Karel Vaš

Z Multimediaexpo.cz


Podplukovník v záloze JUDr. PhDr. Karel Vaš (* 20. března 1916) je bývalý československý voják, spolupracovník NKVD, důstojník vojenské zpravodajské služby OBZ a prokurátor vykonstruovaných soudních procesů. Známý je kvůli aktivní účasti na justiční vraždě gen. Heliodora Píky.[1][2]

Byl servilní podřízený Bedřicha Reicina, který vědomě plnil protizákonné rozkazy a osobně se podílel na odsouzení nevinných.[3]

Obsah

Mládí

Vaš se narodil 20. března 1916 v Užhorodě na Podkarpatské Rusi v rodině maďarského advokáta. Absolvoval osmileté gymnázia v Užhorodě. V 17 letech, roku 1933, vstoupil do KSČ, byl tajemníkem Hnutí přátel Sovětského svazu a demokratického Španělska. V roce 1936 byl za násilnosti na demonstraci odsouzen na 14 dnů do vězení.[4] V Praze studoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy, na které promoval 12. února 1939.

Na příkaz KSČ se v květnu 1939 vrátil zpět do Užhorodu, který v té době okupovali Maďaři. Zde je pověřen organizováním ilegálního komunistického mládežnického hnutí a později i drobnými sabotážemi. Otec byl v té době již mrtev, matka byla v domácnosti, a protože on sám neměl povolení pracovat, žil z darů příbuzných. Koncem roku 1939, po zatýkání komunistických funkcionářů, dostal příkaz emigrovat do SSSR.

V SSSR

Po přechodu hranic do Sovětského svazu byl Vaš zadržen sovětskou hlídkou, zatčen, vězněn NKVD v Skolu, Stanislavově a Poltavě. Posléze byl odsouzen ke třem letům nucených prací v gulagu Komi ASSR, Kedrovyj Šor a Intistroj za údajnou špionáž. Jeho víra v komunismus a Sovětský svaz zůstala nezlomena, dle vlastních slov již zde spolupracuje s NKVD.[4] Přihlásil se k nově se formující československé jednotce v Buzuluku a 4. ledna 1943 byl z gulagu propuštěn. Vznik jednotky prosadil Heliodor Píka, Vašova pozdější justiční oběť, jako velitel vojenské mise v Rusku a vyslanec Československé exilové vlády v Londýně, a tím z gulagů zachránil přeživší československé emigranty. Odvodní komisí byl pro oční vadu zařazen ke kancelářské službě písaře roty. Od 16. února 1943 byl přidělen k polnímu prokurátorovi, nakonec jako přednosta polního soudu. K 1. lednu 1945 nastoupil k 2. (zpravodajskému) oddělení štábu 1. čs. samostatné brigády, jako zástupce náčelníka OBZ Reicina[3].

Během výcviku prošel i zpravodajskými školeními NKVD, se kterou zůstal v úzkém kontaktu přes její důstojníky. Přijímal její pokyny, dodával jí informace a vydával jí československé občany, a to až do konce roku 1951.[4]

1945 – 1947

Po požadavku NKVD na založení OBZ (respektive po jejím vyčlenění ze struktury brigády), tedy zpravodajské služby podle sovětského vzoru, byl v lednu 1945 na žádost NKVD jmenován zástupcem přednosty Bedřicha Reicina. U OBZ měl na starosti oficiálně tzv. vnější obranu, což znamenalo nejen zpravodajskou činnost proti domnělým i skutečným německým špiónům, diverzantům a vlastním lidem, ale i bezprecedentní výkonnou funkci zastrašování a likvidace Sovětům nepohodlných osob.[5] Po vytvoření Hlavní správy OBZ 15. dubna 1945 (a jmenování B. Reicina do jejího čela) se Vaš stal přednostou OBZ 1. československého armádního sboru a náčelníkem oddělení vnější ochrany. Jejím úkolem měla být „likvidace nacistických agentur, wehrvolfů, stíhání kolaborantů a zrádců, sledování „štvavých elementů“ na Těšínsku, činnosti Armie Krajowe, andersovců a banderovců“.[4]

Jako nacističtí špioni byli označováni i oponenti komunismu, nebo kritici poměrů v Rudé armádě. OBZ pod Vašovým a Reicinovým vedením provádělo deportace československých občanů, především slovenských důstojníků do SSSR za účelem internace, vylučování osob německé a maďarské národnosti z armádního sboru a jejich deportace do SSSR, deportace emigrantů před bolševismem z Podkarpatské Rusi do gulagů [6], výslechy, násilí a zastrašování nepohodlných osob podle pokynů NKVD atd.[7]

Po osvobození bylo Vašovi nabídnuto místo náčelníka vnější ochrany HS OBZ. V této funkci měl mít Vaš oficiálně na starosti stíhání kolaborantů, likvidaci zbývajících nacistických organizací, banderovců. Mimo jiné v rozporu s mezinárodním právem zatkl a předal polské státní bezpečnosti tři Poláky pobývající na československém území.[4]

Sám Vaš později v roce 1956 přiznal systematické porušování platných zákonů ve prospěch „pracujícího lidu“. Demonstroval to na příkladu Banderovců; ti, kteří se v roce 1946 dostali živí do rukou OBZ, byli předáni do Polska nebo do SSSR NKVD, kde po výslechu byli bez soudu popraveni. Taktéž přiznal podíl na únosu pracovnice polské diplomacie v Praze, která chtěla emigrovat do Bavorska.[7]

V prosinci 1947 byl Vaš po rozporech s Reicinem propuštěn ze zpravodajské služby a přeřazen jako prokurátor k Vrchní vojenské prokuratuře v Praze. Důvodem byla údajná opilost na veřejnosti.

1948 – 1953

Do října 1948 pracoval Vaš u Vrchní vojenské prokuratury a poté se stal vyšetřujícím soudcem Státního soudu Praha. Zde od 9. června do 17. listopadu 1948 dokončil také výslechy Heliodora Píky. Gen. Píka v motácích z vězení synu Milanovi zdůraznil, ze protokoly z výslechů jsou jen Vašovy lži. Vašovi byl prostřednictvím sovětského rezidenta NKVD a zároveň diplomata Chazanova sdělen mimořádný zájem sovětského vedení na rychlém ukončení případu gen. Píky, nutnosti falšovat nedostatečné důkazní materiály a podávat pravidelná hlášení. Zřejmě se Vaš nepodílel na týrání vyšetřovaných gen. Píky a svědků, ale z titulu své funkce a charakteru útrap musel být o průběhu vyšetřování informován, jakož i podrobně zpraven o výrobě falzifikátů; bylo např. vyrobeno falsum - zpráva o setkání Píky s gen. Davidsonem, vedoucím anglické špionáže. V dohodě mezi Reicinem a Vašem bylo stanoveno, že soudní proces nezačne dříve, než bude možno udělit trest smrti.[4]

Dále pracoval na více než 100 případech, ve kterých navrhl desítky trestů smrti (např. Rostislavu Krejčiříkovi návrhl „trest smrti provazem pro výstrahu“ za převod emigrantů přes hranice), z nichž 12 bylo provedeno.[7]

V lednu 1949 se Vaš stal referentem vojenského oddělení Státní prokuratury Praha. V této funkci zpracovával případ gen. Píky a byl pověřen sepsáním konceptu žaloby. Pro Píku navrhl trest smrti. Samotného soudu s Píkou se Vaš účastnil jako expert státní prokuratury. Vaš i dnes považuje generála Píku za zrádce, který se přiznal a dostal adekvátní trest [7]. 1. května 1949 se Vaš stal předsedou senátu Vrchního vojenského soudu Praha. 15. prosince 1949 přešel ke 4. odboru ministerstva národní obrany (MNO) a od podzimu 1950 byl ve funkci náčelníka soudního oddělení hlavní soudní správy MNO.

V březnu 1951 byl zproštěn služby a 1. července téhož roku byl přeložen do zálohy. 11. srpna 1951 byl Vaš zatčen, neboť se dostal na seznam nepohodlných a nebezpečných komunistů (dalšími byli např. Rudolf Slánský či Bedřich Reicin) již sebejistého totalitního režimu. Jeden a půl roku byl držen ve vyšetřovací samovazbě na Domečku, kde musel vydržet vyšetřovací metody, které sám pomáhal zavádět[7]. 31. července 1953 za trestné činy velezrady, vyzvědačství a spoluúčasti na vraždě odsouzen k trestu odnětí svobody na doživotí. Obžaloba ho vinila z toho, že předal USA tzv. Štěchovický archív, dále že rozvracel chod vojenských soudů, spolčil se s jugoslávským špiónem a v roce 1946 vydal rozkaz k zastřelení zajištěného belgického občana Emila de Backera.[3]

1954 – 1968

Vaš nastoupil výkon trestu v Leopoldově. Zde byl svými oběťmi, které dostal ve vykonstruovaných procesech do věznic, nyní spoluvězni, podle vlastních slov zbit.[7] Díky uvězněné generalitě a duchovenstvu, kteří nedovolili vězňům činit na něm násilí, však zřejmě unikl skutečné pomstě.[8] V té době podal několik žádostí o obnovení procesu (mimo jiné žádal v SSSR o potvrzení své spolupráce s NKVD).

Vzhledem k amnestiím prezidenta republiky z let 1948 a 1953 byl Vašovi v roce 1955 trest snížen na 25 let odnětí svobody a rozsudkem ze dne 21. září 1956 byl v celém rozsahu zproštěn obžaloby (ve věci velezrady a vyzvědačství, přičemž spoluúčast na vraždě nelze prokázat) a propuštěn na svobodu. Proti tomuto rozsudku podal generální prokurátor odvolání k Nejvyššímu soudu, to však bylo v plném rozsahu zamítnuto.

K. Vaš po propuštění pracoval v knihovně ministerstva spravedlnosti, jako pomocný dělník na stavbě a jako referent v obchodním oddělení Mototechny. Zároveň podal žádost o přezkoumání rozhodnutí Nejvyššího soudu – vojenského kolegia v němž uváděl, že na smrti de Backera nenese žádnou vinu. Tato žádost však byla v roce 1964 zamítnuta.

V roce 1963 si Vaš podal žádost o vrácení členství v KSČ. Přestože komise ÚV KSČ žádost zamítla, Ústřední a kontrolní komise KSČ mu členství 17. července 1963 vrátila s udělenou důtkou.

Zároveň v 60. letech dálkově absolvoval historii na FF UK, napsal několik historických studií (např. Potlačovací orgány státního aparátu 1918-1939). Poté pracoval na vojenské správě Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda a do důchodu jako novinář - redaktor odborných listů v Ústřední radě odborů.

Při řízení o obnově procesu Heliodora Píky ve dnech 3. – 4. prosince 1968 vyšly najevo skutečnosti svědčící o tom, jakým způsobem byl získáván důkazní materiál proti Píkovi.

1968 – 2008

13. února 1990 byla Vašovi Vyšším vojenským soudem zamítnuta žádost o soudní rehabilitaci, neboť již byl v minulosti zproštěn obžaloby v plném rozsahu.

V roce 1998 byl K. Vaš obviněn nejdříve ze zneužití úřední a služební moci, čímž rozhodující měrou přispěl k odsouzení H. Píky k trestu smrti. Pozdější překvalifikování žaloby na trestný čin vraždy formou spolupachatelství bylo Městským státním zastupitelstvím v Praze zrušeno jako nezákonné a neodůvodněné. Následné stížnosti ministra spravedlnosti ze 4. června 1999 vyhověl Nejvyšší soud ČR a vrátil zpět vyšetřovateli na došetření.

6. února 2001 byla podána žaloba pro trestný čin vraždy. 15. června 2001 byl K. Vaš odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na sedm let. Na základě odvolání odsouzeného byla věc přezkoumána Vyšším soudem v Praze. 15. ledna 2002 byl rozsudek zrušen a trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení.[9] Rozsudek nabyl právní moci. Dovolání Nejvyššího státního zastupitelství k Nejvyššímu soudu bylo 12. června 2002 zamítnuto jako neopodstatněné.

Dnes žije v domově důchodců v Praze.

Odkazy

Související články

Reference

  1. ↑ Mikuláš Kroupa, Adam Drda: Příběh Karla Vaše in Příběhy 20. století (Rádio Česko), 23. červenec 2006
  2. ↑ Post Bellum: Karel Vaš (1916) - Životopis, in: Příběhy 20. století, Projekt Paměť národa
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 Eduard Vacek: Stručná charakteristika některých pracovníků Stb a 5. oddělení ministerstva národní obrany hlavního štábu, Historická penologie, č.5/2004 , str. 14, Vězeňská služba ČR
  4. ↑ Chybná citace Chyba v tagu <ref>; citaci označené valis není určen žádný text
  5. ↑ KUDRNA, Ladislav. Vojenské obranné zpravodajství (1945–1950). Paměť a dějiny, 2008, čís. 1, s. 79-81. Vývoj, organizační struktury, personální obsazení. Dostupné online [cit. 2009-01-01]. ISSN 1802-8241.  
  6. ↑ Luděk Navara, Jan Gazdík: Šťastný příběh Píkova vraha Karla Vaše (neautorizovaná kopie) in iDnes.cz, 21. červen 2005
  7. ↑ 7,0 7,1 7,2 7,3 7,4 7,5 Adam Drda, Mikuláš Kroupa: Kruté století, kapitola "Kat zachráněný svou obětí", str. 110-114, Praha 2008, ISBN: 978-80-86212-85-2
  8. ↑ Silvie Blechová, Lenka Nejezchlebová, Daniel Růžička, Karel Strachota a kolektiv: Příběhy bezpráví - komunistické Československo, str. 13, Člověk v tísni, Praha 2006, ISBN: 80-86961-07-9
  9. ↑ Zdeňka Kuchyňová: Komunistický prokurátor Karel Vaš, který se zasadil o vynesení trestu smrti nad čs. válečným hrdinou generálem Píkou, odešel od soudu bez trestu, CRo 7 Praha, 16. leden 2002

Literatura

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Karel_Va%C5%A1“