Hydrosféra
6. prosince začíná nová soutěž pro všechny editory naší encyklopedie !
Do pátku 11.1. si zde vytvořte uživatelský účet a udělejte alespoň 30 slušných editací.
Ze všech aktivních editorů vybereme 3 nejlepší (14.1.) a každý dostane špičkové ceny:
První a nejlepší editor dostane odměnu 600 Kč a status privilegovaného RCRedaktora.
Druhý editor dostane odměnu 300 Kč a status privilegovaného RCRedaktora.
Třetí editor dostane odměnu 200 Kč a status privilegovaného RCRedaktora.

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Pohled na hladinu vody.

Hydrosféra (vodní obal Země) představuje soubor všeho vodstva Země – tj. povrchové vody, podpovrchové vody, vody obsažené v atmosféře a vody v živých organismech. Celkové zásoby vody na Zemi činí asi 1 385 989 600 km³, z toho sladká voda představuje 2,53 %. Ve světovém oceánu je obsaženo asi 96,54 % slané vody a 2,5% sladké vody.

Hydrosféra je předmětem zkoumání následujících věd:

Na planetě Zemi neustále probíhá přesun vody mezi jednotlivými položkami zmíněnými v úvodu – tzv. koloběh vody (resp. hydrologický cyklus).

Voda povrchová je soustředěna převážně ve světovém oceánu a mořích, dále však také ve vodních tocích, v přírodních vodních nádržích jako v jezerech, bažinách, slatiništích atd., v umělých vodních nádržích (přehrady, rybníky), ve formě sněhu a ledu. Voda podpovrchová je obsažena v půdních pórech, průlinách, ve formě podzemního ledu v permafrostu. Voda v atmosféře se vyskytuje ve skupenství plynném (vodní páry), ve skupenství kapalném (vodní kapky), ale i ve skupenství pevném (sněhová vločka) a na závěr voda v živých organismech je bezpodmínečnou součástí rostlinných a živočišných těl.

Obsah

Voda na Zemi

Voda na zemském povrchu není stacionární, ale je v neustálém koloběhu (cirkulaci), kterého se zúčastňuje přibližně 525 tisíc km³, která během oběhu přechází postupně z jednoho skupenství do druhého. Cyklus se během roku několikrát opakuje. Oběh vody je způsoben sluneční energií a zemskou přitažlivostí a to v následujícím pořadí. Vlivem dopadajícího slunečního tepla se voda ze zemského povrchu vypařuje do atmosféry, kde jí unášejí vzdušné proudy v podobě mraků. Při následném poklesu teploty dojde k tomu, že vodní pára začne kondenzovat v mracích a začne se snášet zpět na zemský povrch v podobě dešťových, či sněhových srážek (teda popravdě na naší planetě pokaždé sněží, ale vlivem pádu sněhových vloček skrz teplejší části atmosféry dojde občas k rozmrznutí a na Zem pak dopadá déšť.). Převážné množství srážek spadne zpět do oceánu a jen asi 8,3 % dopadne na pevninu. Ze zeměpisného hlediska rozlišujeme dva oběhy: velký (výměna nastává mezi oceánem a pevninou) a malý vodní oběh (výměna probíhá nad oceánem, či jenom nad pevninou).

Oceány a moře

Soubor:Hinomisaki91.JPG
Pohled na linii pobřeží.

Většinu vody obsahují oceány a moře, které tvoří souvislou vodní plochu, jenž známe spíš pod názvem Světový oceán Země a připadá na něj 361,3 mil. km², což je 71 % a na souše pak zbývá jenom 149 mil. km² (celková rozloha Země je 510,3 mil. km²). Na severní polokouli je více pevniny než na jižní a to číselně vypadá tak, že na severní polokouli je asi 100 mil. km² souše a na jižní je to 49 mil. km² suché země.

Světový oceán je tvořen pěti oceány. Jsou jimi Tichý (občas nazývaný Pacifik), Atlantský, Indický, Jižní neboli Antarktický, a Severní ledový oceán. Největší je Tichý oceán, který zabírá 178,7 mil. km2 (35 % zemského povrchu) a můžeme v něm navštívit nejhlubší místo Země Mariánský příkop (průrva v zemské kůře o hloubce 11 034 metrů). Druhým největším je Atlantský oceán s celkovou plochou 91,6 mil. km2 (18 %), třetí pak Indický oceán 76,2 mil. km2 (14,9 %) čtvrtý je Jižní oceán se svými 32 248 000 km2 a nakonec Severní ledový se svými 14 350 000 km2.

Voda obsažená ve světovém oceánu je roztok minerálních a organických látek obohacený o plyny, ve které probíhají neustálé fyzikální, chemické a biologické procesy. Jednou důležitou vlastností vody je její slanost (salinita). Salinita je celkový množství rozpuštěných minerálních látek v 1 kilogramu mořské vody (uvádí se v promile) a ze statistik vyplývá, že průměrná salinita světového oceánu je 35 ‰. Hlavními zdroji hořko-slané chuti jsou chlorid sodný, chlorid hořečnatý a síran hořečnatý. Mezi jednotlivými místy značně kolísá podíl salinity, kterou ovlivňuje mnoho faktorů jako výpar, srážky, přítoky atd.

Jelikož oceán zabírá obrovské území naší planety, dochází k tomu, že zachytává i nejvíce slunečního světla a tepla (asi 85 %), čímž se stává obrovským regulátorem teploty naší planety, což pak zabraňuje náhlým výkyvům teplot, což blahodárně působí na biosféru a celkově na život na Zemi.

Příliv/odliv

Příliv a odliv v zálivu Fundy.

Z pohledu astronomického je nejzajímavějším jevem hydrosféry mořský příliv/odliv (či vodní dmutí), jelikož je způsobován gravitačním působením okolních vesmírných těles a to především Měsíce a Slunce, ale také odstředivou silou rotace Země. Příliv vzniká na straně přivrácené k Měsíci i na straně k němu odvrácené (jelikož na straně přivrácené k Měsíci je vodní hladina ovlivňována gravitací Měsíci a na straně odvrácené pak odstředivou silou). Příliv a odliv se pravidelně střídají při každé kulminaci Měsíce. Přiliv se opakuje vždy po 12 hodinách a 25 minutách (tzv. půldenní příliv), který každý následující den vrcholí o 50 minut později než předešlého dne.

Můžou pak nastat ještě dvě zajímavé kombinace, když do celého procesu zakomponujeme i gravitační sílu Slunce. Jestliže se Země, Měsíc a Slunce nacházejí v jedné rovině (Měsíc je v úplňku či v novu), pak se gravitační účinky Slunce a Měsíce sčítají a příliv je tedy větší. Mluví se o tzv. skočném přílivu. Pokud však spojnice Země—Měsíc a Země—Slunce svírají pravý úhel, potom se výsledné síly působení Měsíce a Slunce odčítají, příliv je menší a my mluvíme o hluchém přílivu.

Člověk a voda

V poslední části článku o vodě se věnujme na chvilku vztahu člověka a vody. Věřte tedy, že hlavní část celosvětových zásob vody tvoří vody oceánů a moří (96,54 %), pouze malou část tvoří voda sladká, tedy pitná (2,53 %). Z tohoto množství je většina vody však vázána v ledovcích (68,4 %). Pro lidi dostupná sladká voda se podílí pouze 0,015 % na celosvětových zásobách vody. Hlavním zdrojem vody proto člověka je voda ve vodních tocích a voda podpovrchová. Stávajícím problémem lidstva je fakt, že dochází k ohromnému znečišťování vodních zdrojů, což může mít za následek katastrofální dopady na celý ekosystém Země. Jen pro představu světový oceán váže převážnou část oxidu uhličitého, fytoplankton žijící v něm je zdrojem 30 – 50 % kyslíku, je zdrojem potravy, solí a minerálů a také pitné vody. Někdo si dal tu práci a dokonce spočítal, že jestliže znečistíme okolo 20 % světového oceánu ropnými produkty (což je „pár“ havárií supertankerů), způsobí to změny v oběhu vody tak nepatrně, že to ohrozí veškerý život na Zemi…

Externí odkazy