Osobní nástroje
20. února začíná nová soutěž pro začínající editory naší encyklopedie !
Vytvořte si do středy 7.3. svůj účet na Multimediaexpo.cz a udělejte alespoň 20 slušných editací.
Ze všech nových editorů vybereme 2 nejlepší (8.3.)...a každý od nás dostane
vlastní digitální GOG klíč na skvělou hru – System Shock 1 Enhanced Edition !

Drama

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Amfiteátr na ostrově Kós

Drama (z řeckého δραν - dělat) patří spolu s lyrikou a epikou mezi základní literární druhy a žánry. Drama se tvoří tak, že se příběh vypráví pomocí dialogů a monologů. V minulosti bylo obvyklé především divadelní scénické provedení, v současnosti se objevuje i ve filmu, v rozhlase a televizi a v dalších formách audiovizuálních děl.

Základní teoretické principy dramatu ustanovil Aristotelés ve své Poetice, kde pojednává o tragédii. Drama je literární druh, který oslavuje boha. Děj dramatu se odvíjí prostřednictvím přímé řeči. Do 11. století bylo veršované, v současnosti převažuje próza.

Obsah

Struktura dramatu podle Aristotela

  1. expozice
  2. kolize
  3. krize
  4. peripetie
  5. katastrofa

Klasické divadelní drama zachovává jednotu místa, času a děje.

Historie dramatu

Drama se vyvinulo ve Starověkém Řecku s oslav boha Dionýsa. Náměty byly čerpány z mytologie (tragedie) i ze současného života (komedie). Nejvýznamnějšími starověkými dramatiky byli Aischylos, Sofoklés, Euripidés, Aristofanes a Říman Titus Maccius Plautus.

Po pádu Říma vznikl nový typ dramatu spojený s náboženstvím. Původně šlo o dramatizace biblických příběhů a legend. Církevními hrami byla mysteria, miracula a pašije. Rozvíjelo se však i světské drama zejména satirické hry, frašky, ale i díla antická dramata, k jejichž oživení dochází až v renesanci. Nejvýznamnějším dramatikem tohoto období byl angličan William Shakespeare.

Dalšími významnými dramatiky byli Moliére, Johann Wolfgang Goethe, Friedrich Schiller, Victor Hugo, Alexander Sergejevič Puškin, Henrik Ibsen a Nikolaj Vasiljevič Gogol

Ve 20. století dochází k rozvolnění dramatické formy. Dramatici experimentují s psychologickým prokreslení postav a subjektivním pojetím dramatu Těmito experimentátory byli Anton Pavlovič Čechov, Maxim Gorkij, George Bernard Shaw, Oscar Wilde a Bertolt Brecht se svým epickým divadlem. Po druhé světové válce dochází k rozvoji absurdního dramatu (Samuel Beckett, Eugène Ionesco nebo Václav Havel).

Dramatické žánry

Související články