Městská divadla pražská
Z Multimediaexpo.cz
Městská divadla pražská vznikla v roce 1929 tak, že k původnímu měststkému Divadlu na Vinohradech byla organizačně přičleněna nová scéna Komorního divadla v Hybernské ulici. Současná podoba Městských divadel pražských pochází z roku 1950, tehdy vznikla spojením několika pražských divadel. Působiště i složení divadla, které disponovalo mnoha scénami a jediným, poměrně velkým souborem, se častokrát měnilo. V období působení ředitele Oty Ornesta, pod jehož vedením dosáhlo divadlo největšího věhlasu, hrál soubor na třech scénách - v Divadle ABC, v Divadle Komedie a v Komorním divadle. Uváděl se zde klasický repertoár a moderní západní dramatika (Čechov: Ivanov, Jirásek: Kolébka, Šrámek: Měsíc nad řekou, Nash: Obchodník s deštěm, Bulgakov: Útěk, Dürrenmatt: Romulus Veliký, Gogol: Ženitba, R. Rolland: Hra o lásce a smrti, J. P. Sartre: Mouchy, Achard: Idiotka, Thomas: Charleyova teta, Barnes: Čtrnáctý hrabě Gurney). Pod režijním vedením Oty Ornesta a jeho kolegů Miroslava Macháčka, Hudečka, Alfréda Radoka a Karla Svobody zde vznikl soubor vynikajících hereckých osobností (Marie Rosůlková, Svatopluk Beneš, Rudolf Hrušínský starší, Radovan Lukavský, Jaroslav Marvan, Irena Kačírková, Lubomír Lipský, Josef Kemr, Václav Voska, Dana Medřická, Josef Bek). Za normalizace byl Ota Ornest odvolán, nahradil ho L. Poživil, který se snažil v nelehkých podmínkách udržovat dobrou tradici divadla, které tehdy působilo na scénách Divadla Rokoko, Divadla Komedie a Divadla ABC. Zůstalo i v době, kdy se repertoár stal poplatnějším jak režimu, tak odlehčené zábavnosti, divadlem velkých hereckých individualit (Alois Švehlík, Zlata Adamovská, Věra Galatíková, Naďa Konvalinková, Boris Rösner, Ladislav Frej, Václav Vydra mladší, Jan Tříska) a kvalitních inscenací, vznikajících pod vedením režiséra F. Mišky, L. Vymětala a posléze K. Kříže (Higgins: Harold a Maude, Simon: Drobečky z perníku, Kander: Chicago, Gorin: Zapomeňte na Hérostrata!, Bukovčan: Luigiho srdce, Horníček: Dobře utajené housle, Hugo: Ruy Blas, Shakespeare: Sen noci svatojánské, O´Neil: Smutek sluší Elektře), jehož působení vytvořilo další velkou éru tohoto divadla. Po roce 1989 se divadla rozdělila na tři samostatné subjekty s vlastními soubory a vlastním uměleckým vedením, Divadlo Komedie se pak osamostatnilo úplně. Od roku 2005 se s nástupem nového vedení stalo Divadlo Rokoko a Divadlo ABC opět společným subjektem - tak jak tomu bývalo v minulých dobách - jediným souborem, působícím na dvou scénách a studiovým „Ábíčkem“ – malou scénou Divadla ABC, která je od roku 2001 pravidelně využívána kmenovými tvůrci divadla stejně jako jeho hostujícími umělci (rež. Lída Engelová, Arnošt Goldflam, Dodo Gombár, Jakub Spišák, Peter Gábor aj.). Pod uměleckým vedením ředitele Ondřeje Zajíce a uměleckého šéfa Petra Svojtky došlo od roku 2005 postupnou evoluční cestou k obměně repertoáru a podařilo se vyprofilovat tvář obou scén. Divadlo ABC, které bylo dříve chápáno jako bulvární divadlo s žánrovým repertoárem, se postupně proměnilo ve scénu, která nabízí složitější témata, zpracovávaná stále náročnější uměleckou formou. Divadlu Rokoko se podařilo etablovat se jako komorní scéna s lehce exkluzivním repertoárem, kde je kladen důraz především na individuální herecký výkon. V současné době si diváci mohou vybrat z 30 titulů na repertoáru a průměrně z osmi nových premiér v každé sezoně. Mezi dramaturgické linky divadla patří autorské projekty režiséra Petra Svojtky a Jiřího Janků, stejně jako velké příběhy světové literatury, lesk a bída české povahy a mezilidské vztahy pod drobnohledem současné dramatiky.
Odkazy
Literatura
- Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, ISBN 80-7243-121-8
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |