Žuráň

Z Multimediaexpo.cz

Památník s mapou bojiště (2009)
Památník s mapou bojiště (1996)

Žuráň (286 m n. m.) je návrší v katastru obce Podolí v okrese Brno-venkov, z něhož řídil 2. prosince 1805 Napoleon Bonaparte bitvu u Slavkova. Jde však také o významné archeologické naleziště doby stěhování národů.

Vrchol Žuráně je exteritoriálním územím Francie.

Obsah

Objev a historie výzkumu

Lokalita, návrší mohylovitého tvaru, se nachází na katastru obce Podolí u Brna v okrese Brno-venkov, po pravé straně silnice 1. třídy (bývalé „císařské“ silnice) ve směru na Olomouc. V archeologické literatuře je známa od roku 1853, kdy historik Petr rytíř Chlumecký popsal objev, který byl učiněn při hluboké orbě nedlouho před tím, počátkem 50. let 19. století – narazilo se na množství velkých kamenů, dřevěné trámy a především koňské a lidské kostry, nalezeny byly zvláštní svícnovité železné předměty. Nálezová situace svědčila o tom, že na návrší byla objevena velká kamenná hrobka s dřevěným stropem (některé trámy nesly vyřezávanou výzdobu, např. ornament trojnásobného pletence), překrytá velkou mohylou. Zajímavé je, že mezi nálezy chyběly předměty, které patří ke standardní hrobové výbavě zemřelých – šperky v případě ženského nebo zbraně v případě mužského pohřbu. To vedlo k domněnce, že hrobka zřejmě nedlouho po uložení pohřbů byla vyloupena.

Vzhledem k tomu, že k nálezu došlo v době, kdy archeologická disciplina (nejen) na Moravě byla ještě plenkách, byl v letech 1948–1950 na návrší proveden rozsáhlý archeologický výzkum, který vedl Josef Poulík z tehdejšího Státního archeologického ústavu v Brně (nyní Archeologický ústav AV ČR Brno). Při něm byly odkryty celkem tři mohyly a dva komorové hroby (I, II) z doby stěhování národů. Jedna z mohyl skrývala kostrový hrob eneolitické kultury se šňůrovou keramikou, další pak překrývaly žárové pohřby podolské kultury pozdní doby bronzové. Výzkum zjistil i předměty pocházející z keltského žárového hrobu, které však nebyly v původním uložení.

Pozornost se ovšem soustředila především na impozantní hrobové komory mezi mohylami. J. Poulík zjistil, že hrobka č. I, nacházející se na východní straně návrší, je hrob popsaný P. Chlumeckým. Šlo o impozantní prostor o rozměrech 4,5 x 4,5 m a hloubce 4 m; na jeho dně byly nalezeny kosti pěti až šesti koní, zbytky zpráchnivělého dřeva a další železný svícnovitý předmět, podobný nálezům z poloviny 19. století. Další komorový hrob č. II ve vzdálenosti cca 10 m směrem na SZ měl rozměry 490 x 670 cm a hloubku přes 6 m; při hloubení hrobové jámy byl porušen starší kostrový hrob, který byl zjištěn v její severní stěně. Žlábky při severní a jižní stěně dokládají konstrukci přestřešení, kůlové jamky kolem hrobové jámy pak jsou interpretovány jako pozůstatky konstrukce dřevěného „domu mrtvých“. Nálezy byly roztroušeny i v zásypu hrobu, což svědčí i o jeho vyloupení. Přesto však zde byly nalezeny předměty luxusního charakteru: zlomky pyxidy ze slonoviny s bohatou reliéfní výzdobou s křesťanskou tématikou (postava kráčejícího muže, nesoucího v ruce kříž, postava sedícího muže s knihou v ruce, postava anděla s křídly), vyrobené patrně někde v Sýrii na počátku 6. století; zlomky nádob (dvou pohárů a misky) z modrého a zeleného skla, na jedné z nichž jsou zbytky patrně řeckého nápisu; stříbrné nýty patrně z koňského postroje; zlaté kování, zřejmě z dřevěné misky; zlaté nitě, snad pozůstatky oděvu zlatem protkávaného, patrně brokátu. Tyto předměty tvořily součást bohaté výbavy asi čtyřicetileté ženy, která byla pohřbena spolu se dvěma koňmi, jejichž kostry byly v hrobě nalezeny rovněž.

Nad oběma hrobovými komorami byla vybudována obrovská kruhová stavba o průměru cca 65 m a o výšce 14 m, která měla vnější kamennou zeď (dochovala se místy do výšky až jednoho metru; ke stavbě byl použit litavský vápenec z ložiska vzdáleného asi 4 km) rozčleněnou šesti průchody na šest částí.

Datování

Celý tento komplex byl od počátku zařazen do doby stěhování národů, bližší datování bylo dlouho nejasné, neboť nálezy z Poulíkova výzkumu byly podrobně publikovány a vyhodnoceny až v roce 1995. Josef Poulík dospěl v publikaci k závěru, že v hrobce byl pohřben langobardský král Wacho († 539) a že hrobku následně někdy na konci 6. nebo na počátku 7. století vyloupili Slované. J. Poulík ovšem svou studii psal ve svých bezmála 85 letech, na závěr své profesní kariéry, kterou věnoval především období Velké Moravy a zvláště pak řízení Archeologického ústavu; novější názory specialistů na dotčené období stěhování národů jsou poněkud odlišné. Podle nich nelze s jistotou říci, kdo vlastně byl v mauzoleu, resp. v obou hrobových komorách pohřben, neboť k tomu nálezový soubor, zdecimovaný vyloupením, neposkytuje dostatek informací. Lze se však nicméně důvodně domnívat, že zde byli ve dvou časových horizontech pohřbeni příslušníci nejvyšší vrstvy germánské aristokracie, a to do hrobu I v 2. polovině 5. století a do hrobu II v 1. polovině století šestého.

Uložení

Všechny nalezené předměty jsou uloženy ve sbírkách Archeologického ústavu Moravského zemského muzea v Brně

Související články

Souřadnice

Prameny

  • Josef Poulík, Žuráň in der Geschichte Mitteleuropas, Slovenská archeológia 43, 1995, str. 27-109.
  • Eduard Droberjar, Encyklopedie římské a germánské archeologie na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002, ISBN 80-7277-106-X, str. 392-394.


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C5%BDur%C3%A1%C5%88“