Prezident Spojených států amerických

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

Prezident Spojených států amerických (anglickyPresident of the United States of America, POTUS) je hlavou Spojených států amerických. Podle Ústavy je vedoucí osobou federální exekutivy (vlády) a vrchním velitelem ozbrojených sil. Spojuje v sobě pravomoci, které se v evropských zemích obvykle dělí mezi prezidenta (či jinou formální hlavu státu) a premiéra. Vzhledem k jeho silné pozici se tak mluví o prezidentském systému - tzv. severoamerickém prezidencialismu. Výkonná moc je striktně oddělena od zákonodárné moci. To znamená, že Kongres je všemocný v oblasti legislativy, ale nevlastní žádné exekutivní nástroje. Naopak prezident je vybaven úplnou mocí výkonnou, ale bez zákonodárných možností. Navíc je jediným ústavou daným držitelem výkonné moci, což znamená, že jmenuje členy vlády a všechny úředníky (v praxi až 14 000). Důležité také je, že spolu s vládou není odpovědný Kongresu. V prezidentském systému neexistuje instituce hlasování o důveře, zastupitelský orgán nemůže politickou cestou odstranit hlavu státu ani vládu. Prezident zase nemůže zákonodárný sbor rozpustit. Podstatou systému je tedy oddělení částí moci a politická neodpovědnost moci výkonné vůči zákonodárné. V praxi jsou tato pravidla realizována prostřednictvím systému tzv. brzd a protivah (checks and balances) čili vzájemného omezování tří mocí (zákonodárné, výkonné a soudní). Vzhledem k velmocenskému postavení USA je v současné době vnímán jako nejmocnější osoba na Zemi.

Obsah

Prezidentský volební systém

Jedno funkční období trvá 4 roky a nikdo nesmí být zvolen na víc, než dvě volební období (na rozdíl např. od Česka toto ustanovení není omezeno tím, že by bylo zakázáno být zvolen pouze dvakrát za sebou, zákaz je absolutní). Toto ustanovení bylo ratifikováno v roce 1951 jako XXII. dodatek Ústavy. Do té doby šlo pouze o tradici nastolenou prvním prezidentem Georgem Washingtonem, proto mohl být Franklin Delano Roosevelt zvolen prezidentem čtyřikrát (1932, 1936, 1940 a 1944). Důvodem vícenásobného zvolení byla 2. světová válka. XX. dodatek Ústavy (1933) zakotvil zkrácení přechodného období mezi listopadovými volbami a složením prezidentského slibu. Ústava byla vyhlášena 4. března 1789. První prezident nastoupil do úřadu 30. dubna v New Yorku. Na výročí vyhlášení Ústavy, tedy 4. března, pak skládali přísahu všichni nově zvolení prezidenti. Od roku 1937 je prezidentský slib skládán 20. ledna. V případě úmrtí prezidenta se úřadu pro zbytek funkčního období ujme jeho viceprezident volený současně s ním. Pravomoce získá po prezidentské přísaze. Volby prezidenta USA jsou nepřímé. Prezident je volen sborem volitelů nominovaných jednotlivými státy Unie podle výsledku prezidentských voleb na principu vítěz bere vše (tj. vyhraje-li v dotyčném státě, získá všechny jeho volitele). Počet volitelů daného státu je určen součtem počtu zastupitelů dolní a horní komory Kongresu. Výjimku tvoří 2 státy Nebraska a Maine, které rozdělují hlasy podle vítězství kandidátů ve svých volebních obvodech. Způsob volby si určují samy státy. Prezidentem se může stát jen ten, kdo získá nadpoloviční většinu z 538 volitelů, tedy alespoň 270. 538 volitelů = 435 volitelů (jako je členů Sněmovny reprezentantů) + 3 volitelé za District of Columbia + 100 volitelů (jako je členů Senátu, 2 za každý stát).

Současný stav počtu volitelů států Unie (2008).
Volitelé za District of Columbia jsou garantováni XXIII. dodatkem Ústavy. Počet volitelů daného státu se odvozuje od počtu obyvatel, kteří v něm žijí a proto se počet volitelů konkrétního státu může v čase měnit, ale celkové množství zůstává konstantní (k aktualizaci dochází po 10 letech). Jedním z důsledků tohoto systému je fakt, že vyhrát může i kandidát s menším počtem hlasů voličů, jsou-li tito výhodně rozmístěni ve volebních obvodech - v tomto případě státech Unie (viz gerrymandering).

V dějinách, tak Spojené státy poznaly více než 10 prezidentů, kteří obdrželi méně než polovinu hlasů od voličů a 4 prezidenty, jejichž protikandidát získal více hlasů voličů. Naposledy k tomu došlo v prezidentských volbách roku 2000, kdy Al Gore porazil George W. Bushe o 539 947 hlasů voličů, ale prohrál v poměru volitelů 266:271. Volebním dnem je vždy první úterý po prvním pondělí v listopadu prezidentského volebního roku. Následně volitelé v první pondělí po druhé středě v prosinci hlasují ve svých státech na jednom lístku pro prezidenta a na druhém pro viceprezidenta a součty svých hlasů pošlou do Washingtonu,D.C.( tj. XII. dodatek Ústavy). Tam se uskuteční 6. ledna společná schůze obou komor Kongresu a předseda Senátu (tj. viceprezident USA) přečte nahlas hlasy jednotlivých volitelů. Po sečtení je znám budoucí prezident USA. Pokud by nikdo nezískal nadpoloviční počet prezidentských hlasů volitelů, je prezident zvolen na schůzi Sněmovny reprezentantů ze tří nejúspěšnějších prezidentských kandidátů, kdy každý stát má právo udělit 1 hlas a vítězem se stává kandidát, který obdržel nadpoloviční většinu všech hlasů. Analogicky by v případě, kdy nikdo nezískal nadpoloviční většinu viceprezidentských hlasů volitelů, volil viceprezidenta Senát ze dvou nejúspěšnějších viceprezidentských kandidátů. K takové události v případě prezidenta došlo v roce 1800, kdy došlo k rovnosti počtu volitelů. V roce 1824 dolní komora také volila prezidenta, protože žádný kandidát ve volbách nezískal nadpoloviční většinu volitelů. Volitelé sboru dle ústavy nejsou vázáni výsledkem voleb a mohou volit na základě svého svobodného rozhodnutí jakéhokoli kandidáta na prezidenta, dokonce i občana, který nekandidoval. K této události již také výjimečně došlo (jinak se standardně řídí výsledky voleb) a proto Nejvyšší soud USA v roce 1952 precedenčně rozhodl o možnosti tvorby zákonů ze strany států Unie, které by zavázaly volitele volit jen na základě výsledků voleb. Některé státy využily této legislativní možnosti, přesto i v současnosti (2008) zůstává 21 členských států Unie, jejichž volitelé nejsou při volbě prezidenta ničím vázáni. V amerických dějinách kvůli výjimečnosti jevu odlišného hlasování volitelů od volebních výsledků nedošlo nikdy k ovlivnění celkového výsledku prezidentského klání.

Prezidentské zajímavosti

Chronologický seznam

Ronald Wilson Reagan – 40. prezident USA
Setkání pěti prezidentů USA:(zleva) George Bush, Barack Obama, George W. Bush, Bill Clinton a Jimmy Carter. (7.1.2009)

Další zajímavosti

Prezidentská limuzína Cadillac One

K dopravě prezident využívá upravenou limuzínu Cadillac DTS zvanou jako Cadillac One (první jízdou byla cesta na inauguraci 20.1.2001). Pro přepravu vzduchem jsou připravena dvě stejná letadla Boeing 747 známá jako Air Force One. Pokud je prezident na palubě jakéhokoli letadla, toto se stává automaticky Air Force One a má absolutní přednost. Na kratší cesty využívá helikoptéru námořní pěchoty tzv. Marine One.

Podmínky volitelnosti

Podmínky pro zvolení za prezidenta upravuje Ústava Spojených států amerických, konkrétně:

Prezidentská přísaha

Slavnostně přísahám, že budu čestně vykonávat funkci prezidenta Spojených států a podle svých sil budu zachovávat, střežit a bránit Ústavu Spojených států“

Podle XX. dodatku Ústavy je složena 20. ledna. Obvykle je přísaha vykonána na Bibli, nicméně to není vyžadováno. Chester A. Arthur v roce 1881 a Theodore Roosevelt roku 1901 Bibli odmítli. Ústava neříká, kdo vykonává inauguraci. Existuje tradice, že vykonavatelem je předseda Nejvyššího soudu USA. První prezident vykonal 1. inauguraci do rukou starosty New Yorku.

Impeachment

Monika Lewinská – hlavní osoba Clintonova impeachmentu.

Jedná se o jediný nástroj jak odvolat prezidenta Spojených států z úřadu. Prezident je po dobu výkonu funkce chráněn imunitou. Článek I. a II. Ústavy hovoří o typech provinění (těžký zločin, zpronevěra, vlastizrada ...), procesu obžaloby (impeachment) a soudním řízení. Pro odvolání je nutné:

  1. vyšetření Sněmovnou reprezentantů či její komisí
  2. obžaloba, kterou může vznést jen Sněmovna reprezentantů. Pro obvinění je nutné nadpoloviční většiny všech členů Sněmovny.
  3. soudním tribunálem je pak Senát, kterému předsedá předseda Nejvyššího soudu. Prezident je zbaven úřadu, pokud hlasují pro vinu alespoň 2/3 všech senátorů.

Procesu odvolání (impeachmentu) byli podrobeni 2 prezidenti: Andrew Johnson (1868) po odvolání ministra války a sporu se Senátem bez konkrétního obvinění, Bill Clinton (1998) po aféře s Monikou Lewinskou s obviněním z křivé přísahy a bránění spravedlnosti. Richard Nixon se mu po obvinění z maření spravedlnosti, zneužití pravomoci a pohrdání Kongresem vyhnul svým odstoupením (1974).

XXV. dodatek Ústavy

Nixonův dopis, v němž oznamuje svoji rezignaci
Tento dodatek Ústavy Spojených států byl ratifikován 10. února 1967. Má 4 oddíly a mj. upravuje předání pravomoce prezidenta USA.

"V případě zbavení prezidenta úřadu nebo v případě jeho smrti nebo rezignace stane se prezidentem viceprezident." (XXV. dodatek, oddíl 1.) "Kdykoli prezident postoupí prozatímnímu předsedovi Senátu a předsedovi Sněmovny reprezentantů písemné prohlášení, že není způsobilý vykonávat pravomoci a povinnosti svého úřadu, a dokud jim nepředá písemné prohlášení o opaku, vykonává takové pravomoci a povinnosti viceprezident jako úřadující prezident." (XXV. dodatek, oddíl 3.) K jeho využití došlo dosud šestkrát:

  1. 12. října 1973 Nixon nominoval na viceprezidenta michiganského kongresmana Geralda Forda po rezignaci Spiro Agnewa.
  2. 9. srpna 1974 rezignoval Richard Nixon na post prezidenta USA.
  3. 20. srpna 1974 nový prezident Ford nominoval na post viceprezidenta bývalého guvernéra New Yorku Nelsona Rockefellera.
  4. 12. července 1985 se na časový úsek, kdy Ronald Reagan podstoupil kolonoskopii, stal úřadujícím prezidentem USA G. Bush st..
  5. 29. června 2002 se na časový úsek (7:09 - 9:29 hod), kdy George W. Bush podstoupil kolonoskopii, stal úřadujícím prezidentem USA R. Cheney.
  6. 21. července 2007 se na časový úsek (7:16 - 9:21 hod), kdy George W. Bush podstoupil kolonoskopii, stal úřadujícím prezidentem USA R. Cheney.

30. března 1981 při neúspěšném atentátu na prezidenta Reagana nebyl XXV. dodatek uplatněn a viceprezident George H. W. Bush, který byl v té chvíli na palubě letadla z Texasu do úřadu, se neujal funkce úřadujícího prezidenta. Přesto k tomu byly právní předpoklady splněny. Prezident Reagan byl během chirurgického zákroku v bezvědomí. Operace skončila v 18:20 hodin místního času, ale prezident nenabyl vědomí před 19:30 hod.[1] Viceprezident Bush, který se do Bílého domu dostavil v 19:00 hod, tak mohl uplatnit 4. oddíl dodatku, protože prezident nebyl schopen písemně požádat o předání výkonu funkce podle 3. oddílu. Této možnosti však nevyužil.[2] V roce 1997 prezident Bill Clinton odmítl celkovou anestézii při operačním výkonu přišití utrženého čtyřhlavého stehenního svalu právě proto, aby nemusel přenést své pravomoce na viceprezidenta Gorea.

Související články

Reference

  1. Medical chronology of President Ronald Reagan's shooting, at doctorzebra.com
  2. "Remembering the Assassination Attempt on Ronald Reagan". Larry King Live, 30. března 2001.

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Prezident Spojených států amerických
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Prezident Spojených států amerických


Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace