, realita. Praha 2001.
  • Benešovy dekrety. Proč vznikly a co jsou. Praha 2002.
  • Oba moji prezidenti. Praha 2004.
  • Škodolibé úsměvy svobody z let 1955 až 1992. Praha 2005.
  • Poslední Branibor a jiné příběhy. Praha 2007.

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Emanuel_Mandler“