Dovolená : 25. červenec — 11. srpen 2022
Holidays : 25 July — 11 August 2022
Vacaciones : 25 de julio — 11 de agosto de 2022

Prokaryota

Z Multimediaexpo.cz

Řez prokaryotní buňkou
Prokaryota z řeckého pro (před) a karyon (jádro), též prvojaderní je označení pro evolučně velmi staré organismy, které vznikly před 3-3,5 miliardami let. Pravděpodobně jsou vůbec nejstaršími buněčnými organismy. Prokaryotická buňka je podstatně jednodušší než buňka eukaryot.

Do skupiny prokaryotických organismů řadíme domény bakterie a archea. Především dříve byly také tyto organizmy nazývány Monera.[1][2]

Obsah

Vlastnosti prokaryot

Prokaryota jsou vždy jednobuněčné organismy, nikdy netvoří funkčně a morfologicky diferencované tkáně, ale mohou tvořit kolonie. Velikost prokaryotické buňky se obvykle pohybuje mezi desetinami a desítkami mikrometrů. Mimo jiné se předpokládá, že tomu tak je i proto, že difúze, na kterou se musí prokaryotické organismy při transportu látek spoléhat, není při větších velikostech dostatečně účinná. Tuto teorii ovšem značně zpochybňuje existence obrovských bakterií Epulopiscium fishelsoni a Thiomargarita namibiensis, které dorůstají délky kolem 0,5 mm.

Znaky společné s eukaryotickou buňkou

Znaky vlastní pouze prokaryotické buňce

  • Je přítomen tzv. nukleoid, nejedná se o skutečné jádro, cirkulární DNA (tzv. chromozom) není ohraničen jadernou membránou, ale je umístěn v cytoplazmě. Řetězec DNA je asi 1000x delší než délka celé buňky (cca 1,4 mm), je proto složitě zatočen a na několika místech připevněn k cytoplazmatické membráně. Chromozóm neobsahuje histony.
  • Je chráněna buněčnou stěnou, která obsahuje peptidoglykany.
  • Buňka může obsahovat plazmidy, úseky DNA, které se mohou v případě potřeby včlenit do chromozomu. Nejsou pro buňku nepostradatelné, občas ale mohou nést enormně důležitou genetickou informaci (např. gen pro odolnost vůči antibiotiku)
  • Cytoplazma není rozčleněna na kompartmenty, chybí organely vlastní eukaryotickým buňkám.
  • U fotosyntetizujících prokaryot jsou přítomny thylakoidy, pigmentem je u sinic chlorofyl, fykocyanin nebo fykoerytrin, u bakterií bakteriochlorofyl.
  • Většinou se množí příčným dělením, nemají mitotický aparát (dělící vřeténko)
  • Prokaryota mohou nést bakteriální bičík(y), které jsou zcela jinak utvářený než bičíky eukaryot.

Způsob života

Prokaryota je skupina zahrnující jak heterotrofní tak autotrofní, jak fototrofní tak litotrofní organizmy. Osidlují všechny typy prostředí, žijí a prospívají v širokém rozmezí teplot, přežívají vysoké hodnoty radiace. Bakteriální Spory mohou zůstat životaschopné mnoho let, přežívají i na povrchu družic na oběžné dráze Země. Některé žijí volně, jiné jsou symbionty eukaryotických organismů nebo i patogeny.

Systém

Reference

  1. H. F. Copeland. The Classification of Lower Organisms. Palo Alto : Pacific Books, 1956.  
  2. R. H. Whittaker. New concepts of kingdoms of organisms. Science, 1969, roč. 163, s. 150–160.  

Související články