Přehrada Desná

Z Multimediaexpo.cz


Přehrada Desná (dnes též Protržená přehrada) byla přehrada na říčce Bílá Desná v Jizerských horách, která se 18. září 1916 zhruba po roce své existence protrhla a smetla část obce Desná. Dodnes jde o největší katastrofu spojenou s přehradou v historii českých zemí.

Obsah

Hráz

Konstrukce

Desná byla přehrada se sypanou hrází zbudovaná na řece Bílá Desná za účelem zabránění povodním. Pro sypanou hráz se stavitelé rozhodli, protože pevná skála, do které by bylo možné ukotvit hráz betonovou (gravitační typu Intze), ležela příliš hluboko pod vrstvami usazenin. Během stavby byla zemina v tělese hráze vždy po navršení 40 cm zhutňována válcováním. Aby výpustní štola se šoupátkovou věží nesedala, byla uložena na betonový rošt. Výpustní potrubí ve štole mělo vnitřní průměr 80 cm, bylo na jednom konci uzavíratelné ze šoupátkové věže a na konci druhém ze šoupátkové komory na vzdušné straně hráze.

Šoupátková věž
Ústí spojovací šachty se Soušskou přehradou

Technické parametry

  • výška hráze: 13,16 m
  • šířka paty hráze: 54 m
  • šířka koruny hráze: 5,2 m
  • délka hráze v koruně: 172,80 m
  • kóta koruny hráze: 820 m
  • kubatura hrázového tělesa: 310 920 m³
  • délka kaskády od bočního přelivu: 40,00 m
  • kóta dna nádrže v nejnižším místě údolí: 806,34 m

Historie stavby

O  stavbě přehrady se začalo vážně uvažovat již v roce 1902, stavba však byla zahájena až 17. 10. 1912. Stavbu řídil Emil Gebauer, dozorem nad ní byli pověřeni August Klammt a Karel Podhajský. Ve dnech 18.–20. 8. 1913 byla stavba vážně poškozena intenzivními dešti. Po začátku první světové války byl kvůli vysoké inflaci nucen investor – Vodní družstvo pro stavbu přehrady na Černé Desné – ke značným úsporným opatřením, která se na kvalitě stavby rozhodně podepsala. Přes tyto těžkosti byla stavba v září roku 1915 dokončena a 18. 11. 1915 komisí vedenou ing. K. Podhajským také zkolaudována.

Katastrofa

Dne 18. září 1916 v 15:30 upozornili kolem procházející dřevaři hrázného na pramínek vody o průměru asi 2 cm tryskající z hráze. Přehrada v té době ještě nebyla zcela napuštěná a obsahovala jen 290 000 m³ vody. Zděšený hrázný zavolal kanceláře vodního družstva. Přítomný ing. Gebauer, správce stavby, mu nařídil okamžitě otevřít oba havarijní uzávěry a přehradu vypustit. Hrázný se společně s několika dělníky pokusil rozkaz splnit, ale nakonec jej bortící se hráz přinutila opustit „šoupátkovou místnost“ aniž by tento úkon dokončil (oba uzávěry se otevřely pouze z poloviny). To se stalo v 15:55. V 16:00 byl informován poštovní úřad v Desné, že „nějaký čas poteče korytem více vody“. V 16:15 přišla nová zpráva, oznamující protržení hráze a také žádost o alarmování hasičů a vyklizení obce.

V 16:15 se dlažba na návodní straně začala propadat a po další půlhodině se propadla až ke dnu. Zůstala pouze vrchní část ve tvaru mostu a i ta se za několik okamžiků zřítila do divokého proudu. Voda se z přehrady valila 18 m širokou průrvou a brala s sebou stromy i s kořeny. Po půl hodiny tak proudilo do údolí 150 m³ vody za sekundu. Když voda dorazila do Desné, nebyla její evakuace ani zdaleka ukončena a mnozí se ještě snažili zachránit příbuzné a majetek v zasažené zóně. První stavbou, kterou voda z přehrady smetla, byla velká panská pila, kde s sebou vlna vzala připravené dříví. To pomohlo (jako beranidla) rozbít všechny domy stojící vlně v cestě. Velké množství vody a trosek sice zachytila železniční trať a viadukt v dolní části Desné, záplava však i tak postihla celé Tanvaldsko.

Rozsah škod byl v celém Rakousku-Uhersku ojedinělý. 95 rodin s 380 příslušníky bylo bez přístřeší, 1020 osob bez možnosti zaměstnání, 370 občanů ztratilo veškerý majetek. 29 obytných domů a 11 brusíren skla zmizelo ve vlnách a 62 domů a závodů bylo vážně poškozeno. Druhý den bylo 59 osob nezvěstných. Škody byly odhadnuty na několik milionů korun.

Příčiny katastrofy

Zatímco Karel Podhajský se po zprávě o protržení přehrady zastřelil, Wilhelm Riedel, August Klammt a Emil Gebauer stanuli před krajským soudem v Liberci. Soudní procesy s projektantem hráze a se stavebním podnikem trvaly téměř 17 let. Byli sice v roce 1925 odsouzeni, ale  posledním přelíčením roku 1931 byli viny zproštěni, protože tehdejší soudní znalci označili za příčinu katastrofy geologickou poruchu hluboko pod hrází. Jejich podmínečné tresty jim byly prominuty již roku 1929 amnestií prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka.

Skutečných příčin protržení přehrady bylo několik. Patrně hlavní příčinou bylo neprovedení geotechnického průzkumu, ze kterého pak vyplynula závažná konstrukční pochybení, jejichž výsledkem bylo rozdílné sedání masy samotné hráze a výpustní štoly. Následkem toho došlo k narušení struktury hráze nad štolou a jejímu rozlomení. Mimo tato pochybení se objevila i další, mimo jiné zde byla nedostatečná kapacita přepadů, takže při větších záplavách mohlo dojít k přelití hráze. Kvůli finančním těžkostem stavebního družsva byl použit nekvalitní materiál a celá práce byla poněkud uspěchaná.

Po katastrofě

Ihned po katastrofě byla vypuštěna sousední přehrada Souš na Černé Desné, která byla stavěna podobným způsobem. Znovu naplněna byla až po důkladné revizi v letech 1925–1927.

Přehrada Desná už nikdy nebyla obnovena. 10. října 1937 byl v Desné odhalen památník katastrofy. Na místě existuje naučná stezka i s možností najmout si průvodce, který poskytne odborný výklad. Areál přehrady je od roku 1996 kulturní památkou.

Štola o délce 1150 m, která dnes odvádí část vod Bílé Desné do přítoku Soušské přehrady, je významným zimovištěm netopýrů: zejména netopýra velkého a vodního, v menších počtech se vyskytují netopýr ušatý, severní, vousatý, Brandtův a ojediněle i netopýr řasnatý.

Poznámky


Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Přehrada Desná
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/P%C5%99ehrada_Desn%C3%A1“