Lilek potměchuť

Z Multimediaexpo.cz


Pozor, jed !

Lilek potměchuť (Solanum dulcamara) je vytrvalý jedovatý polokeř z čeledi lilkovitých. Vyskytuje s výjimkou nejsevernějších oblastí se prakticky po celé Evropě (po Skotsko, jižní Norsko, střední Švédsko až po Kavkaz a Zakavkazí), severní části Malé Asie, celou jižní část Sibiře až po Bajkal, v severovýchodní Africe, roztroušeně na Blízkém Východě a ve Střední Asii. Výskyt je hlášen i v mírném pásu Severní Ameriky (severní polovina USA a jižní části Kanady); někteří autoři však považují tamější rostliny za samostatné druhy.

Obsah

Synonyma

  • Lycopersicon dulcamara (Linné, 1753) Medikus, 1783 - rajče potměchuť
  • Solanum dulcamarum Saint-Léger, 1880 - lilek potměchuť
  • Solanum flexuosum Moench, 1794 - lilek popínavý
  • Dulcamara flexuosa Moench, 1794 - potměchuť popínavá
  • Dulcamara lignosa Gilibert, (nom. inval.) - (potměchuť dřevnatá)
  • Solanum assimile Frivaldszky von Frivald, 1836
  • Solanum littorale Raab, 1819 - (lilek pobřežní)
  • Solanum lyratum Thunberg ex A. Murray in Linné, 1784 - (lilek lyrovitý)
  • Solanum pseudopersicum Pojark, 1955 - (lilek pseudoperský)
  • Solanum ruderale Salisbury, 1796 (nom. illeg.) - (lilek rumištní)
  • Solanum ruderale F. Philippi, 1881 - (lilek rumištní)
  • Solanum rupestre F. W. Schmidt, 1793 - (lilek skalní)
  • Solanum scandens Lamarck, 1779 (nom. illeg., non Mill.) - (lilek popínavý)
  • Solanum scandens Necker, 1768 (nom. illeg., non Mill.) - (lilek popínavý)
  • Solanum serpentini Borbás et Waisbecker, 1897 - (lilek hadovitý)
Poznámka
Česká jména uvedená v závorce jsou vytvořena pro potřebu Wikipedie.

Vzhled

Lilek potměchuť je vytrvalý polokeř s popínavými nebo poléhavými větvemi 30-200 cm dlouhými, na bázi dřevnatějí. Listy jsou řapíkaté, střídavé, tmavě zelené, celistvé až široce vejčité, nebo hrálovitě ouškaté. Kvete od května do září. Květ se člení na vytrvalý kalich a kolovitou, modrofialovou korunu s nazpět ohnutými cípy. Květy jsou nahloučeny v řídkých latovitých květenstvích. Plodem je kulatá až protáhlá a zašpičatělá lesklá bobule červené barvy obsahující 30-45 semen.

Výskyt

Roste v pobřežních křovinách, na okrajích lesů, v příkopech a na rumištích.

Obsahové látky

Karboxylové kyseliny

Sacharidy

Glykosidy

Alkaloidy

Saponiny

Barviva

Fyziologický účinek

Otravy

K otravě může dojít zejména u dětí po požití bobulí (není to však příliš časté, neboť zpočátku sice chutnají sladce, posléze se však chuť změní na odporně hořkou. Otrava se projevuje po požití většího množství plodů křečemi v hrdle a ústech, nevolností, zvracením, průjmem, zvýšeným tepem (podrobně viz heslo solanin). Na našem území se vyskytuje podobně (trochu méně) jedovatá bylina lilek černý, jehož plody jsou černé.

Farmakologické působení

Sušená droga má silně baktericidní, fungicidní (protiplísňové) a antiflamatorické (protizánětlivé) účinky. Údajně působí též kancerostaticky.

Použití

Jako droga se se užívají sušené výhonky větví bez listů (Stipites sensu caules dulcamarae) sbírané na jaře před olistěním, nebo na podzim po opadání listí. Používá se především zevně při ekzémech, některých formách lupenky (psoriasis) a při zánětech kůže. Tlumí záněty dýchacího ústrojí a pomáhá při astmatu. Zmírňuje též projevy epilepsie. Užívá se ve formě prášku, nálevu nebo tinktury. Značné použití našla v homeopatii. Vzhledem k vysokému obsahu jedovatých látek by neměla být používána laiky bez dohledu lékaře.

Literatura

Květena České republiky, díl 6 / B. Slavík (Ed.). - Praha : Academia, 2000. - S. 263-264.

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Solanum dulcamara
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Lilek_potm%C4%9Bchu%C5%A5“