Rusko-japonská válka

Z Multimediaexpo.cz

Rusko-japonská válka
Konflikt:
RUSSOJAPANESEWARIMAGE.jpg
Trvání: 8. února 1904 – 5. září 1905
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Mandžusko, Žluté moře
Casus belli: Spor o korejský poloostrov a Mandžusko
Výsledek: Japonské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
carské Rusko Japonsko
Velitelé
Síla
500 000 vojáků 400 000 vojáků
Ztráty
25 331 mrtvých, 146 032 zraněných 47 387 mrtvých, 173 425 zraněných
{{{poznámky}}}

Rusko-japonská válka byl válečný konflikt na Dálném východě mezi carským Ruskem a císařským Japonskem probíhající v letech 19041905. Japonsko zvítězilo.

Obsah

Předválečné období

Rusko expandovalo na celém Dálném východě po celé 19. století. Rusové zde potřebovali opěrný bod pro své válečné loďstvo. Všechny ruské přístavy na východě ovšem přes zimu zamrzaly, a tak Rusové obrátili svoji pozornost k přístavům v Mandžusku. Jedním z těchto přístavů byl Port Arthur. Tento přístav si ruská flotila zvolila jako svůj opěrný bod. Poté mohla kontrolovat Žluté moře, Korejský záliv a čínské pobřeží. Japonsko, které se od reforem Meidži velmi rychle stalo asijskou mocností, se cítilo ohroženo ruskou expanzí. Poslední kapkou bylo ruské rozhodnutí, že budovaná transsibiřská magistrála povede přes Mandžusko a bude napojena na Port Arthur.

Průběh války

Velké Mandžusko, ruské (vnější) Mandžusko je oblast napravo (světle červeně); poloostrov Liaotung je výběžek zasahující do Žlutého moře

Válka začala v roce 1904 útokem Japonska na přístavy Port Arthur a Čemulpcho provedeným ještě před vyhlášením války. V Port Arturu poškodil ruskému loďstvu útok dvě bitevní lodi (Cesarevič a Revitzan) a jeden křižník (Palada). V boji poblíže Čempulcha byly poškozeny obě ruské přítomné lodi (chráněný křižník Varjag a dělový člun Korejec) a několik japonských. Ruské lodě byly poté zničeny vlastními posádkami. Následovalo období během kterého se japonci pozvolna probíjeli k Port Arturu, bojovali proti ruské armádě v Mandžusku (bitva na řece Yalu) a občas se pokoušeli o námořní bombardování Port Arturu. Ruská flotila byla zpočátku pasivní a to se změnilo až s příjezdem nového velitele - admirála Stěpana Osipoviče Makarova. Ten flotile pozvedl výcvik, morálku a především aktivitu. Také zavedl pozorovatele, kteří naváděli palbu z lodí v Port Arturské rejdě. Stěpan Makarov bohužel zahynul 13. dubna 1904 na palubě bitevní lodi Petropavlovsk, která se potopila na japonských minách při výpadu na ochranu torpédovky napadené Japonci. Po Makarovovi byl velitelem jmenován admirál Vitgeft, který byl ale výrazně pasivní. Poslední pokus Port Arturské eskadry o únik skončil bitvou ve žlutém moři, kterou jednoznačně vyhráli Japonci. Poté už jedinou aktivitu tichooceánské flotily vyvíjely tři křižníky (Gromoboj, Rjurik a Rossija) dislokované ve Vladivostoku a to až do chvíle kdy byl při jednom z výpadů potopen Rjurik. Při předchozích výpadech se jim podařilo potopit celkem 15 japonských lodí. Port Arthur kapituloval po 11 měsíčním obležení a těžkých Japonských i Ruských ztrátách. Přesto, že Japonci v bojích oficiálně ztratili 57 780 vojáků, se objevily názory, že se jednalo o předčasnou kapitulaci, protože v Port Arthuru byly značné zásoby munice a potravin. Z Baltu byla ještě před pádem Port Arturu poslána část baltské eskadry na pomoc tichomořské. Toto ruské válečné loďstvo vedené admirálem Rožděstvenským bylo drtivě poraženo v námořní bitvě u Cušimy. Přitom tato ruská flota byla počtem lodí silnější než japonská. Ale japonské Spojené loďstvo pod vedením admirála Heihačira Tóga bylo mobilnější, lépe vyzbrojené a především lépe vycvičené. Ruská pozemní armáda byla definitivně poražena v bitvě u Mukdenu. Prostřednictvím amerického prezidenta Theodora Roosevelta byl v Portsmouthu uzavřen mír mezi oběma stranami v roce 1905.

Důsledky války

Poražené Rusko se zřeklo území Port Arthuru a jižní části ostrova Sachalin a uznalo vrchní panství Japonska nad Koreou. Dalším důsledkem prohrané války bylo odhalení hospodářské a vojenské slabosti samoděržaví. Po celém Rusku probíhaly nepokoje a bouře, které vedly k první ruské revoluci. Vítězné Japonsko získalo rozhodující vliv v jižním Mandžusku a hlavní vliv v Koreji. Korea byla v roce 1910 Japonskem anektována.

Technika používaná ve válce

Tato válka měla některá technická specifika. Hromadné používání kulometů a použití ostnatého drátu při obraně Port Arthuru předznamenávalo jak budou vypadat budoucí boje první světové války. Také se ukázala převaha strany, která měla větší morálku v této válce. Námořní válka byla na rozdíl od předchozích větších námořních střetů v Španělsko-americké válce více vyrovnaná. Plně se zde ukázala možnost minové války. Miny dokázaly během války potopit 3 bitevní lodi a napáchaly ještě mnoho škod. Poměrně neúčinná se naopak ukázala torpéda. Japonská technika byla na vyšší úrovni. Například jejich granáty měly v sobě silnější trhavinu. To spolu s kvalitnějším výcvikem a vyšší morálkou byl jeden z hlavních faktorů porážky Ruského impéria.

Literatura

  • Connaughton, Richard: Vycházející slunce a skolený medvěd, BB/art s.r.o. (2004), Praha, ISBN 80-7341-371-X


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Rusko-japonská válka