Black-Friday-2019-06-Multimediaexpo.png

Letadlová loď

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Letadlové lodě všech států kromě USA (rok 2008)
Letadlová loď USS Nimitz s jaderným pohonem v roce 1997
Zachycení brzdícího lana přistávacím hákem letadla EA-6B Prowler.

Letadlová loď je typ velké válečné lodě určené primárně pro provoz bojových letadel a(nebo) vrtulníků. Zajišťuje start i přistání letadel a slouží jako plovoucí letecká základna. První letadlové lodě se objevily během první světové války. Za druhé světové války převzaly od bitevních lodí pozici dominantní síly na moři a v současnosti představují největší válečná plavidla na světě s výtlakem překračujícím 100 000 T (americká třída Nimitz).

Obsah

Popis

Ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov
Čínská letadlová loď Liaoning (2017)

Letadlové lodě mají plochou palubu uspořádanou tak, aby mohla sloužit jako vzletová a přistávací dráha. Na současných letadlových lodích bývá část paluby vyosena a tato část slouží jako druhá dráha – tzv. úhlová paluba.

Ke startu těžkých letadel dnes slouží parou poháněné katapulty, které se na letadlových lodích objevily po druhé světové válce (parní katapult je, spolu s úhlovou palubou či zrcadlovou kontrolou během přistávání, poválečným britským vynálezem, který byl převzat i pro americké letadlové lodi) a se zvyšující se hmotností letounů se staly při startu nepostradatelnými. Zastavení letounu se děje pomocí systému brzdících lan. První letadlové lodě používaly britský systém podélně položených lan, o která se zachytily kotvičky na podvozku letadla a vzniklé tření letoun zastavilo. Tento systém se ale neosvědčil a byl v meziválečném období nahrazen řadou kolmo k podélné ose dráhy umístěných lan. Letadla byla vybavena přistávacím hákem, který se při přistání zachytí o lano a dojde k zasatvení letounu. Letadla s kolmým přistáním a vrtulníky brzdící lana nepotřebují.

Pro případ nouzového přistání bývá na palubě ještě záchytná bariéra, která má zastavit přistávající letoun v případě, že se nezachtí o brzdící lana. A to i za cenu poškození letounu.

Na přídi se mohou nacházet větrolamy a deflektory.

Na palubě může být umístěna velitelská věž. Ta může být spojená s komínem a většinou je umístěna na pravoboku. Jediné dvě letadlové lodě s můstkem na levoboku byly japonské Akagi a Hirjú. Letadlová loď s hladkopalubovým uspořádáním má můstek umístěn pod letovou palubou a komíny vyvedeny do boků, takže letounům nehrozí kolize s nástavbami.

Některé současné letadlové lodě mají na přídi místo katapultů jakousi rampu (skokanský můstek), která pomáhá letadlům s krátkou vzletovou dráhou (STOL) při vzletu.

Letadlové lodě bývají doprovázeny dalšími plavidly (hladinovými i ponorkami) a dohromady tvoří operační svaz lodí, což rozšiřuje schopnosti skupiny.

Historie

První světová válka

Squadron Leader Edwin H. Dunning přistává 2. srpna 1917 na HMS Furious
HMS Furious po přestavbě v roce 1918: nyní již s letovou plošinou na přídi sloužící ke startům a druhou plošinou na zádi sloužící k přistání. Před kolizí s nástavbami uprostřed chrání lanová bariéra za komínem.

Během první světové války byl přestavěn britský křižník HMS Furious. Ještě během stavby byla na přídi zhotovena 49 metrů dlouhá dráha a v této podobě byla Furious dokončena v červenci 1917.[1] Dne 2. srpna 1917 se uskutečnilo historicky první přistání letounu na plující lodi, když Squadron Leader (~ major) Edwin Harris Dunning přistál se svým Sopwith Pup (pravděpodobně N6453) na Furious.[2] Po další přestavbě, která byla dokončena v březnu 1918, obdržela Furious přistávací plošinu na zádi. Stále ale ještě mezi zádí a přídí zavazely nástavby s komínem. Dne 18. července byl z Furious proveden letecký útok na základnu Zeppelínů v Tondernu.[1]

Meziválečné období

Britská HMS Ark Royal
Japonská Sórjú
Americký USS Yorktown

V meziválečném období bylo postaveno několik dalších letadlových lodí pro Royal Navy, US Navy, Nihon Kaigun a Francouzské námořnictvo. Část z nich vznikla konverzí z jiných typů plavidel. Kvůli limitům na bitevní lodě a bitevní křižníky ustanoveným washingtonskou konferencí došlo k přestavbě několika bitevních lodí a bitevních křižníků na letadlové lodě. Američané tak získali USS Lexington a USS Saratoga, Japonci Akagi a Kaga, Britové HMS Glorious a HMS Courageous a Francouzi Béarn.

První loď, která byla od počátku navržena jako letadlová, byla HMS Hermes, ale první dokončenou letadlovou lodí od počátku stavěnou pro tento účel byla japonská Hóšó.

V meziválečném období Američané, Britové a Japonci zvolili každý odlišnou filosofii konstrukce a ochrany letadlových lodí.[3]

Jednotlivé strany budoucího konfliktu rovněž zvolily jiný přístup k navedení letadla na přistání. Zatímco na amerických a britských lodích měl navedení letounu na starosti LSO (Landing Signal Oficer ~ důstojník navádějící letadla na přistání), Japonci vyvinuli v roce 1932 světelný systém čakkan šidótó a pilot se na přistání podle něj naváděl sám.[4]

Druhá světová válka

Japonská letadla před startem

Druhá světová válka byla přelomem ve zhodnocení významu letadlových lodí. Do té doby námořní mocnosti sázely hlavně na těžké bitevní lodě. Válka v Tichomoří však ukázala převahu letadlových lodí nad ostatními plavidly. Po útoku šesti japonských letadlových lodí na Pearl Harbor vstoupily USA do války. Samotný útok na Pearl Harbor byl pro Japonce sice úspěšný, ale všechny americké letadlové lodě se v den útoku nacházely mimo přístav, takže nebyly tímto nenadálým útokem vůbec nijak poškozeny. První velká námořní bitva, v níž proti sobě bojovaly skupiny letadlových lodí, proběhla v Korálovém moři. Při bitvě o Midway ztratili Japonci čtyři letadlové lodě, čímž byly jejich útočné možnosti ochromeny.

Během roku 1942 došlo v Pacifiku ještě k dalším dvěma velkým bitvám letadlových lodí: u východních Šalamounů a u Santa Cruz. Další bitvě letadlových lodí došlo až v roce 1944 ve Filipínském moři a poslední bitvou letadlových lodí byla bitva u mysu Engaño, kde už ale japonské letadlové lodě plnily hlavně roli návnady, aby odlákaly americké letadlové lodě od krytí výsadku u Leyte. Kromě těchto bitev se letadlové lodě (americké, japonské i britské) zúčastnily několika nájezdů na nepřítelem držená území, podpory vyloďovacích operací. Letouny operující z letadlových lodí se rovněž ukázaly jako účinná zbraň proti ponorkám.

Současnost

Letadlová loď USS John C. Stennis a zásobovací loď USS Sacramento
F-14D Tomcat připravený ke startu na jednom ze čtyř parních katapultů USS John C. Stennis
Flotila 5 států

V dnešní době jsou některé letadlové lodě poháněny nukleárním pohonem, mívají výtlak až 100 000 tun a jsou schopny nést až 100 letadel a přes 3000 členů osádky. Existují také letadlové lodě speciálně pro vrtulníky a letadla VTOL. Nejvíce letadlových lodí slouží v námořnictvu USA. Ty mají na začátku 21. století ve službě 12 letadlových lodí. To je víc, než zbytek světa dohromady.

Dalšími zeměmi, které mají letadlové lodě, jsou například Velká Británie či Francie. K těmto zemím se v poslední době přidávají i další země jako například Brazílie nebo Indie. V případě těchto zemí jde většinou o letadlové lodě vyřazené z výzbroje jiných zemí, jejich bojová hodnota je diskutabilní a byly pořízeny převážně z politicko-prestižních důvodů.

Rusko velké technologicky náročné letadlové lodě nestavělo, především z ekonomických důvodů. Diskutabilní výjimkou je Admirál Kuzněcov, vybavený skokanským můstkem, v současnosti jediná funkční ruská letadlová loď. Rusko postavilo v minulosti několik tzv. letadlových křižníků, vybavených dělostřeleckou a raketovou výzbrojí, torpédy, hlubinnými pumami a kolmo startujícími letadly (12) a vrtulníky (18). Ty jsou nyní buď sešrotovány, nebo prodány do Indie (armádě) a Číny (soukromému subjektu).

Kromě USA, Francie, Brazílie a Ruska, které mají větší letadlové lodě pro letouny CTOL, jsou menší protiponorkové letadlové lodě ostatních států vybaveny jen letouny typu V/STOL (většinou verze Harrieru) a vrtulníky. Většina těchto lodí je vybavena skokanským můstkem(6°, 9° nebo 12°) pro usnadnění startu těžkých Harrierů, skokanským můstkem je vybaven také Admirál Kuzněcov, který postrádá katapulty.

Letadlové lodě jednotlivých států

Lodě mimo aktivní službu jsou uvedeny kurzívou.

Země užívající letadlové lodě

Literatura

Reference

  1. 1,0 1,1 HMS Furious (Aircraft Carrier, 1917-1948) [online]. Washington DC : Department of the Navy - Naval Historical Center, 2001-07-12, [cit. 2009-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HMS Furious 1917 [online]. Royal Navy, [cit. 2009-10-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. 3,0 3,1 3,2 Parshall & Tully, str. 246 a 247
  4. SNOW, Carl. Japanese Carrier Operations: How Did They Do It? [online]. ussessexcv9.org, 1995, [cit. 2009-12-20]. Dostupné online. (anglicky)  a Parshall & Tully, str. 193 a 194, fotografie 10-8 na str. 194 a schéma 10-9 na str. 195

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Letadlová loď
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Letadlová loď
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace