Perestrojka

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

Perestrojka (zvuk Перестро́йка, česky: přestavba) byla skupina ekonomických reformních kroků zahájených v červenci 1985 v SSSR tehdejším generálním tajemníkem KSSS Michailem Gorbačovem. Úkolem perestrojky byla především restrukturalizace sovětské ekonomiky, která byla rozvrácená novým kolem závodů ve zbrojení ze začátku 80. let 20. století. Tehdejší americká administrativa Ronalda Reagana se rozhodla porazit Sovětský svaz zvýšením nákladů na zbrojení v takové míře, aby SSSR nebyl schopen odpovědět. Na ekonomické reformy perestrojky navazovaly také širší změny k demokratizaci společnosti, soustředěné v procesu tzv. glasnosti, politiky otevřenosti.

Obsah

Politické změny

Sovětská známka s tématikou perestrojky

Veškeré změny ale měly být prováděny tak, aby zůstala zachována vedoucí úloha komunistické strany a socialistický systém. Proto se také hovořilo o demokratizaci a ne demokracii a o glasnosti a ne svobodě slova. Přistoupilo se k volbám mezi více kandidáty, a to jak v rámci KSSS, tak v rámci sovětů, nikoliv však, že by byly povoleny strany nové. Perestrojka skončila po šesti letech nezdarem a rozpadem státu. V konečném důsledku (opuštění Brežněnovy doktríny) vedl její nezdar k pádu všech komunistických režimů v Evropě a k ukončení studené války. V jistých ohledech je perestrojka podobná demokratizačnímu procesu v průběhu Pražského jara 1968. To zase umožnila doba Chruščovova tání, započatá koncem 50. let.

Hospodářské změny

Ani v ekonomické oblasti nebyla perestrojka dostatečně radikální k tomu, aby nastartovala chřadnoucí sovětskou ekonomiku. Neuvěřitelná zastaralost sovětských podniků znamenala, že domácí výrobky tradičních firem byly na zahraničních trzích jen stěží uplatnitelné, což omezilo možnost získat pro režim potřebné valuty. Tento problém bylo nezbytné řešit a odpovědí měly být právě změny, které připravila perestrojka.

Gorbačov dosáhl jistých úspěchů v decentralizaci a zvýšení samostatnosti podniků. V letech 1987 a 1988 byly přijaty nové zákony, které redefinovaly úlohu státních podniků, vymezily jejich samosprávu a zajistily jim samostatné financování. Stát tak nyní již nemohl zachraňovat ty podniky, které vinou vlastní neefektivity byly silně nerentabilní a ždímaly sovětskou pokladnu. Dalším významným krokem byl družstevní zákon, který povolil - byť v omezené míře - soukromé podnikání. Bylo nyní možné zakládat i společné podniky se zahraniční účastí (kontrolovány musely být ovšem - alespoň formálně - sovětskými občany), takže se brzy po Moskvě i jiných městech tehdejšího státu objevily zcela nové firmy. Beze změny ale zůstaly jiné atributy centrálně řízeného komunistického hospodářství, které systémově změnit možné nebylo, nebo to nebylo vhodné. Jednalo se o kontrolu cen, které byly stanoveny pevně, nemožnost volné směnitelnosti rublu, socialistická struktura vlastnictví (tj. neexistence, či velmi omezené vlastnictví soukromé a silný státní a družstevní sektor) a pokračující státní dozor nad ekonomikou. I přesto byly změny provedené tehdejší politickou garniturou pro sovětskou společnost značně radikální. Konzervativní křídlo komunistické strany spokojeno příliš nebylo a reformní kroky chtělo zastavit, liberálové požadovali jejich urychlení.

Společenské změny

Vyšší otevřenost v médiích, kdy se začalo diskutovat o mnohých problémech, které byly do té doby tabu, jako například kritická místa sovětských dějin, drogová problematika nebo národnostní rozpory, dokázaly systém nahlodávat natolik úspěšně, že se Sovětský svaz nakonec na konci roku 1991 rozpadl.

Související články

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace