Dánština

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání


Dánština, (dánsky dansk) je severogermánský jazyk. Dánština se od ostatních skandinávských jazyků začala oddělovat kolem roku 1000 a v porovnání s nimi prošla největšími změnami. V období Hansy, která založila pobočky i v Dánsku, převzala z dolnoněmčiny celou řadu slov, a to nejenom slovník oborů a řemesel, které přišly s Hansou do Dánska (jakož i do celé Skandinávie), ale dolnoněmecká slova pronikla až do základního slovníku.

Obsah

Fonetika

Nejvýznamnější fonetické charakteristiky dánského jazyka jsou tyto:

hun [hun] 'ona' ≠ hund [hu'n] 'pes',
løber [løba] 'běžec' ≠ løber [lø'ba] 'běží',
annen [änn] 'jiný' ≠ anden [än'n] 'kachna'.

Gramatika

Gramatická struktura dánštiny je podobná norštině a švédštině, především norštině, resp. její spisovné variantě bokmål, což vyplývá ze skutečnosti, že Norsko bylo od roku 1380 do roku 1814 pod dánskou vládou a dánština tam byla po celou dobu úředním a spisovným jazykem. Bokmål byl kodifikován na základě jazyka dánsko-norského. V morfologii dánštiny došlo během historického vývoje ke značným zjednodušením (zejména flexe), což jí v současnosti dává charakter analytického jazyka.

Jmenný rod

V dánštině došlo ke splynutí mužského a ženského rodu, moderní dánština má 2 rody – společný a střední.

Podstatná jména

Z původního systému 4 pádů se u podstatných jmen zachoval nominativ a genitiv (zakončení -s), který má funkci výlučně přivlastňovací. V ostatních případech je podstatné jméno ve tvaru nominativu. Syntaktické vztahy se vyjadřují pomocí předložek. Jako ve všech skandinávských jazycích se určitý člen připojuje v podobě koncovky k podstatnému jménu:

  1. - mand „muž“ → manden „(ten) muž“
  2. - pige „holka“ → pigen „(ta) holka“
  3. - hus „dům“ → huset „(ten) dům“
Množné číslo
  1. - mænd „muži“ → mændene „(ti) muži“
  2. - piger „holky“ → pigerne „(ty) holky“
  3. - huse „domy“ → husene „(ty) domy“

Množné číslo končí většinou na -er, přičemž některá slova přehlasují kmenovou samohlásku: tand 'zub' → tænder 'zuby'. Ojediněle dochází k nepravidelnostem, např.: barn 'dítě' → børn 'děti'. Jednoslabičná neutra a některá jednoslabičná maskulina mají většinou v množném čísle -e:

Slovesa

Systém sloves má, stejně jako i v ostatních germánských jazycích, jednoduché tvary v přítomném a minulém čase. Ostatní časy se tvoří pomocnými slovesy. Slovesa se neobejdou bez osobních zájmen, protože pozbyla skoro všech odlišujících osobních koncovek. V přítomném čase se zachovala pouze koncovka -r, která původně označovala druhou a třetí osobu jednotného čísla (jako v současné islandštině).

Jako všechny germánské jazyky rozlišují i skandinávské jazyky slabá a silná slovesa:

Slabá slovesa
Silná slovesa

Přídavná jména

Přídavná jména mají určitý a neurčitý tvar. Neurčitý tvar se používá s neurčitým členem a při používání bez členu. Ve středním rodě přibírá přídavné jméno koncovku -t (tento tvar často funguje i jako příslovce). V množném čísle mají koncovku -e. Např.:

určitém tvaru se připojuje koncovka -e v obou rodech v jednotném i množném čísle. Určitý tvar se používá s určitým členem (den pro společný rod, det pro střední rod, v množném čísle pro oba rody de [di:]), který v tomto případě stojí před přídavným jménem. Připojený člen člen přitom odpadá. Např.:

Některá adjektiva se neskloňují: bra 'dobrý', moderne 'moderní', tilfreds 'spokojený', stakkars 'ubohý' aj. Přídavné jméno se přizpůsobuje podstatnému jménu i v přísudkové pozici:

Abeceda

Dánština používá anglickou abecedu bez písmene Q. Navíc obsahuje následující písmena, která se umísťují v tomto pořadí na konec abecedy:

Písmena c, w, x, z se vyskytují jen ve slovech přejatých (např. cykler, česky cyklista). Na rozdíl od češtiny je spřežka ch – která se v dánštině vyskytuje jen v cizích slovech – chápána jako dvě písmena c a h a je řazeno v abecedě mezi ce a ci.

Literatura

Slovníky

Externí odkazy



Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace