Univerzita Karlova

Z Multimediaexpo.cz


Historická budova Karolina s arkýřem Velké auly

Univerzita Karlova v Praze (latinský název Universitas Carolina Pragensis) je nejvýznamnější česká vysoká škola, jedna z nejstarších evropských univerzit, nejstarší ve střední Evropě. UK tvoří 17 fakult sídlících především v Praze, dvě sídlí v Hradci Králové a jedna v Plzni. V roce 2009 zde studovalo téměř 53 tisíc studentů, tj. téměř pětina všech vysokoškoláků v ČR. Roku 2009 tuto školu vyhodnotila organizace Academic Ranking of World Universities jako nejlepší v České republice a v celosvětovém žebříčku ji zařadila na 201.–302. místo.[1]

Obsah

Založení a dějiny

Středověká, stavovská a jezuitská univerzita

Pečeť Univerzity Karlovy (kolem 1360)

Pražská univerzita byla založena nejméně třemi akty, totiž zakládající listinou papeže (bulou) Klementa VI., potvrzenou v Avignonu 26. ledna 1347, nadační listinou Karla IV. ze dne 7. dubna 1348 a konečně tzv. Eisenašským diplomem ze 14. ledna 1349. [1] Nejpozději od poloviny 19. století se jako den jejího založení slaví 7. duben 1348. Vzorem pro její uspořádání byly univerzity v Paříži, Bologni a Neapoli, studium začínalo na fakultě svobodných umění („artistické“) a mohlo pokračovat na fakultě teologické, právnické nebo lékařské. Pro rozhodování o celouniverzitních záležitostech byli studenti i učitelé rozděleni do čtyř „národů“ podle původu, protože univerzita byla určena pro celou oblast Karlovy říše.

Studium sice začalo už v roce 1347, rozbíhalo se však pomalu a podstatným krokem bylo založení Karlovy koleje roku 1366 a velkorysou stavbou Karolina roku 1383. V roce 1409 upravil král Václav IV. Kutnohorským dekretem rozhodovací pravomoci ve prospěch českých reformistů, což vedlo k odchodu většiny profesorů a studentů na univerzity v Lipsku a jinde. Tím došlo ke snížení významu pražské univerzity a ta stala pouhou regionální, postupně upadající univerzitou, od husitských bouří univerzitou podobojí (utrakvistickou), což ji mezinárodně izolovalo.

Od poloviny 15. století měla pouze fakultu artistickou a i když zde působilo několik významných vědců, pečovala hlavně o výchovu učitelů. V polovině 16. století, když v Praze vznikla jezuitská kolej, povýšená císařem Matyášem roku 1611 na univerzitu, musela stará univerzita čelit silné mezinárodní konkurenci, a po porážce stavovského povstání roku 1620 byla roku 1622 nejprve odevzdána jezuitům. Roku 1654 se jako Univerzita Karlo-Ferdinandova obnovily i fakulty právnická a lékařská.

Osvícenský absolutismus

Ve sporech mezi arcibiskupem a císařem byla nakonec univerzita podřízena státu a od poloviny 18. století přetvořena na učiliště pro výchovu učitelů, kněží, lékařů a úředníků absolutistického státu. Jezuité byli z univerzity vykázáni a vyučovacím jazykem se stala místo latiny němčina. Roku 1848 se univerzitní studenti významně podíleli na povstání a roku 1849 změnil ministr hrabě Thun novým zákonem všechny rakouské univerzity podle německého von Humboldtova vzoru na svobodná učiliště věd s jistou autonomií. Ve druhé polovině 19. století ovšem rostlo napětí mezi Čechy a Němci, až roku 1882 byla univerzita rozdělena na českou a německou. Počty studentů pak rychle rostly a čeští studenti měli brzy převahu; obě univerzity získaly řadu nových budov. Na německé části univerzity působili například vědci Ernst Mach a Albert Einstein, nebo pozdější rakouský politik Anton Rintelen.

Budova Filozofické fakulty UK (L.Sakař, 1929)

Československá republika

Hlavní článek: Dějiny Univerzity Karlovy (1918-1945)


Po pádu Rakousko-Uherska a založení Československa rozhodl Československý parlament roku 1920, že nositelem tradice pražské univerzity je nadále česká Univerzita Karlova. V následujících letech vznikla řada nových budov, a to i pro univerzitu německou, rozšířilo se studium žen a vznikly i nové fakulty přírodovědecké. Národnostní napětí však pokračovalo a po nástupu nacismu v Německu se k němu Pražská německá univerzita do značné míry přiklonila. Po obsazení Československa a studentských manifestacích roku 1939 byly české vysoké školy „dočasně“ uzavřeny a majetek UK převzala univerzita německá.

Po roce 1945

Hlavní článek: Dějiny Univerzity Karlovy (od 1945)


Vstupní dvůr Karolina podle návrhu arch. Fragnera

V roce 1945 byla německá univerzita zrušena, její majetek převzala UK, řada historických dokumentů (včetně zakládací listiny) se však při té příležitosti ztratila. V poválečných letech rychle rostl počet studentů, po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 však byla téměř čtvrtina vyloučena a mnoho učitelů propuštěno. Radikální reformy ministra Zdeňka Nejedlého roku 1950 se řídily podle sovětských vzorů, zavedly povinné studijní programy, množství zkoušek a univerzitu zcela podřídily státu. Po jistém pokusu o liberalizaci v šedesátých letech postihla i UK tzv. „normalizace“, tj. rozsáhlé čistky mezi studenty i učiteli. Podporu měly hlavně přírodovědecké obory, vznikla Matematicko-fyzikální fakulta (1952), Fakulta tělesné výchovy a sportu (1953) a Fakulta jaderné fyziky (1955).

Po tzv. „sametové revoluci“, o níž se rozhodující mírou přičinili pražští studenti, byla obnovena akademická svoboda, senáty a volby funkcionářů a roku 1998 byly státní vysoké školy přetvořeny na školy veřejné s vlastním majetkem a rozhodováním. Prudkému růstu počtu studentů však neodpovídal nárůst financí a zejména investic, takže řada fakult se potýká s prostorovými problémy. Postupně se dařilo navazovat přerušené mezinárodní styky včetně studentských výměn a stále větší důraz se klade na vědeckou činnost univerzit. V roce 2009 vyprodukovala UK podle vládní metodiky téměř třetinu celého základního výzkumu v ČR (větší třetina připadla na AV ČR, menší na všechny ostatní vysoké školy v ČR.

Podle zákona 172/1990 se univerzita od roku 1990 nazývá „Univerzita Karlova v Praze“, zákon č. 111/1998 Sb. toto jméno potvrdil. Identifikační číslo univerzity (IČ) je 00216208.

Současný stav

17 fakult UK připravuje odborníky pro širokou oblast

  • humanitních a společenských věd včetně učitelství, práva, filologie a překladatelství, novinářství a knihovnictví, sportu, teologie a věd o umění,
  • přírodních věd, včetně matematiky a informatiky,
  • lékařských věd, včetně zdravotnictví a farmacie.

V řadě oborů je Univerzita Karlova jedinou vysokou školou v ČR.

V čele univerzity stojí rektor, jímž je od roku 2005/6 biolog, prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc. K 31. 12. 2009 studovalo na UK 52 842 studentů v 625 studijních oborech, z toho 7972 doktorských studentů a přes 7 tisíc cizinců. V tomtéž roce 2009 dostala UK 61 621 přihlášek ke studiu a přijala 18 020 nových studentů. Nezaměstnanost jejích absolventů byla 1,6 %, což je (spolu s VŠE Praha) nejnižší hodnota v ČR. V rámci programu Erasmus vycestovalo na semestr 1858 a přicestovalo 1759 studentů. V placených kurzech celoživotního vzdělávání studovalo 16 555, na Univerzitě třetího věku 4574 zájemců.[2] Z celkem 12 474 zaměstnanců je asi 640 profesorů, přes 1000 docentů, 1500 vědeckých pracovníků a přes 4600 asistentů a lektorů.[3]

Také v oblasti vědy a výzkumu zaujímá UK významné místo nejen v rámci České republiky. Na produkci mezinárodně hodnocených – hlavně přírodovědeckých a medicínských – publikací (WoS) se UK podílí 30 % z celé produkce ČR, mezinárodní bibliometrický index H vzrostl na 42 a je nejvyšší v ČR.[4] V mezinárodních žebříčcích (Shanghai University, Times HE Supplement), které ovšem silně preferují přírodní a lékařské vědy a anglicky mluvící země, se umisťuje jako jediná v ČR a jedna ze tří ve východní Evropě mezi prvními 500, a to někde kolem 250. místa.

Rozpočet univerzity činil v roce 2009 přes 8 mld. Kč, z toho téměř 2,5 mld. jsou vlastní příjmy (mimo státní rozpočet).[5] Univerzita své akademické obci rovněž poskytuje řadu podpůrných služeb, mezi které patří ubytování, stravování, vydavatelská činnost a knihovny. Celkový knihovní fond činí 4,66 mil. svazků, z toho 721 tisíc ve volném výěru.[6]

Média

UK má vlastní časopis Forum a internetový magazín iForum. Studenti spojení v občanském sdružení UK media provozují celouniverzitní zpravodajský portál UKáčko.cz ([2]) a vydávají tištěné časopisy Sociál na Fakultě sociálních věd a FFakt na Filozofické fakultě. Kromě toho vychází na Fakultě humanitních studií časopis Humr a na Právnické fakultě Primalex.

Medaile a ceny

Známí absolventi

Soubor:PF Interier.JPG
Dvorana Právnické fakulty podle návrhu Jana Kotěry
Budovy fyzikálních ústavů MFF v Troji (1978)
Budova společenskovědních fakult UK v Jinonicích (1998)

Organizační struktura

Fakulty

Další součásti

Vysokoškolské ústavy

Jiná pracoviště

Účelová zařízení

Související články

Literatura

  • M. Svatoš (red.), Dějiny Univerzity Karlovy I. (1347/48 – 1622). Praha 1995
  • I. Čornejová (red.), Dějiny Univerzity Karlovy II. (1622-1802). Praha 1995
  • J. Havránek (red.), Dějiny Univerzity Karlovy III. (1802-1918). Praha 1995
  • J. Havránek – Z. Pousta (red.), Dějiny Univerzity Karlovy IV. (1918-1990). Praha 1995
  • Jiří Spěváček: Založení Univerzity Karlovy. Slovo k historii 15. Melantrich, Praha 1988, 40 pp.
  • Ottův slovník naučný. Heslo Praha
  • TOMEK, Václav Vladivoj. Děje university Pražské. Praha : České museum, 1849. Dostupné online.  
  • WINTER, Zikmund. O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje : Kulturní obraz 15. a 16. století. Praha : Matice česká, 1899. Dostupné online.  
  • WINTER, Zikmund. Děje vysokých škol Pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy bělohorské (1409-1622). Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897. Dostupné online.  
  • Výroční zpáva o činnosti UK za rok 2009. Praha: UK 2010. ISBN 978-80-254-7851-6

Reference

  1. Academic Ranking of World Universities. Academic Ranking of World Universities - 2009 [online]. 2009-11-02, [cit. 2009-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 9.
  3. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 102n.
  4. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 9.
  5. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 100
  6. Výroční zpráva UK za rok 2009, str. 270.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Univerzita Karlova