Sjednocená arabská republika

Z Multimediaexpo.cz



Sjednocená arabská republika (SAR, arab. الجمهورية العربية المتحدة, al-Gumhūrīyah al-‘Arabīyah al-Muttaḥidah) je název krátkodobého federativního státu zformovaného unií Egyptu a Sýrie (Jemenské království připojení nerealizovalo) v roce 1958.[1] Po vystoupení Sýrie z unie v roce 1961 si tento název ponechal Egypt až do roku 1971, kdy se přejmenoval na Egyptskou arabskou republiku.[1]

Obsah

Vznik SAR

Egypt

Revoluce v Egyptě v roce 1952 znamenala odklon Egypta od stávající politiky a prosazování panafrikánkých a panarabských ideologií. Hlavním představitelem této ideologie byl generál Gamál Abd an-Násir. Egypt byl velkým zastáncem dekolonizačního procesu a snažil se podporovat protikoloniální hnutí různými způsoby tak, aby získal větší vliv především v oblasti afrického rohu a zbytku Afriky. Jeho nápad znárodnit Suezský průplav a vykázat z Egypta britská vojska mu přinesl prestiž, kterou zúročil na konferenci v Bandungu, kde se prohlásil za vůdce celého panarabského hnutí.

Gamál Abd an-Násir po jednání se Syrskou delegací ohledně vytvoření federace

Sýrie

Sýrie byla na rozdíl od Egypta chudým zemědělským státem, který se v té době ještě nezotavil z následků druhé světové války. Zároveň byl obklopen státy, se kterými neměl příliš dobré vztahy, s Tureckem na severu vedl dlouhou diplomatickou válku o provincii Alexandretta, která nepřerostla ve skutečnou válku jen díky přítomnosti francouzských vojsk, a s Izraelem na jihu, na který s dalšími arabskými státy zaútočila krátce po jeho vzniku a vyvolalo tak první arabsko-izraelskou válku. Sýrie proto hledala mocnějšího spojence i za cenu ztráty vlastní suverenity. Ohlasy v Sýrii na vznik většího panarabského státu byly kladné i z toho důvodu, že Sýrie byla kolébkou panarabských ideologií (Faysalské království 1918-1920 bylo prvním pokusem o vznik panarabského státu).

Období federace 1958-1961

22. února 1958 byla ustanovena na základě dohody 2 států Sjednocená Arabská republika sestávající se ze Sýrie a Egypta. Hlavou státu se stal generál Násir jako prezident, jeho viceprezidentem se stal Akram Hourani, syrský vůdce panarabského hnutí, který však sídlil v Damašku, ačkoliv hlavním městem SAR se stala Káhira. I přes v ústavě deklarovanou demokracii v režimu, která měla vycházet z moci lidu, se stala monopolní stranou Arabská nacionalistická strana BAAS, jejímiž členy byli všichni členové vlády i vyšší státní úředníci. Krátce po vzniku SAR byly rozpuštěny všechna Syrská politická uskupení. Parlament Syrské federální republiky byl rozpuštěn. Stát měl mít decentralizovanou podobu, kde by neexistovala žádná centrální legislativní a výkonná moc, ale několik lokálních administrativních celků, které by byly podřízeny přímo prezidentovi.

Ústava SAR

Ústava SAR inklinovala k socialistickým teoriím a to především k teorii vědeckého socialismu, modifikovaného pro potřeby panarabského hnutí na tzv. arabský socialismus. Jméno arabský socialismus mělo podněcovat arabská nacionální hnutí v jiných zemích. Ve své podstatě jsou však rozdíly mezi vědeckým socialismem a arabským socialismem minimální. Ústava nově vzniklé republiky z roku 1958 nijak neupravovala vztahy mezi Egyptem a Sýrií uvnitř republiky.

Zahraniční vztahy SAR

Porevoluční Egypt (1952) inklinoval k socialismu, to ho přivedlo ke spolupráci se SSSR a zbytkem východního bloku. Východ podporoval Egypt ekonomicky (např. pomocí půjček), hospodářsky (např. přítomností odborníků z východního bloku), ale i vojensky (zbrojními dodávkami). Egypt a SAR se však nikdy nepřidali k zemím východního bloku, spolu s Jugoslávií a Indií byl jedním z čelních představitelů Hnutí nezúčastněných zemí.

Vztahy k arabským zemím

Libanon bral Sjednocenou arabskou republiku jako hrozbu, a předpokládal, že se SAR stane satelitním státem SSSR. Jordánsko a předrevoluční Irák soupeřili se Sjednocenou arabskou republikou o vliv v oblasti, avšak po revoluci v Iráku v roce 1958, kdy se k moci dostala vojenská junta, se stali Irák a SAR blízkými spojenci. SAR deklarovala Iráku nezávislost a generál Násir prohlásil, že jakýkoliv pokus o útok na Irák bude brán jako útok na samotnou SAR. Irák zvažoval i připojení k SAR o čemž svědčí i změna vlajky, která byla velice podobná vlajce SAR s tím rozdílem, že měla 3 zelené hvězdy v bílém středovém pruhu.

Vlajka Iráku od roku 1963-1990

Vztahy k USA

USA považovala SAR za satelit SSSR, v reakci na Iráckou revoluci, posílila svou vojenskou přítomnost v Libanonu a v Jordánsku, kvůli obavám o zvyšující se vliv komunismu v oblasti.

Rozpad Sjednocené arabské republiky

Rozdíly federálních republik

Ekonomické, hospodářské, kulturní a společenské rozdíly obou federálních republik mezi nimi vytvářely umělou bariéru. Egypt, který se snažil stát se lídrem panarabského hnutí, měl do jisté míry vytvořeny průmyslové kapacity, zatímco Sýrie byla chudým zemědělským státem. Mezi federálními republikami existovala nevyváženost v počtu obyvatel, obyvatelé Egypta byli navíc daleko homogennější na rozdíl od obyvatel Sýrie, kteří tvořili více etnik, z nichž ani jedno výrazně nedominovalo nad druhým. Diktátorský režim generála Násira vytvářel secesní proudy uvnitř Sýrie, které byly ještě více umocněny hospodářskou zaostalostí a ekonomickými rozdíly.
Státy SAR nestihly ani vytvořit za dobu svého trvání společnou měnu.
Neméně významným faktem, který rozděloval Sjednocenou arabskou republiku, byla přítomnost státu Izrael, kvůli kterému neměly federální republiky SAR společnou hranici, a který byl brán jako její úhlavní nepřítel.

28. září 1961

SAR se de facto rozpadla 28. září 1961 vystoupením Sýrie z federace. Osamostatnění Sýrie předcházely pouliční protesty a nespokojenost části Syrské populace s neschopností Egypta účinně Sýrii ekonomicky pomáhat. Protesty vedly až k tomu že strana BAAS ztratila moc a nebyla schopna zabránit osamostatnění, Egypt sám o sobě neměl kapacity k tomu, aby osamostatnění zabránil. Egypt si ponechal jméno Sjednocená arabská Republika až do roku 1971.

Související články

Poznámky

  1. ↑ 1,0 1,1 ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha : Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 101.  

Literatura

  • PARKER, J.S.F. The United Arab Republic. International Affairs. 1962, roč. 38, č. 1, s. 15-29.
  • BARBOUR, Nevill. Impressions of the United Arab Republic. International Affairs. 1960, roč. 36, č. 1, s. 21-34.
  • TAREQ, Y. Ismael. The United Arab Republic in Africa. Canadian Journal of African Studies. 1968, roč. 2, č. 2, s. 175-194. Dostupný také z WWW: <http://www.jstor.org/stable/484116>.
  • NAJJAR, Fauzi M. Islam and Socialism in the United Arab Republic. Journal of Contemporary History. 1968, 3, 3, s. 183-199. Dostupný také z WWW: <http://www.jstor.org/stable/259705>.
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Sjednocen%C3%A1_arabsk%C3%A1_republika“