Mentální retardace

Z Multimediaexpo.cz

Broom icon.png Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl. 		Broom icon.png

Mentální retardace je postižení jedinců, při kterém dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Mentálním postižením nebo mentální retardací je nazýváno trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku organického poškození mozku. Není to nemoc, ale trvalý stav, který klasifikujeme do šesti základních kategorií.

Obsah

Etiologie (příčiny vzniku) mentální retardace

Mentální retardace může vzniknout ve třech obdobích:

  • prenatálním (před narozením dítěte) - kvůli infekci matky během těhotenství, jejímu špatnému životnímu stylu, úrazu
  • perinatálním (během porodu nebo těsně po něm) - porod může být protrahovaný (dlouhotrvající), může dojít k hypoxii plodu,

tedy k nedostatku kyslíku atd.

  • postnatálním (po porodu do 2 let věku dítěte) - infekce, úrazy, záněty mozku, těžká žloutenka, špatná výživa

Svou roli zde hraje i dědičnost a specifické genetické příčiny jako například chromozomální aberace, která způsobuje Downův syndrom.

Kategorie mentální retardace

Lehká mentální retardace (IQ 50 – 69)

  • velký vliv má dědičnost, sociokulturně znevýhodněné prostředí
  • do 3 let je dítě jen lehce psychomotoricky opožděno
  • mezi 3. a 6. rokem se objevují větší potíže, je opožděný vývoj řeči, slovní zásoba je malá, dítě je nedostatečně zvídavé a vynalézavé
  • většina lehké mozkové retardace se diagnostikuje až ve věku školní docházky, kdy má dítě nejvýraznější problémy: omezenost logického, abstraktního a mechanického myšlení, je lehce opožděna jemná a hrubá motorika, slabší paměť atd.
  • v emocionální oblasti se projevuje afektivní labilita
  • jedinci se vzdělávají většinou ve školách praktických podle odpovídajícího vzdělávacího programu, při splnění stanovených podmínek je možná i integrace do běžné základní školy
  • jedinci jsou většinou schopni užívat řeč v každodenním životě, dosáhnout nezávislosti v osobní péči (jídlo, hygiena, oblékání…) a v praktickém životě
  • při vzdělávání je vhodné rozvíjet jejich dovednosti a kompenzovat nedostatky
  • k lehké mentální retardaci se mohou individuálně přidružit vývojové poruchy, autismus, tělesné postižení, epilepsie, poruchy chování
  • většinu jedinců (z horní hranice LMR) lze zaměstnat v praktických profesích
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 80%, v populaci je to 2,6%

pozn.:výrazy debilita, idiocie a imbecilita se již v současné psychiatrické terminologii nepoužívají.[1]

Středně těžká mentální retardace (IQ 35 – 49)

  • výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči - přetrvává do dospělosti
  • opožděná a omezená zručnost a schopnost postarat se sám o sebe
  • jen někteří jedinci si osvojí čtení, psaní a počítání
  • vzdělávají se podle odpovídajícího vzdělávacího programu, nejčastěji v základních školách speciálních, další vzdělávání je možné ve škole praktické
  • schopni vykonávat jednoduchou manuální práci pod odborným dohledem nebo v chráněném prostředí (chráněné dílny, podporované zaměstnání)
  • v dospělosti jsou málokdy schopni vést samostatný život, ale bývají fyzicky aktivní a mobilní se schopností komunikovat a navazovat kontakty
  • individuální rozvoj senzomotorických dovedností a verbálních schopností
  • k středně těžké mentální retardaci se může přidat dětský autismus, tělesná postižení, neurologická nemoc (epilepsie), psychiatrická nemoc
  • diagnóza zahrnuje středně těžkou mentální subnormalitu a těžkou oligofrenii
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentálním postižením je 12%, v populaci je to 0,4%

Těžká mentální retardace (IQ 21 – 34)

  • většina jedinců trpí značným stupněm poruchy motoriky a jinými přidruženými vadami (špatný vývoj nervového systému)
  • časté tělesné vady
  • řeč je jednoduchá, omezena na jednotlivá slova, nebo se nemusí vytvořit vůbec
  • vzdělávání je velmi omezené, probíhá podle odpovídajícího vzdělávacího programu v základní škole speciální
  • včasná systematická a kvalifikovaná rehabilitační a vzdělávací péče přispívá k rozvoji motoriky, komunikativnosti, rozumových schopností a soběstačnosti
  • diagnóza zahrnuje těžkou mentální subnormalitu a těžkou oligofrenii
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 7%, v populaci to je 0,2%

Hluboká mentální retardace (IQ nižší než 20)

  • většina osob je imobilní nebo velmi omezená v pohybu, bývají inkontinentní (neschopni udržet moč, stolici), schopni pouze primitivní neverbální komunikace
  • automatické stereotypní pohyby (kývavé pohyby)
  • nepoznávají okolí
  • časté je i sebepoškozování - mají snížený práh citlivosti
  • nemají schopnost se o sebe postarat, a proto potřebují stálou péči
  • IQ nelze změřit, jeho hodnota je odhadována pod 20
  • lze dosáhnout nejjednodušších zrakově prostorových orientačních dovedností
  • neurologické a jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, epilepsie, poškození zraku a sluchu provázejí hlubokou mentální retardaci
  • diagnóza zahrnuje hlubokou mentální subnormalitu a hlubokou oligofrenii (idiocii)
  • výskyt v celkovém počtu jedinců s mentální retardací je 1%, v populaci to je 0,03%

Jiná mentální retardace

  • Do této kategorie patří jedinci u nichž nelze určit stupeň intelektové retardace pomocí obvyklých metod nebo je to nesnadné či nemožné (např.: nevidomí, neslyšící, nemluvící, jedinci s těžkými poruchami chování, autismu,…)

Nespecifikovaná mentální retardace

  • Mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací pro to, aby byl jedinec zařazen do jedné z předchozích kategorií
  • Zahrnuje: Mentální retardaci NS, mentální subnormalitu NS, oligofrenii NS

Existuje ještě jedna kategorie Mírná mentální retardace (IQ 85 – 69). Kategorie do níž spadají jedinci s opožděným rozumovým vývojem. K zaostávání došlo z jiných příčin než je organické poškození mozku, proto lidé s takovýmto IQ nejsou považování za mentálně retardované. Výchovu a vzdělávání lidí s mentální retardací považujeme za celoživotní proces, charakterizovaný nutností stálého opakování, prohlubování znalostí a dovedností. Základy výchovy spočívají v rodině. Velkým problémem je to, že se výsledky dostavují velmi zvolna, že pokroky jsou téměř nepozorovatelné.

Zajištění vzdělávání jedinců s mentálním postižením

Speciálně-pedagogická centra

Jsou zřizována jako součást mateřských škol speciálních, základních škol praktických nebo speciálních, ale mohou fungovat i samostatně. Činnost centra probíhá buď přímo v zařízení, nebo pracovníci docházejí do škol nebo školských zařízení, do zařízení pečujících o mentálně postižené nebo přímo do rodin. Služby poskytují dětem od tří let - ale i dříve, neboť neexistuje raná péče pro děti s mentálním postižením - do ukončení vzdělávání. Některé činnosti speciálně pedagogického centra:

  • vyhledávání dětí s mentálním postižením
  • komplexní diagnostika
  • vytváření individuálního plánu pro žáky (postup při péči a podpoře o žáka)
  • individuální nebo skupinová práce s žákem
  • poradenství při výběru školy/práce
  • zapojení rodin a pedagogů do individuálního plánu
  • zapůjčování odborné literatury, rehabilitačních a kompenzačních pomůcek
  • sociálně právní poradenství (příspěvky, dávky atd.)
  • SPC připravují komplexní podklady (pro orgány státní správy ve školství) o zařazení žáka do mateřských škol speciálních, základních škol speciálních a praktických
  • monitorují děti a mladistvé zařazené do péče centra
  • pomoc při integraci žáků do mateřských, základních, středních škol

MŠ pro děti s mentální retardací

  • existují: Speciální mateřské školy pro děti s mentální retardací; běžné MŠ, speciální třídy pro děti s mentálním postižením při běžné MŠ
  • speciální MŠ vychovává děti s mentálním postižením a poskytuje jim optimální podmínky pro jejich rozvoj
  • zajišťuje soustavnou individuální péči v oblasti mluvení, myšlení, hrubé a jemné motoriky, sociálním i citovém vývoji

Základní školy praktické

  • v ZŠ praktických jsou děti, které nemohou s úspěchem studovat na ZŠ. Jsou to většinou děti s lehkým mentálním postižením nebo s podprůměrnou rozumovou schopností, nebo také děti hyperaktivní, s poruchami koncentrace, psychicky a nervově nemocné, děti se SPU
  • cílem je příprava žáků na zapojení, případně úplnou integraci do běžného života
  • obdobné předměty jako na běžných ZŠ donedávna s výjimkou cizích jazyků (ty byly vyučovány jako nepovinný předmět), dnes se však již i na ZŠ praktické vyučuje od 6. třídy cizí jazyk; důraz je kladen na velký počet praktických hodin a tělesné výchovy
  • školy jsou devítileté
  • v současné době se řídí základní škola praktická podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením
  • Pokud je procento romských žáků navštěvujících tuto školu vysoké, je ředitelům doporučován Alternativní vzdělávací program zvláštní školy pro žáky romského etnika.

Základní školy speciální

  • vychovává a vzdělává obtížně vzdělavatelné žáky (nemají dostatek intelektu, aby se mohli vzdělávat v ZŠ praktické)
  • většinou jedinci se středně těžkou mentální retardací, v současné době i s těžkou a hlubokou mentální retardací
  • vzdělávání je velmi náročné, proto je potřeba zajistit vhodné podmínky pro výuku (= odborný speciálně-pedagogický pedagog, malé skupiny žáků, speciální učebnice, sešity, rozvrh, klidné prostředí, …atd.)
  • desetiletá školní docházka
  • vzdělávací program se dělí na 4 stupně:
    • nižší (3 roky)
    • střední (3 roky)
    • vyšší (2 roky)
    • pracovní (2 roky)
  • nízká koncentrace, proto je velmi důležitá motivace
  • tělesná výchova přispívá k rozvoji motoriky
  • cílem je osvojení hygienických návyků, sebeobsluhy, pracovních dovedností s předměty denní potřeby, rozvíjet psychické a fyzické schopnosti a předpoklady, vybavit žáky vědomostmi, dovednostmi a návyky a tím jim umožnit maximální zapojení do společnosti, důležitým cílem je vybavit žáky triviem základních vědomostí a dovedností (čtení, psaní, počítání)

K základní škole speciální může být přiřazen přípravný stupeň školy speciální. Ten umožňuje vzdělání žákům, kteří nejsou schopni prospívat na nižším stupni školy speciální, z důvodu těžší mentální retardace nebo jiných důvodů ( autismus, kombinované vady atd.), ale je u nich předpoklad pro další rozvoj intelektových schopností. Dítě má možnost navštěvovat jej 3 roky. Pokud splní určité podmínky, může již po prvním nebo druhém roce přejít na nižší stupeň základní školy speciální. Pokud ani po třech letech nedosahuje určitých rozumových schopností, vzdělává se podle Rehabilitačního vzdělávacího programu pomocné školy, určeného pro žáky s těžkým a hlubokým mentálním postižením. V obou případech zajišťují vzdělávací činnost dva pedagogičtí pracovníci. U rehabilitačního programu by měl být jeden znich orientován na rehabilitaci. Třídy mají 4 - 6 žáků. Ke komunikaci se používají alternativní metody jako nonverbální komunikace, znaková řeč Makaton, globální metoda, sociální metoda a jiné.

Speciální třídy při ZŠ, ZŠ praktických a při domovech pro osoby se zdravotním postižením (dříve Ústavy sociální péče)

  • ředitel má možnost otevřít speciální třídu nebo více tříd pro žáky s mentální retardací, musí být ovšem zajištěna odborná výuka speciálním pedagogem
  • mohou být zřizovány speciální třídy při školách praktických a naopak, třídy pro žáky s autismem a třídy pro žáky s více vadami

Dalším stupněm vzdělávání jsou odborná učiliště a praktické školy.

Profesní příprava

Po ukončení povinné školní docházky se žáci mohou dále vzdělávat v těchto vzdělávacích institucích:

  • praktická škola (1 rok a 2 roky)
  • obdorné učiliště (2 a 3 roky)
  • střední odborné učiliště (pokud žák splní požadavky pro přijetí a jeho zdravotní způsobilost to dovoluje

Praktická škola s jednoletou přípravou je určena pro žáky s těžším mentálním postižením, s více vadami, s autismem, kteří kvůli zdravotním či jiným problémům nemohou studovat jinou školu. Hlavními předměty je zde rodinná výchova, ruční práce a praktická cvičení. Žáci se zde připravují většinou na práci v chráněném prostředí a na pomocné a úklidové práce v sociálních a zdravotních zařízeních. Praktická škola s dvouletou přípravou je určena pro žáky, kteří ukončili základní školu praktickou nebo speciální, v nižším než devátém nebo ve zvláštních případech v devátém ročníku základní školy. Cílem školy je prohloubení znalostí získaných v povinné školní docházce a osvojení manualních prací dle vybraného oboru. Odborné učiliště je svým uspořádáním podobná střednímu odbornému učilišti. Žáci si zde prohlubují a doplňují znalosti získané v základní škole praktické a připravují se na svou profesi (př. kamenické, kovářské, pekařské, prodavačské, zámečnické práce a další).

Netradiční formy vzdělávání

  • pro usnadnění orientace v sociálním prostředí a komunikaci
  • v pomocných školách by mělo být spíše podpůrné, pomocné nebo motivační
  • dobře využitelné při individuálním vzdělávání
  • SOCIÁLNÍ ČTENÍ - je nejčastější metodou:
    • poznávání, interpretace a reagování na zraková znamení a symboly, piktogramy, slova a skupiny slov
    • zaměřuje se na aspekty orientace v okolním světě, které jsou bezprostředně využitelné, což mimo jiné přináší i motivační efekt
    • dělíme do tří kategorií:
      1. kategorie = soubory obrázků
      2. kategorie = piktogramy (př.: dopravní značky)
      3. kategorie = slova a skupiny slov
    • vhodné téma pro sociální čtení je „časová orientace“ (opakuje se každý den, má hodně obrázků a piktogramů, jmen, dat, měsíců, symboly, atd.)
    • výhodou sociálního čtení je srozumitelnost pro ostatní veřejnost

Nonverbální komunikační metody

  • těžce postižené děti nejsou schopny verbálního vyjadřování, proto se stále vyvíjí a hledají jiné metody soc. komunikaci
  • klady alternativních způsobů komunikace (=snižuje tendenci k pasivitě dětí; zvyšuje aktivitu; rozšiřuje možnosti; umožňuje komunikovat i osobám, které mají velké potíže při vyjadřování)
  • zápory alternativních způsobů komunikace (=společensky méně využitelné; uživatelé jsou odděleni od „převažující“ části společnosti, která tyto systémy neovládá; může způsobit, že dítě nikdy nebude mluvit;)
  • komunikační systém BLISS = statický systém, ve kterém jsou symboly překládány v určité dvojrozměrné nebo trojrozměrné formě, která se v průběhu komunikace nemění; symboly jsou založeny na významu, nikoli na zvucích; dokážou ho číst i ti jedinci, kteří nedokáží číst.
  • znaková řeč MAKATON = dynamický systém, kdy jednotlivá slova vyjadřují pohybem ruky, hlavy apod.; znaky jsou vždy doprovázeny učitelem normální gramatickou řečí, užívá se i mimický výraz obličeje; znaky Makaton mají původ ve znakovém jazyce neslyšících, slovník je mezinárodní

Literatura

  • Švarcová, Iva: Mentální retardace: vzdělávání, výchova, sociální péče. Praha, Portál, 2000.
  • Tomická, Václava: Vybrané kapitoly k integraci ve školství. Liberec, TUL, 2002.

Reference

  1. ↑ Slovník cizích slov ABZ.cz

Externí odkazy

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ment%C3%A1ln%C3%AD_retardace“