Turan (květina)

Z Multimediaexpo.cz

Turan (Erigeron) je rozsáhlý rod rostlin, které jsou velice rozmanitého vzhledu s různě zbarvenými květy. Je zařazen do čeledě hvěznicovitých (Asteraceae), kde dále přísluší do podčeledě Asteroideae a tribu Astereae.

Obsah 1 Výskyt 2 Popis 3 Význam 4 Květy některých druhů 5 Reference 6 Externí odkazy

Výskyt

Tyto rostliny jsou rozšířeny téměř celosvětově, nejvíce druhů roste v mírném podnebném pásu. Počet druhů rodu turan není ještě ustálen, poslední údaj hovoří o 200 druzích.^[1]

V České republice vyrůstá ve volné přírodě těchto 7 druhů:

• Původní druhy:
  • Turan hranatý (Erigeron angulosus) Gaudin
  • Turan ostrý (Erigeron acris) L.
  • Turan podolský (Erigeron podolicus) Besser
  • Turan pozdní (Erigeron muralis) Lapeyr.
  • Turan velkolistý (Erigeron macrophyllus) Herbich
• Zavlečené druhy:
  • Turan roční (Erigeron annuus) (L.) Pers.
  • Turan větevnatý (Erigeron strigosus) Willd.

Mimo tyto se v zahradnictví pěstují další druhy pro své květy jako skalkové rostliny nebo letničky. Jsou to např.

• Turan alpský (Erigeron alpinus) L.
• Turan Karwinského (Erigeron karvinskianus) DC.
• Turan ozdobný (Erigeron speciosus) (Lindl.) DC.
• Turan sivý (Erigeron glaucus) Ker-Gawl.^[2][3]

Popis

Jsou to roční, dvouleté nebo vytrvalé byliny, zřídka keře, dosahující výšky od 0,2 do 1,5 m. Vyrůstají buď z kůlovitého, rozvětveného, rozprostřeného vláknitého kořene nebo z oddenků. Lodyhy bývají vzpřímené, vystoupavé nebo poléhavé, jednoduché nebo větvené, lysé, chlupaté nebo žláznaté. Přízemní listy bývají kopinaté, obkopinaté, vejčité, hrubě pilovité o délce 1,5 až 8 cm a šířce až 2 cm. Lodyžní jsou kopinaté až podlouhlé kopinaté, obvykle vyrůstající na lodyze střídavě, mívají řapíky či jsou přisedlé. Čepele s výraznou žilnatinou bývají celokrajné, lalokovité nebo zubaté, lysé nebo mírně ochlupené.

Květní lůžko o průměru 5 až 35 mm bývá diskovité nebo miskovité, většinou vyrůstá na chlupatých stopkách jednotlivě, vzácněji jsou seřazeny do řídkého květenství, chocholíkové laty. Venkovní jazykovité květy v počtu 0 až 100 i více v jedné nebo více řadách jsou pestíkovité, obvykle bílé, namodralé, purpurové až růžové, nebo vzácně žluté. Středních bisexuálních diskových květů s 5 korunními lístky žluté nebo oranžové barvy bývá 25 až 450, vnějších jen samičích pak 50 až 200 v 1 až 4 řadách. Koruna diskových květů bývá úzká, nálevkovitá. Polokulovitý zákrov je tvořen 30 až 125 plochými úzkými listeny, ve 2 (maximálně 5) řadách, jsou tvaru eliptického až kopinatého a mají 1 nebo 3 žilky.

Plody jsou podlouhlé jednoplodé nažky o délce 1 až 2 mm s chmýřím, rozšiřovány jsou nejčastěji větrem, vodou nebo zvířaty. Semena, kterých bývá na dobře vzrostlé rostlině i stovky tisíc, mohou po opylení dozrát do plodného stadia i na pokosené rostlině.^[4][5][6]

Význam

Turan je většinou považován za plevelnou rostlinu a některé druhy i za invazivní, přesto mnoho škod většinou nečiní. Roste obvykle na neobdělávaných místech s písčitou půdou, na úhorech, nevyužívaných loukách a zahradách, skládkách, okrajích cest a podél železničních tratí.

Variety některých druhů jsou pro své květy podobné astrám v oblibě a proto se množí v zahradnických podnicích. Rostliny se pak vysemeňují do volné přírody a za příhodných podmínek se nekontrolovaně rozmnožují. Obdobným způsobem se rozšířil i turan roční. Při pěstování vytrvalých druhů lze turan množit dělením trsů.^[3][7]

Květy některých druhů

Turan Karwinského (Erigeron karvinskianus)

Turan sivý (Erigeron glaucus)

Turan ozdobný (Erigeron speciosus)

Turan alpský (Erigeron alpinus)

Reference

1. ↑ STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website [online]. University of Missouri, St Louis, and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 28.05.2011, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (en) 
2. ↑ HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Veškeré druhy rostlin ČR I [online]. BOTANY.cz, rev. 17.01.2008, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (cs) 
3. ↑ ^{3,0 3,1} Katalog botanických zahrad Florius: Erigeron [online]. Unie botanických zahrad, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (cs) 
4. ↑ Flora of North America: Erigeron [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (en) 
5. ↑ WEBB, C. J; SYKES, W. R; GARNOCK-JONES, P. J. Flora of New Zealand: Erigeron [online]. Lancare Research, Manaaki Whenua Press, Lincoln, NZ, rev. 1988, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (en) 
6. ↑ PERRY, Leonard. Perry's Perennial Pages: Erigeron [online]. University of Vermont, Burlington, VT, USA, rev. 1988, [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (en) 
7. ↑ DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Praha : Československá akademie věd, 1956. 374 s. (cs) 

Externí odkazy

• (anglicky) Flora of North America: Erigeron

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Erigeron

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii