Black-Friday-2019-12-Multimediaexpo.png

Roger Waters

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Roger Waters na koncertě v červnu 2006

George Roger Waters (* 6. září 1943, Great Bookham, Surrey, Anglie) je britský rockový hudebník, zpěvák a skladatel. Proslavil se svým působením v kapele Pink Floyd v letech 19651985, kde hrál na baskytaru, zpíval a v pozdějších letech byl i hlavním skladatelem. Na odchod z Pink Floyd navázal svojí sólovou kariérou, vydal tři studiová alba a jeden soundtrack.

V roce 1990 zorganizoval koncert The Wall - Live in Berlin.

V roce 2005 vydal operu Ça Ira a 2. července 2005 vystoupil společně s Pink Floyd na koncertě Live 8.

Biografie

Mládí (do 1963)

Ačkoliv se Roger Waters narodil v hrabství Surrey, vyrůstal v Cambridgi. Jeho otec Eric Fletcher Waters padl v roce 1944 ve druhé světové válce v bitvě o italské město Anzio, když bylo synovi pět měsíců. Roger Waters byl touto událostí, která jej provází celý život, velice ovlivněn a na ztrátu svého otce narážel v mnoha skladbách, které později složil (od „Corporal Clegg“ přes „Free Four“ až po „When the Tigers Broke Free“ a „The Fletcher Memorial Home“). Waters a Syd Barrett navštěvovali Morley Memorial Junior School a později Cambridgeshire High School for Boys, zatímco jejich pozdější spoluhráč David Gilmour chodil na stejné ulici do The Perse School.[1] Na Regent Street Polytechnic se seznámil s Nickem Masonem a Rickem Wrightem. V té době byl vášnivým sportovcem a rád plaval v řece Cam na grantchesterských loukách (píseň „Grantchester Meadows“). V 15 letech byl v Cambridgi předsedou Kampaně mládeže za nukleární odzbrojení.

Obsah

Pink Floyd (1963–1985)

V roce 1964 se Waters společně s Wrightem a Masonem stali členy skupiny Sigma 6, která postupně vystřídala více názvů. Waters zde hrál doprovodnou kytaru. V září 1964 přišel do kapely kytarista Bob Klose (odešel v roce 1965) a Waters byl „degradován“ na baskytaristu. O něco později se členem stal i Syd Barrett, čímž vznikla skupina The Pink Floyd Sound (v roce 1965 byl název zkrácen na The Pink Floyd, později již pouze Pink Floyd). V roce 1967 skupina vydala první album The Piper at the Gates of Dawn, které mělo úspěch u kritiků i fanoušků. Ačkoliv byl v té době hlavním skladatelem Barrett, jednu píseň, konkrétně „Take Up Thy Stethoscope and Walk“, napsal právě Waters. Kvůli zhoršujícímu se psychickému zdraví frontmana kapely Syda Barretta, byl do Pink Floyd začátkem roku 1968 přijat kytarista a zpěvák David Gilmour, který svého přítele Barretta na jaře téhož roku definitivně vystřídal. Waters se po Barrettově odchodu dostal více do popředí, nicméně celá skupina hrála a skládala společně a vedoucí duo Waters a Gilmour vyprodukovalo v 70. letech alba úspěšná jak komerčně, tak i u kritiků.

V roce 1970 nahrál Roger Waters společně s britským skladatelem Ronem Geesinem (ten spolupracoval na albu Pink Floyd Atom Heart Mother) soundtrack k lékařskému dokumentu s názvem Music from The Body. Ten se skládá z instrumentálních Geesinových skladeb, které se střídají s Watersovými písněmi.

Ve skupině Pink Floyd se Waters v první polovině 70. let stal hlavním textařem a postupně převzal nad kapelou i kontrolu. Vytvářel různé tematické myšlenky, z nichž se poté stala alba The Dark Side of the Moon (1973) a Wish You Were Here (1975), u kterých napsal veškeré texty a část hudby. Následující alba Animals (1977) a The Wall (1979) jsou Watersova již i hudebně, příspěvky ostatních členů kapely byly poměrně malé. Spoluhráči ze skupiny nic nenamítali proti Watersovým, často koncepčním textům, pokud mohli přispět hudebně.[2] Pozdější Watersovo „diktátorské“ vedení kapely, kdy kromě textů preferoval i své vlastní hudební nápady, se ale ostatním nelíbilo a vztahy mezi členy se začaly zhoršovat. Po nahrávání alba The Wall byl z kapely vyhozen klávesista Rick Wright. Ten zůstal s Pink Floyd ještě během následujícího turné, avšak zde působil jen jako najatý hráč.

V roce 1983 vyšlo album The Final Cut. Popis na přebalu desky uvádí, že toto dílo „by Roger Waters“ (od Rogera Waterse) je „performed by Pink Floyd“ (zahráno Pink Floyd). Gilmour se neúspěšně snažil vydání alba pozdržet, dokud by neměl více hudebního materiálu. Waters v roce 1985 prohlásil, že kapela je kvůli nepřekonatelným rozdílům rozpuštěna. Gilmour s Masonem však již v následujícím roce činnost skupiny obnovili a poté probíhaly soudní pře o používání jména Pink Floyd. Roger Waters argumentoval tím, že původní skupina sestávala z něj, Syda Barretta, Nicka Masona a Ricka Wrighta a že Gilmour nepatřil k zakládajícím členům. Dalším argumentem byl fakt, že Waters napsal po odchodu Barretta většinu textů a velkou část hudby. Nicméně soud vyhrál Gilmour s Masonem, Watersovi však připadla práva na alba Animals, The Wall (kromě tří skladeb, které napsal společně s Gilmourem) a The Final Cut a také vlastnictví nafukovacího prasete, které skupina využívala při koncertech.

Sólová kariéra v letech 1984–1992

Po odchodu z Pink Floyd vydal Waters tři studiová alba a soundtrack k filmu, které však nedosáhly prodejů jako předchozí desky Pink Floyd. Jeho sólová díla však měla úspěch u kritiků a jsou dokonce i srovnávána s díly, která vytvořil s Pink Floyd.[3] První sólové album s názvem The Pros and Cons of Hitch Hiking vydal Waters již v roce 1984. Jedná se o koncepční album o lidských snech během noci. Na nahrávání si pozval množství dalších hudebníků včetně kytaristy Erica Claptona či jazzového saxofonisty Davida Sanborna. Demo tohoto alba nahrál Waters již ve druhé polovině 70. let, ale spoluhráči z Pink Floyd vybrali pro realizaci rockovou operu The Wall, neboť se jim The Pros and Cons of Hitch Hiking zdálo „příliš osobní“. Na vydání alba navázalo koncertní turné (v roce 1984 se jej zúčastnil i Eric Clapton), které však nebylo příliš úspěšné. V roce 1986 přispěl Waters několika skladbami na soundtrack k animovanému filmu When the Wind Blows. Jeho doprovodná kapela, zahrnující i klávesistu Paula Carracka, zde byla poprvé označena jako The Bleeding Heart Band.

Následující rok vydal album Radio K.A.O.S., rockovou operu o handicapovaném muži jménem Billy, který dokáže poslouchat rádio ve své hlavě. Poté následovalo turné, tentokrát však jenom po USA a Kanadě. Ačkoliv bylo album chváleno pro současný zvuk, který s Pink Floyd neměl moc společného, deska nedosahovala velkých prodejních úspěchů. Později Waters přiznal, že s albem není spokojen kvůli jeho produkci a částečně také kvůli svému rozhodnutí vydat místo dvojalba jedinou desku, což se podepsalo převážně na její koncepci.

Po pádu berlínské zdi v roce 1989 uspořádal Waters 21. července 1990 koncert, jehož záznam byl vydán jako dvojalbum The Wall - Live in Berlin. Akce se konala na „území nikoho“ mezi Východním a Západním Berlínem na Potsdamer Platz. Na koncertě vystoupilo několik známých hostů: Bryan Adams, Cyndi Lauper, Van Morrison, Sinéad O'Connor, Marianne Faithfull, Joni Mitchell či skupiny The Band a Scorpions. Jednalo se o jeden z největších koncertů všech dob, navštívilo jej přes 300 000 lidí a živý přenos sledovalo přes pět milionů lidí po celém světě. Roku 1992 vydal Waters své poslední studiové album Amused to Death o pomíjivém vlivu televize. Název byl odvozen z knihy Amusing Ourselves to Death od Neila Postmana. Amused to Death je Watersovo nejlépe hodnocené album, srovnávané např. s The Wall. Autor tuto nahrávku později popsal jako třetí díl trilogie, po The Dark Side of the Moon a právě The Wall. Album nenahrála pevná sestava hudebníků, každá skladba byla nahrána jinými muzikanty. Na kytaru zde v mnoha písních hraje Jeff Beck. Turné k tomuto albu nebylo uspořádáno.

Sólová kariéra od 1992

Pink Floyd s Rogerem Watersem na koncertě Live 8 v roce 2005
Koncert The Dark Side of the Moon v australském Perthu (2007)
Nick Mason jako host na Watersově koncertu 12. května 2007

V roce 1999 uspořádal Roger Waters turné In the Flesh, na kterém spolu s doprovodnými hudebníky představil své písně jak ze sólových desek, tak i z alb Pink Floyd. Koncerty byly komerčně úspěšné, lístky byly často brzy vyprodány a vystoupení musela být přesunuta do větších prostor. Záznam z koncertů vyšel na CD i DVD po názvem In the Flesh. Turné pokračovalo ještě v letech 2000 a 2002, kdy Waters poprvé zavítal i do Česka. První český koncert se konal 10. června 2002 v tehdejší pražské Paegas Aréně. V noci na 1. května 2004 se uskutečnila předpremiéra overtury opery Ça Ira, ke které Waters složil hudbu. Tato akce byla uspořádána v hlavním maltském městě Valletta při příležitosti vstupu země do EU. V polovině roku 2004 oznámila společnost Miramax Films, že se chystá uvedení muzikálu The Wall v newyorském divadle Broadway Theatre. V představení měly zaznít také skladby z alb The Dark Side of the Moon, Wish You Were Here a dalších alb Pink Floyd, včetně nového materiálu.[4] V září 2004 vydal Roger Waters singl „To Kill the Child“/„Leaving Beirut“, který reagoval na válku v Iráku. Text ve skladbě „Leaving Beirut“ silně útočí na amerického prezidenta George W. Bushe a britského premiéra Tonyho Blaira.

2. července 2005 vystoupil Waters poprvé po 24 letech s ostatními členy Pink Floyd na jednom pódiu. Stalo se tak na koncertě v rámci akce Live 8, Pink Floyd zde odehráli 23minutové vystoupení se skladbami „Speak to Me“/„Breathe“/„Breathe (Reprise)“, „Money“, „Wish You Were Here“ a „Comfortably Numb“. Ačkoliv Waters s Pink Floyd možnou spolupráci nevyvrátil, David Gilmour takové spekulace odmítl s tím, že se chce věnovat vlastním projektům.

V září 2005 vyšla Watersova klasická opera Ça Ira o době francouzské revoluce, na které pracoval s přestávkami 16 let. Původní francouzské libreto napsal Étienne Roda-Gil, Waters jej od roku 1997 přepsal též do angličtiny. Další turné, tentokrát s názvem The Dark Side of the Moon Live, uspořádal Roger Waters v roce 2006. Druhá polovina každého koncertu obsahovala živé provedení celého alba The Dark Side of the Moon, v první půlce byly zahrány některé Watersovy sólové písně a především výběr z nejznámějších skladeb Pink Floyd. Turné pokračovalo i v roce 2007, kdy byl odehrán i druhý Watersův koncert v Česku. Ten se konal 13. dubna 2007 v tehdejší Sazka Areně v Praze. Na několika koncertech v rámci turné byl hostem bubeník Pink Floyd Nick Mason, byl pozván i klávesista Rick Wright, který však pozvání odmítl s tím, že pracuje na vlastním sólovém projektu. Několik dalších koncertů se konalo i v první polovině roku 2008. V březnu 2007 byl uveden do kin sci-fi film The Last Mimzy, ke kterému složil Waters jednu píseň, jež vyšla i jako singl: „Hello (I Love You)“.

Používané nástroje

V začátcích své hudební kariéry používal Roger Waters baskytaru Höfner, kterou ale brzy nato vyměnil za baskytaru Rickenbacker 4001S. Na přelomu 60. a 70. let začal hrát na Fender Precision Bass, kterou používá dodnes. Většinou hraje trsátkem, příležitostně ale i prsty.

Ačkoliv je Waters znám především jako baskytarista a zpěvák, v některých skladbách Pink Floyd hrál také na elektrickou kytaru („Shine On You Crazy Diamond“, „Pigs (Three Different Ones)“ a „Sheep“). Na koncertech používá též akustickou kytaru (ve skladbách z alba The Final Cut a písni „Mother“). Umí využívat i syntezátory a různé zvukové efekty.

Skladby Pink Floyd složené výhradně Rogerem Watersem

Laserový jehlan používaný na koncertech turné The Dark Side of the Moon Live

Diskografie

Sólová alba

Studiová alba

Živá alba

Spolupráce s jinými autory

Výběrové album

Singly

Videozáznamy

S Pink Floyd

Reference

  1. Pink Floyd in Cambridge [online]. Ecoln.com, [cit. 2009-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. David Gilmour Interview [online]. Pinkfloydonline.com, [cit. 2009-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Amused to Death review [online]. Allmusic.com, [cit. 2009-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Pink Floyd's Wall Broadway bound [online]. News.bbc.co.uk, [cit. 2009-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy



Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Roger Waters
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Roger Waters
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace