Levice

Z Multimediaexpo.cz


Levice je poměrně vágní označení používané pro popis celé řady politických pozic a ideologií. Obvykle je levice používaná pro popis skupin podporujících změnu tradičního sociálního pořádku s cílem více rovnostářského rozdělování bohatství a privilegií. Obsah pojmů levice a pravice se v různých společnostech a v různých dobách může různě vyvíjet. Pojmy levice a pravice vznikly na konci 18. století v období Velké francouzské revoluce, kde v Generálních stavech zasedali přívrženci nového řádu, třetí stav a radikálové (Montagnardi) nalevo a zastánci starého řádu, reakční a monarchističtí aristokraté (Feuillanti) napravo.[1] V zásadě se levicové uskupení řídí heslem francouzské republiky Liberté, égalité, fraternité (Svoboda, rovnost, bratrství). Zřetelně se politická levice vyvinula během Červnovém povstání dělnictva roku 1848 ve Francii. Organizátoři První internacionály se považovali za nástupce levice z Velké Francouzské revoluce. Pojem je používán na řadu revolučních hnutí v Evropě, zejména socialismu, anarchismu a komunismu. Za levici je taktéž považována sociální demokracie. V současném politickém diskurzu znamená levice většinou sociální liberalismus.

Tradiční rysy levice a pravice[2][pozn 1]
Levice Pravice
Priority sociální politika, sociální jistoty výroba, umožnění podnikatelské aktivity
Stát sociálně odpovědný silný stát minimalizace kompetencí státu
Spravedlnost rozdělovací vyrovnávací
Rovnost výsledků příležitostí
Svoboda reálná formální
Demokracie zastupitelská, důraz na přímou demokracii zastupitelská
Člověk kolektiv jednotlivec
Stát a společnost tendence ke splynutí důsledné oddělení
Společenský vývoj rychlá změna - revoluce nebo reforma postupný vývoj - evoluce
Stát a ekonomie státní ochranářství liberalizace
Ekonomické priority snížení nezaměstnanosti snížení inflace

Obsah

Základní rysy levicové politiky

Za levicové se považují sociálně-demokratické, socialistické, eurokomunistické a radikální politické strany, většinou i strany zelených. Za krajní levici se označují komunistické strany, především nereformované. Výjimečně se k levici řadí i nacionalistické subjekty, většinou se separatistickým programem.

Poznámky

  1. Orientační přehled

Reference

  1. PLECITÁ-VLACHOVÁ, Klára. Levice a pravice [online]. Revue Politika, 2001-9-20, [cit. 2009-09-11]. Dostupné online. (čeština) 
  2. DAVID, Roman. Politologie : základy společenských věd. Olomouc : Nakladatelství Olomouc, 2003. ISBN 80-7182-162-4. Kapitola Levice a pravice, s. 73.  
  3. HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha : Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-95-5. S. 452.  
  4. HEYWOOD, Andrew. Politologie. Praha : Eurolex Bohemia, 2004. ISBN 80-86432-95-5. S. 270.  
  5. ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha : Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3. S. 228.  

Související články

Literatura

  • BOBBIO, Norberto. Pravice a levice: důvod a rozdělení politické scény. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2003. 153 s. ISBN 80-7325-012-8. (čeština) 

Externí odkazy