Marie Tomášková-Dytrychová

Z Multimediaexpo.cz

Marie Tomášková-Dytrychová (* 1943, Brodek u Přerova) je majitelka světově známé zvonařské dílny v Brodku u Přerova. Marie Tomášková-Dytrychová se narodila v roce 1943 v Brodku u Přerova. Její otec a zakladatel dílny Josef Dytrych vlastnil původně v Brodku u Přerova pražírnu kávy. Po jejím znárodnění se šikovný a vynalézavý technik pokusil uživit svoji čtyřčlennou rodinu litím klik, a získal tak první kovolitecké zkušenosti. Josefa Dytrycha ale od mládí fascinovaly zvony. Když jednou mezi brodeckými sousedy přišla řeč na to, jak mizerný zvon obec má, nabídl se, že pro ni ulije nový zvon. Po řadě bezesných nocí se mu nakonec 1. května 1950 dílo podařilo a u zvonařství už zůstal. Na práci a životě v dílně se nutně podílela celá rodina, a tak Marie od svých sedmi let sbírala zkušenosti jako budoucí zvonařka. Když v roce 1965 Josef Dytrych náhle zemřel, rozhodla se jeho žena Laetitia vést dílnu nadále sama. Marie sice už tehdy absolvovala stavební průmyslovku a pracovala ve stavební kanceláři v Přerově, ale práce v dílně se stále více účastnila, od roku 1967 v ní již začala pracovat samostatně a po vystudování oboru výtvarné teorie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v roce 1985 vedení dílny od své matky převzala. V dílně pracuje také Mariina sestra Marcela Svobodová-Dytrychová a dcera Laetitie Vránová-Dytrychová. Na výzdobě některých zvonů v 80. letech se podílel významný český sochař Otmar Oliva. Dnes patří zvonařská dílna Marie Tomáškové-Dytrychové k největším zvonařským dílnám v Evropě. Zvony, které v ní byly ulity, znějí doslova po celém světě: v Austrálii stejně jako v Japonsku, USA, Polsku, na Ukrajině a Slovensku. Zvláštní zakázkou dílny bylo ulití dvou zvonů jako hudebních nástrojů pro vídeňské filharmoniky. Specialitou Marie Tomáškové-Dytrychové a vrcholem zvonařského umění vůbec je vytváření zvonkoher, protože zde jednotlivé zvony musejí být dokonale vyladěny podle zvolené melodie. Těchto zvonkoher vytvořila Marie Tomášková-Dytrychová už celou řadu, nejnáročnější z nich s 22 zvony putovala do Košic. Pro Košice také ulila svůj dosud největší zvon, vážící více než pět tun. Proslulý je také její zvon z r. 1990 pro papeže Jana Pavla II. Jako zvonařskou značku dílna užívá otisk větvičky túje severské.

Literatura

KONEČNÝ, Stanislav. Zvony v Poličce a na Poličsku. Polička: 1999, s. 111.
ŠVIHÁLEK, Milan. Jak se rodí zvony. Brno: Jota, 1997.