V encyklopedii Allmultimedia.cz byl aktivován špičkový grafický skin Foreground.
Foreground plně podporuje – RWD, HTML 5.0, Super Galerii a YouTube 2.0 !

Juan Manuel Fangio

Z Multimediaexpo.cz

Juan Manuel Fangio
Juan Manuel Fangio (circa 1952).jpg
Fangio-MB-W196-3lMotor-1986.jpg
Kariéra ve Formuli 1
Národnost Argentina
Narozen 24. červen 1911
Zemřel 17. červenec 1995 84 let
Tým Alfa Romeo, Maserati, Mercedes, Ferrari
Grand Prix 53
Mistr světa 5 - 1951, 1954, 1955, 1956, 1957
Vítězství 24
Pódium 35
Pole position 29
Nej. kolo 23
Body 277,64
První GP Grand Prix Velké Británie 1950
První vítězství Grand Prix Monaka 1950
Sezóny v F1 1950, 1951, 1952, 1953, 1954, 1955, 1956, 1957, 1958

Juan Manuel Fangio (* 24. června 1911, Balcarce, Buenos Aires, † 17. července 1995, Buenos Aires) byl argentinský automobilový závodník, účastník mistrovství světa Formule 1. Získal 5 mistrovských titulů, z toho 4 v řadě za sebou. Fangio je považován za jednoho z nejúspěšnějších a nejlepších závodníků v historii závodů Grand Prix. V 51 Velkých cenách vyhrál 24krát, tento úspěch je dodnes bezkonkurenční.

Obsah

Život

Juan Manuel Fangio se narodil 24. června 1911 v argentinském Balcarce, v rodině italských emigrantů. Zpočátku se věnoval kopané a pro typický tvar svých nohou získal přezdívku El Chueco, což znamená žokej na sudu. Ale velmi rychle se u něj projevila vášeň pro mechaniku. V 16 letech opustil studia na škole, aby se vyučil automechanikem. Byl velmi zručný, ovládal všechny práce na autech, ze starých vraků si uměl sestrojit vlastní vůz. Po vojenské službě si otevřel malý autoservis a začal závodit v místních závodech. Jednalo se především o dálkové závody na nezpevněných silnicích napříč jihoamerickým kontinentem. Juan Manuel Fangio začal závodit v 18 letech na voze Ford, který získal od taxislužby. První závod absolvoval v roce 1934 na voze Ford T, musel však odstoupit kvůli zlomené ojnici. V roce 1938 sestrojil spolu s bratrem automobil, s nímž nastoupil do závodu Cochea. Závod dokončil na 7. pozici, když dokázal nejlépe zajet tréninkové jízdy. Jedním z nejzajímavějších závodů, v němž zvítězil, byla Velká cena severu pořádaná na 10 000 kilometrů. Tento závod začínal v Buenos Aires, stoupal pohořím And až do Limy v Peru a vracel se zpět do argentinského hlavního města.

Po 2. světové válce se Fangio v roce 1947 vrátil do světa závodních vozů jako pozorovatel a následující rok i jako pilot. V roce 1948 při dlouhém závodě přes Jižní Ameriku z Buenos Aires do Caracasu měl nehodu, při níž přišel o život jeho spolujezdec a přítel Daniel Urrutia. Po období deprese se Fangio vzchopil a začal znovu závodit. Vláda Juana Peróna mu nabídla špičkový závodní vůz Maserati 4CLT, aby se účastnil Velké ceny Argentiny. Zde se seznámil s Francouzem Jeanem Pierrem Wimillem. V roce 1949 Fangio odjel do Evropy podporován režimem Juana Peróna.

Ve svých 37 letech začal slavit úspěchy na evropských okruzích. V roce 1950 podepsal smlouvu s továrním týmem Alfy Romeo a ve stejném roce bojoval o titul mistra světa s týmovým kolegou Giuseppem Farinou, který se stal prvním šampiónem Formule 1. Následující rok už triumfoval v mistrovství světa Fangio a získal první ze svých pěti titulů.

Rok 1952 byl poznamenán havárií, která Fangia vyřadila ze zbytku sezóny. Aby mohl závodit na okruhu v Monze, musel překonat velkou vzdálenost z Belfastu, kde závodil doslova před několika hodinami. Z Paříže jel bez přestávky celou noc, aby dorazil necelou půl hodinu před startem. Unavený Fangio startoval s vozem Maserati, nad nímž po několika kolech ztratil kontrolu a těžce havaroval.

V roce 1953 byl již v plné formě a v závodech nestačil pouze na suveréna posledních let Alberta Ascariho.

V roce 1954 přestoupil k týmu Mercedes, který se vrátil po 15 letech. Vůz Mercedes W196 však nebyl připraven pro začátek sezóny a tak Fangio zahájil rok s vozem Maserati. Získal svůj druhý titul; z dvanácti Velkých cen jich vyhrál celkem osm. Situace v dalším roce byla obdobná, Fangio dostal nového kolegu Stirlinga Mosse. Mercedes byl znovu k neporažení. Situace se změnila až po tragédii v Le Mans, kde zemřelo 84 lidí. Mercedes se rozhodl ukončit sportovní činnost a také Fangio zvažoval možnost odchodu ze světa Velkých cen. Znovu zasáhl Juan Perón a vyjednal pro Manuela místo u Ferrari. A tak Fangio získal v roce 1956 s vozem Ferrari již čtvrtý titul. Svůj poslední titul získal v roce 1957 za volantem vozu Maserati, když vyhrál rozhodující závod na Nürburgringu, při kterém sedmkrát překonal rychlostní rekord okruhu. Sezóna 1957 byla Fangiovou poslední kompletní sezónou, slavil i své poslední vítězství a získal svůj poslední titul.

V lednu 1958 skončil čtvrtý na Velké ceně Argentiny. V únoru byl před plánovaným závodem v Havaně na Kubě unesen Hnutím 26. července. Po 26 hodinách byl propuštěn a předán argentinskému velvyslanectví. Motivem únosců bylo vynutit si zrušení závodu a prokázat neschopnost Batistova režimu.

S kariérou se rozloučil čtvrtým místem na Grand Prix Francie s vozem Maserati. Vozy Maserati v tomto roce za Ferrari značně zaostávaly. K Velké ceně Francie se váže i historka, která dokazuje, jakému respektu se Fangio těšil mezi svými kolegy. Mike Hawthorn jedoucí v čele na voze Ferrari Dino měl možnost předjet Fangia o jedno kolo, ale přibrzdil a nechal Fangia projet cílem se stejným počtem kol. Své jednání poté okomentoval slovy: „Fangio se nepředjíždí o jedno kolo“.

Po skončení závodní kariéry byl obchodním zástupcem firmy Mercedes–Benz v Argentině. V roce 1974 byl jmenován prezidentem Mercedes-Benz Argentina a v roce 1987 doživotním čestným prezidentem. V roce 1986 bylo ve městě Balcarce založeno muzeum Juana Manuela Fangii.

V pozdějším věku trpěl srdeční chorobu, absolvoval operaci srdce. Dne 17. července 1995 ve věku 84 let podlehl Juan Manuel Fangio srdečnímu kolapsu. Pohřben byl v rodném městě. Balcarce.

Argentina vyhlásila třídenní smutek za pětinásobného světového šampióna. Jednalo se o rekord, který byl vyrovnán až v roce 2002 Michaelem Schumacherem.

Tituly

  • 1940 – Mistr Argentiny
  • 1941 – Mistr Argentiny
  • 1951 – Mistr světa
  • 1954 – Mistr světa
  • 1955 – Mistr světa
  • 1956 – Mistr světa
  • 1957 – Mistr světa

Vítězství

  • 1940 – Grand Prix Internacional del Norte
  • 1940 – Mil Millas Argentinas
  • 1942 – Premio Mar y Sierras
  • 1947 – Grand Prix Ciudad de Rosario
  • 1947 – Premio Mecánica Rioplatense Ciudad de Montevideo
  • 1947 – Premio Primavera Mecánica Argentina
  • 1947 – Premio Doble Vuelta Sierra de la Ventana
  • 1948 – Grand Prix Vuelta de Coronel Pringles
  • 1948 – VIII Grand Prix Otoño Palermo
  • 1948 – Premio Vuelta de Entre Rios
  • 1948 – Grand Prix Ciudad de Mercedes
  • 1949 – Grand Prix Jean-Pierre Wimille
  • 1949 – II Grand Prix Internacional Gral San Martin
  • 1949 – Premio Fraile Muerto Bell Ville
  • 1949 – Grand Prix San Remo
  • 1949 – Grand Prix Perpignan
  • 1949 – Grand Prix Marseilles
  • 1949 – Grand Prix Pau
  • 1949 – Grand Prix Albi
  • 1949 – Grand Prix Monza
  • 1950 – Grand Prix de Pau
  • 1950 – Grand Prix di San Remo
  • 1950 – Grand Prix de Monaco
  • 1950 – Circuit Des Ramparst
  • 1950 – Grand Prix van Belgie
  • 1950 – Grand Prix de l' A.C.F.
  • 1950 – Circuito di Pescara
  • 1950 – Grand Prix de Parana
  • 1950 – Grand Prix del Presidente Arturo Alessandri Palma
  • 1950 – XV 500 Millas de Rafaela
  • 1951 – Grand Prix der Schweiz
  • 1951 – Grand Prix de l' A.C.F.
  • 1951 – Grand Prix di Bari
  • 1951 – Grand Prix de España
  • 1952 – Grand Prix da Cidade de Sao Paolo
  • 1952 – Grand Prix Quinta de Boa Vista
  • 1952 – Grand Prix Presidente Peron
  • 1952 – Grand Prix Maria Eva Duarte de Peron
  • 1952 – Grand Prix de Uruguay
  • 1952 – Grand Prix de la ciudad de Montevideo
  • 1953 – Vue des Alpes
  • 1953 – Grand Prix Supercortemaggiore
  • 1953 – Grand Prix d'Italia
  • 1953 – Grand Prix Modena
  • 1953 – Carrera Panamericana
  • 1954 – Grand Prix de Republica Argentina
  • 1954 – Grand Prix van Belgie
  • 1954 – Grand Prix de l' A.C.F.
  • 1954 – Grand Prix von Deutschland
  • 1954 – Grand Prix der Schweiz
  • 1954 – Grand Prix d'Italia
  • 1955 – Grand Prix de la Republica Argentina
  • 1955 – Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
  • 1955 – Internationales ADAC-Eifel-Rennen
  • 1955 – Grand Prix van Belgie
  • 1955 – Grand Prix van Nederland
  • 1955 – Grand Prix Routier de Kristianstadt
  • 1955 – Grand Prix d'Italia
  • 1955 – Grand Prix Internacional de Venezuela
  • 1956 – Grand Prix de la Republica Argentina
  • 1956 – Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
  • 1956 – 12 horas de Sebring
  • 1956 – Grand Prix di Siracusa
  • 1956 – British Grand Prix
  • 1956 – Grand Prix von Deutschland
  • 1957 – Grand Prix de la Republica Argentina
  • 1957 – Grand Prix Ciudad de Buenos Aires
  • 1957 – Grand Prix de Cuba
  • 1957 – 12 horas de Sebring
  • 1957 – Grand Prix de Monaco
  • 1957 – Grand Prix de Portugal
  • 1957 – Grand Prix de l' A.C.F.
  • 1957 – Grand Prix von Deutschland
  • 1957 – Grand Prix Ciudad de Sao Paolo
  • 1957 – Grand Prix de Rio de Janeiro
  • 1958 – Grand Prix Buenos Aires

Formule 1

  • Žlutě jsou vítězství
  • Modře jsou 2. místa
  • Červeně 3. místa
  • Zeleně bodoval
Rok 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 Pořadí Body
1950 GB MON 500 ŠVÝ BEL FRA ITA * * * * 2.místo 27
1951 ŠVÝ 500 BEL FRA GB NĚM ITA ŠPA * * * Mistr 37
1953 ARG 500 HOL BEL FRA GB NĚM ŠVÝ ITA * * 2.místo 29
1954 ARG 500 BEL FRA GB NĚM ŠVÝ ITA ŠPA * * Mistr 57,14
1955 ARG MON 500 BEL HOL GB ITA * * * * Mistr 41
1956 ARG MON 500 BEL FRA GB NĚM ITA * * * Mistr 33
1957 ARG MON 500 FRA GB NĚM PES ITA * * * Mistr 46
1958 ARG MON HOL 500 BEL FRA GB NĚM POR ITA MAR 14. místo 7

Velká Galerie

YouTube

Juan Manuel Fangio: Full Race History, Full Documentary
What made Juan Manuel Fangio GREAT


Vozy

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Juan Manuel Fangio
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Juan Manuel Fangio
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Juan_Manuel_Fangio“