Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).
Santiago Calatrava
Z Multimediaexpo.cz
Santiago Calatrava Valls (* 28. července 1951, Benimamet) je španělský architekt, inženýr a umělec.
Obsah |
Mládí a vzdělání
Calatrava se narodil nedaleko Valencie. Od roku 1959 studoval na Escola d'Art i superior de disseny de Valencia kresbu a malbu. Po krátkém studiu v Paříži na École des Beaux-Arts, odkud byl nucený navrátit se zpět do Valencie kvůli studentským nepokojům roku 1968, začal studovat architekturu a později navštěvoval i kurzy urbanismu. 1975-1979 Calatrava studuje statiku konstrukcí na ETH v Curychu (Švýcarsko).
Po studiu se Santiago Calatrava věnuje sochařství, avšak jeho architekturu připomínající styl soch se setkává s lehkým nepochopením, proto se později věnuje hlavně architektuře a svůj neochabující zájem o umění pokládá za zdroj nápadů pro architekturu. Jeho styl je velmi osobitý a vyplývá z mnoha studií lidského těla a přírody.
Kariéra
Dílo Santiaga Calatravy bylo vystavováno po celé Evropě a Spojených státech. Obdržel několik mezinárodních ocenění včetně Gold Medal of the Institution of Structural Engineers v Londýně (1992) a AIA (The American Institute of Architects) Gold Medal, kterou získal v únoru letošního roku.
V roce 1983 uspořádaly švýcarské federální dráhy architektonickou soutěž na rozšíření curyšského nádraží Stadelhofen, které do té doby fungovalo jako stanice regionální dráhy. Po výhře v soutěži otevírá architekt Santiago Calatrava v Curychu svou vlastní kancelář.
Rozšíření nádraží spočívalo ve vybudování další, již třetí kolejové trasy, která se nachází v zářezu kopce vymezujícího nádraží na severu. Skulpturálně pojednaná opěrná monolitická stěna plynule přechází do konstrukce zastřešující kolejiště. Monolitický beton je konstrukčně kombinován s ocelí. V nejvyšší úrovni je umístěna promenáda, kterou využívají především cyklisté a jejíž pergola porůstá zelení. Celé nádraží je doplněno o podzemní obchodní pasáž.
V roce 1984 architekt Calatrava navrhl a postavil most Bach de Roda určený pro Olympijské hry v Barceloně. Byl to začátek jeho mostních projektů, které mu zajistily mezinárodní reputaci.
Most a viadukt Alamillo, navržený pro světový veletrh Expo v Seville (1987–92), má délku 250 m a maximální rozpětí 200 m. Celková délka viaduktu je 526,5 m. Pylon zavěšeného mostu svírá s horizontálou úhel 48° a pomocí předpjatých lan vytváří dialog rovnováhy s mostovkou.
Mezi další známé Calatravovy mostní konstrukce patří například: lávka Campo Volantin v Bilbau (1990–97), most Alameda ve Valencii (1991–95), most The Bridge of Europe ve francouzském Orléans (2000), most Petach Tikvah v Tel Avivu v Izraeli (2003), most Blackhall Place v irském Dublinu (2003), most Quatro Ponte sul Canal Grande v italských Benátkách (2003–2004) či lávka Sundial Bridge přes řeku Sacramento v Reddingu v Kalifornii (2004).
Roku 1989 Calatrava otevřel pobočku své kanceláře v Paříži, když pracoval na projektu letiště v Lyonu (1989–94). O dva roky později, v roce 1991, zprovoznil třetí kancelář ve Valencii pro práci na zakázce rozsáhlého kulturního komplexu City of Arts and Sciences.
Projekt City of Arts and Sciences (Město umění a věd) je výsledkem dlouholetých snah městského úřadu Valencie o rehabilitaci území na východním okraji města mezi dálnicí a vyschlým korytem řeky Turia. Calatrava vyhrál roku 1991 soutěž o realizaci celého projektu včetně telekomunikační věže o výšce 327 metrů, která měla být nejviditelnějším prvkem celého komplexu. Změny na radnici Valencie v roce 1996 však vedly k výměně věže za objekty hudebního centra a Opery pojmenované Palacio de las Artes (Palác umění).
Planetárium navržené ve tvaru oka a hemisférický objekt ve tvaru kupole s žebrovaným pláštěm byly postaveny mezi lety 1996 a 1998 na ploše téměř 2561 m2. Museum of Science (Muzeum věd) dlouhé 241 m a vybudované na ploše 41 530 m2 je založeno na asymetrickém opakování stromečkových a žebrovaných tvarů vyplněných skly, aby byl uvnitř objektu dostatek denního světla. Stavební dominantu města Valencie tvoří budova Opery dokončená na podzim roku 2004 se dvěma symetrickými betonovými strukturami.
Mezi Calatravovy další velké projekty, datované od konce 80. let do poloviny 90. let, patří BCE Place Mall v Torontu (1987–92), železniční stanice Oriente v Lisabonu (navržena pro Expo98, 1993-98) a vítězný projekt návrhu dokončení katedrály St. John the Divine v New York City (1991), projekt, který ještě nebyl zrealizován. Dokončené stavby architekta Santiaga Calatravy od roku 2000 zahrnují: letiště Sondica v Bilbau (2000), vinice Bodegas Ysios v Laguardia ve Španělsku (2001), Milwaukee Art Museum ve Spojených státech amerických (2001), most Blackhall Place v irském Dublinu (2003), Tenerife Opera House v Santa Cruz na Kanárských ostrovech (2003) a sportovní komplex pro Olympiádu v Aténách (2004).
Prvním rezidenčním projektem Santiaga Calatravy ve Spojených státech je budova 80th South Street Tower (dokončená v únoru 2005) vysoká 254 m, která poskytuje 175 000 m2 prostoru. Hlavními prvky budovy jsou prosklené krychle, z nichž každá v obytném prostoru obsahuje čtyři patra. Dvanáct krychlí je vykonzolováno ve tvaru schodiště až k vertikálnímu jádru budovy, které představuje tenký betonový obdélník. Jádro budovy obsahuje strojní zařízení, výtahy, únikové schodiště, takže je v krychlích maximalizován užitný prostor.
Další Calatravova výšková budova Turning Torso ve švédském Malmö má být dokončena v listopadu 2005. Konstrukce vysoká 190 m sestává z devíti krychlí, z nichž každá obsahuje pět podlaží. Na stavbu jejích základů bylo použito přibližně 5 100 m3 betonu, který byl nepřetržitě odléván tři dny a tři noci rychlostí 100–150 m3/hod. Kvůli přísným požadavkům na zamezení tvorby trhlin byl beton během tuhnutí chlazen. Pro přípravu betonáže byl zpracován logistický projekt, který zahrnoval počítačovou simulaci procesu k určení optimálního počtu mixů (850) a teploty ukládaného betonu.
Mezi poslední zakázky architekta Calatravy patří návrh katedrály římsko-katolické diecéze v kalifornském Oaklandu, mrakodrap Fordham Spire v Chicagu, jenž bude mít celkem 115 podlaží a jehož dokončení je plánováno na rok 2009, a Symphony Center pro symfonický orchestr v Atlantě (Georgia, USA).
V současné době má kanceláře v Paříži, Curychu a Valencii, kde pracuje na řadě architektonických projektů realizovaných převážně v Evropě. Je držitelem čestného doktorátu univerzity ve Valencii, v Seville a Heriot-Watt University v Edinburghu ve Skotsku a čestným členem Britské asociace architektů a Německé federace architektů.
Významné stavby
- 1984-1987, most Bach de Roda, Barcelona, Španělsko
- 1987-1992, most Puente del Alamillo, Sevilla, Španělsko
- 1989-1992, Telekomunikační věž Montjuïc na olympijských hrách v Barceloně 1992, Španělsko
- 1991-1992, kuvajtský pavilon pro Expo´92 v Seville, Španělsko
- 1993-1998, nádraží Gare do Oriente, Lisabon, Portugalsko
- 1994-2001, umělecké muzeum v Milwaukee, Wisconsin, USA
- 1991-2003, Auditorium na Tenerife, Santa Cruz de Tenerife, Kanárské ostrovy, Španělsko
- 2001-2004, Olympijská sportoviště v Athénách, Řecko
- 1999-2004, Turning Torso v Malmö, Švédsko
- 1991-2006, planetárium a Město umění a věd, Valencie, Španělsko
Externí odkazy
|
|
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |