Soud

Z Multimediaexpo.cz

Crystal Clear browser.png   Informace v tomto článku nemají dostatečný globální rozměr.
  Prosíme, vylepšete článek tak, aby obsahoval minimum lokální či povrchní rétoriky.
Crystal Clear linneighborhood.png
Justiční palác v Praze

Soud je nezávislý státní orgán (státní úřad v širším smyslu) vykonávající na základě teorie dělby moci soudnictví a poskytující ochranu porušeným a ohroženým právům fyzických a právnických osob a jiným zákony chráněným zájmům. Výkon soudnictví soudy je realizací práva na soudní ochranu, které je včetně práva na spravedlivý proces zakotveno v mezinárodních dokumentech a v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a patří mezi základní lidská práva. V souladu s těmito ustanoveními se může každý stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu, a ve stanovených případech u jiného orgánu. Právo na spravedlivý proces pak v sobě zahrnuje nejen právo na nezávislé rozhodování s právem účastníků vyjadřovat se ke všem úkonům v průběhu řízení, ale i hospodárnost řízení, jeho včasnost, veřejnost a rovněž tak rovnost zúčastněných stran.

Obsah

Soudní moc a soudnictví


Na základě čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod státní moc prosazují státní orgány v mezích, případech a způsobem stanoveným zákony. Soudní moc v souladu s čl. 81 Ústavy České republiky vykonávají nezávislé soudy. Ústava soudní moc vymezuje úkoly a postavením soudů, které ji vykonávají nezávisle jménem státu prostřednictvím nezávislých soudů. Soudní moc je tedy charakterizována nezávislostí a autonomií na ostatních orgánech státu, které podmiňují výkon této moci a jsou základním aspektem demokratického právního státu. Soudy jsou dle čl. 90 Ústavy povolány k poskytování ochrany právům a k rozhodování o vině a trestu za trestné činy, jsou tedy povolány k výkonu soudnictví. Výkon soudnictví je proto třeba považovat za jediný možný způsob realizaci soudní moci. Soudnictví je samostatná a zvláštní činnost státu, vykonávaná jeho jménem organizačně samostatnými a nezávislými soudy jako orgány státu. Je realizována projednáváním a závazným rozhodováním konkrétních věcí ochrany práv daných soudům do pravomoci, a to na základě aplikace právních předpisů a za pomoci zvláštních postupů upravených zákonnými procesními předpisy s případným použitím mocenského donucení.

Druhy soudnictví

Zasedání Zemského soudu roku 1530

Nejstarším druhem soudnictví bylo rozhodování, pro něž byl charakteristický spor mezi dvěma stranami. Tuto základní formu zachovává především civilní soudní proces, z něhož se postupně vydělily procesy specializované. Zejména došlo k oddělení rozhodování o vině a trestu, tedy soudnictví trestního. Později dochází ke vzniku dalších dvou zvláštních druhů soudnictví, a to soudnictví správního, v němž dochází k přezkoumávání správních rozhodnutí (a jiné), a soudnictví ústavního, jehož předmětem je rozhodování o ústavnosti právních předpisů. Někteří právní teoretikové v rámci jednotlivých druhů soudnictví připouštějí další vnitřní členění.

V současné době se tedy v Česku soudnictví člení na obecné a ústavní. Obecné soudnictví zahrnuje soudnictví ve věcech civilních (jehož součástí je i soudnictví obchodní, rodinné a dědické), trestních a správních. V jiných zemích a dobách existovaly a existují i další druhy soudnictví, například vojenské soudnictví. Kromě toho mohou existovat jiné instituce označované jako soud, které však nejsou orgánem státu. Příkladem může být církevní soud zřízený římskokatolickou církví pro vlastní potřebu, který rozhoduje podle kanonického práva.

Organizace a činnost soudů

Spisovna Krajského soudu v Ostravě

Organizace soudů je soustava soudů a jejich činnost. Zahrnuje úkoly soudů v rámci dané pravomoci, organizační zásady jejich výstavby a činnosti a organizační strukturu jednotlivých článků soudů. Součástí organizační struktury je otázka vnitřního uspořádání soudů, vzájemné vztahy mezi soudy, vztahy soudy s dalšími orgány a problematika státní správy soudů. Soustava soudů je souhrn všech obecných nezávislých soudů, jejich působnost, organizační uspořádání a vzájemné vztahy, které vykonávají jménem republiky na jejím území soudnictví. Soustava obecných soudů je jednotná na celém území státu. Mezi soudy soustavy obecných soudů existují určité vztahy a vazby. V rámci soustavy obecných soudů jsou rozlišovány její jednotlivé články. Článek soudní soustavy určuje postavení soudů v rámci soustavy soudů a vztahy působnosti k ostatním soudům této soustavy. Soustava obecných soudů v České republice je čtyřčlánková. Tvoří ji Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy a okresní soudy, případně soudy těmto článkům odpovídající, ale jinak označené. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Státní správu soudů spočívající v jejich administrativním a obdobném zabezpečení vykonává Ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím předsedů jednotlivých soudů. Od článku soudů je třeba rozlišit stupeň soudů (tzv. instanci). Stupeň soudů je procesní pojem uplatňující se v rámci rozhodování o opravných prostředcích. Určuje, který soud rozhoduje ve věci jako první a který soud je v téže věci soudem vyššího stupně rozhodujícím o opravném prostředku. Jeden článek soudní soustavy (například soudy krajské) může na základě procesních pravidel rozhodovat v některých věcech jako soud prvního stupně a v jiných jako soud druhého stupně. Soustava obecných soudů v České republice je v současné době dvoustupňová, to znamená, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně je přípustný jeden řádný opravný prostředek.

Jiná než soudní ochrana

V zákonem vymezených případech ochranu právům poskytují i jiné orgány veřejné moci: obecní úřady poskytují ochranu podle § 5 občanského zákoníku, bezprostřední ochranu je povinna poskytnout policie (státní i obecní) a spory mezi telekomunikačními operátory a jejich zákazníky rozhoduje Český telekomunikační úřad, za splnění zákonem stanovených podmínek je přípustná i svépomoc. V těchto případech ovšem zpravidla nejde o jakési suplování rozhodování soudů ani o rozhodnutí o právech, ale o předběžný zásah, jehož cílem je předcházení (dalším) škodám, ochrana pokojného stavu a podobně. Vždy však musí mít občan možnost obrátit se se svou věcí na soud (čl. 36 Listiny základních práv a svobod). Specifickým případem jiné než soudní ochrany je ovšem rozhodčí řízení, v jehož rámci je možnost následného obrácení se na soud v českém právu výrazně limitována. Za další způsob ochrany práv lze považovat ombudsmana (veřejný ochránce práv). Jeho úkolem (konkrétně v ČR; v jiných zemích bude obdobné) není rozhodovat právní spory a zabývat se porušením práva jako v případě soudů. Jeho úkolem je poskytovat ochranu před orgány státní moci (ne všemi) v případech, kdy jejich jednání je v rozporu s principy dobré správy.

Související články

Externí odkazy