Slunečnice topinambur

Z Multimediaexpo.cz


Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus L., 1753), starším názvem topinambur hlíznatý, zkráceně jen topinambur, lidově zvaná židovské brambory nebo řidčeji také jeruzalémské artyčoky, je bylina z čeledi hvězdnicovitých.


Obsah

Nomenklatura

Helianthus tuberosus Carl Linné, 1753

Taxonomická
synonyma:		=Helianthus esculentus Rottb., 1778
=Helianthus esculentus Warsz. in Otto & A.Dietr., 1852
=Helianthus tomentosus Michx., 1803
=Helianthus tuberosus var. subcanescens A.Gray, 1884
=Helianthus subcanescens (A.Gray) E.Watson, 1929
=Helianthus tuberosus var. albus Cockerell, 1919
=Helianthus tuberosus var. purpurellus Cockerell, 1919

Popis

Morfologicky je podobná slunečnici s drobnějšími úbory, dosahujícími průměru až 10 cm. Přímá lodyha dorůstá výšky 1,2–3 m a v horní části se větví. Je obrostlá až 1 mm dlouhými bělavými, na bázi načervenalými chloupky. Listy jsou na spodní části lodyhy vstřícné, na vrcholu rostliny spíše střídavé. Protáhlé hlízy se zvrásněným povrchem a tenkou slupkou jsou pevně přirostlé ke stolonům, což je jednou z hlavních příčin, proč je pěstována pouze omezeně. Po vytvoření hlíz získává rostlina značnou obrůstací schopnost.

Areál rozšíření

Původně pochází ze Severní Ameriky, převedším severní a východní části USA a jižní Kanady. Pěstováním se rozšířila i v jiných oblastech USA a v Evropě, kde všude zplaňovala.

Stanoviště

Je nenáročná na podmínky prostředí, snáší vlhké i suché polohy, hlízy nejsou poškozovány ani silnými mrazy, je proto vhodná pro pěstování i v podhorských i horských oblastech. U nás zplaňuje zejména na březích řek, v příkopech, na mezích i na místech nedávných zemních prací.

Použití

Dříve se pěstovala jak k jídlu, tak jako krmivo, zejména lesníky pro černou zvěř. V současné době se začíná její pěstování ve světě opět obnovovat, vzhledem k obsahu dietně příznivého polysacharidu inulinu. Kromě toho hlízy obsahují též vitamíny A, B1, B2, C a D. Největším pěstitelem v Evropě je Francie, odkud se do Evropy šířila do konce 16. století jako potravina, kterou později vytlačily brambory.

Hlízy topinamburu

Topinambury nejsou náročné na předplodinu, samy jsou předplodinou zaplevelující. Víceletým pěstováním (část hlíz se ponechává v půdě jako sadba) se problém zaplevelení řeší, ale zhoršuje se vzcházivost v důsledku nerovnoměrného uložení hlíz, zhutňování půdy i zdravotního stavu rostlin. Půda se připravuje podobně jako pro brambory, dobře reaguje na hnojení organickými hnojivy. Sázet lze topinambur na podzim i na jaře.

Vzdálenost řádků je 60–75 cm, vzdálenost hlíz v řádku 30–45 cm, hloubka sázení 6–10 cm. Počet hlíz je 50 tisíc na hektar, potřeba sadby při hmotnosti hlíz 30–60 g je 2–2,5 t. Při pěstování na produkci biomasy se zakládá víceletá kultura. Je možné sklízet dvě seče, první počátkem července. Sklizeň se provádí běžnými nadzemními řezačkami. Hlízy se ponechají přes zimu v půdě. Hlízy i zelená hmota jsou dobře silážovatelné.

Literatura

  • Květena České republiky, díl 7. B. Slavík, J. Štěpánková (Eds.). Praha: Academia, 2004. - S. 328–330. - ISBN 80-200-1161-7
  • MOUDRÝ, Jan.; STRAŠIL, Zdeněk. Alternativní plodiny. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, 1996. 90 s. - ISBN 80-7040-198-2

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Slune%C4%8Dnice_topinambur“