Divadlo Rokoko

Z Multimediaexpo.cz

Divadlo Rokoko je pražská divadelní scéna, která se nalézá v Pasáži Rokoko na Václavském náměstí v městské části Praha 1 na Novém Městě pražském v bezprostředním sousedství Paláce Lucerna.

Obsah

První desetiletí

Jedná se o podzemní prostory, která byly uvedeny do provozu v době první světové války v letech 1915–1916, kdy zde byl zřízen Kabaret Rokoko, jehož ředitelem se stal Karel Hašler. Jeho tehdejší repertoár byl poskládán ze šansonů, skečů a různých parodických scének. V roce 1916 převzal po Karlu Hašlerovi řízení kabaretu Eduard Bass, díky němu se jednalo vlastně o první setkání budoucích protagonistů legendárního kabaretu Červená sedma. Společně se vnikem Československé republiky se opět změnilo vedení podniku, v roce 1918 se jeho uměleckým séfem se stal O. Hanuš. Členové Bassovy a Longenovy Červené sedmy později odešli, což mělo za následek, že podnik ekonomicky upadal. Z tohoto důvodu v roce 1923 získal prostor do pronájmu Vlasta Burian, nicméně ani on zde nevydržel dlouho a v roce 1925 odešel v do svého vlastního Divadla Vlasty Buriana.

Mezi světovými válkami

V meziválečním období v době 1. československé republiky se na zdejší scéně vystřídala většina tehdejších úpěšných komiků, mimo jiné třeba Karel Hašler, Jára Kohout a Ferenc Futurista. Toto období trvalo do roku 1935, v divadelní sezóně 1935/1936 zde krátce působilo Spoutané divadlo (což byl někdejší alternativní název Osvobozeného divadla). V roce 1936 zde působil Jiří Trnka a jeho Dřevěné divadlo. Hrály se zde také operety a různé varietní a artistické produkce.

Těsně po 2. světové válce

Divadlo zůstalo po válce uzavřeno a sloužilo jako skladiště. V roce 1948 zde byla dokonce zřízena závodní jídelna. Nicméně k obnově zdejšího kulturního provozu nakonec došlo díky činnosti členů bývalého vojenského uměleckého souboru letectva Vítězná křídla, po roce 1955 již začleněných v rámci Pražského estrádního souboru, který neměl stálou scénu a sál v roce 1957 znovu objevil a opravil, takže dne 1.3.1958 divadlo Rokoko mohlo zahájit svoji činnost [1].

Padesátá a šedesátá léta

Od roku 1958 tak nastal úspěšný rozvoj scény pod vedením Darka Vostřela, který až do roku 1972 vedl zdejší soubor jako ředitel. Společně s komikem Jiřím Šaškem zde také vytvořil známou komickou dvojici. V 60. letech došlo k výraznější orientaci na tehdy moderní hudebně-dramatické formy a toto divadlo začalo konkurovat tehdy velmi populárnímu Divadlu Semafor, které sídlilo nedaleko odtud. V oné době zde působila celá plejáda tehdy začínajících zpěváků z žánru pop-music – mimo jiné například Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Waldemar Matuška, Jitka Zelenková, Pavlína Filipovská, Eva Pilarová, Karel Hála, Karel Štědrý, Hana Hegerová i Olympic. Repertoár divadla tvořily zejména kabaretní pásma a hudební recitály. Díky Ivo Fischerovi, který sde tehdy působil jako scenárista a dramaturg zde ve spolupráci se skladatelem Zdeňkem Petrem vnikly původní české muzikály Filosofská historie a Pan Pickwick. Známé byly i zdejší Rokokokoktejly.

Za normalizace v 70. letech

Na počátku 70. let se zdejší repertoár díky probíhající normalizaci postupně zaměřil prakticky pouze na recitály jednotlivých skupin a zpěváků. Tehdejší divadelní soubor byl definitivně zrušen dne 30. června 1974, v roce 1975 divadlo přešlo definitivně do svazku Měststkých divadel pražských a bylo tak de facto organizačně přidruženo k Divadlu ABC a Divadlu Komedie, kde setrvává až doposud. V té době zde působily i některé další pozoruhodné umělecké soubory, například Kreslené divadlo F. Kratochvíla nebo baletní skupina Pavla Šmoka.

Po roce 1989

V letech 1991–1993 ve zdejších prostorách krátce hrál i Divadelní spolek Kašpar pod vedením Jakuba Špalka, nicméně po dvou letech se tato divadelní skupina rozešla do jiných pražských scén. V sezóně 1993/1994 zde působila skupina pocházející z ústeckého Činoherního studia pod vedením Petra Poledňáka, s režiséry Janou Kališovou, Milanem Pavlíkem a Zdeňkem Potužilem. Od roku 1995 pak divadlo umělecky vedl Zdeněk Potužil, který zde působil společně s režiséry Janou Kališovou a Ondřejem Zajícem. V té době se součástí divadla stal také zdejší divadelní bar, kde byla zřízena alternativní scéna s názvem Pruhovaná zebra.

Reference

  1. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 7–9

Literatura

  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Divadlo_Rokoko“