Kolaborant

Z Multimediaexpo.cz

Kolaborant původně znamená osoba spolupracující. Ve významu historickém a encyklopedickém má však zcela odlišný význam. Je to obvykle označení osoby spolupracující s represivní nebo okupační moci, často za účelem získání osobního prospěchu. Příkladem může být Francie okupovaná Německem. Osoby spolupracující s okupanty byly nazývány kolaboranty a byly často francouzskými partyzánymaquisty – stříleny. Obdobná situace byla i v Československu v době nacistické okupace. Lidé spolupracující s Němci byli nazýváni kolaboranty a po válce často trestáni vězením anebo smrtí. Za komunistické vlády se výraz znovu objevil až v roce 1968, kdy tímto výrazem byli označování původní zrádci Pražského jara z roku 1968 a ti, kteří podepsali tzv. zvací dopis spřáteleným vojskům, tedy Vasil Biľak, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Alois Indra. Přeneseně byl tento výraz používán pro všechny, kteří po srpnu 1968 jakýmkoliv způsobem spolupracovali se sovětskými okupanty až do roku 1989. Za kolaboraci s okupační mocí lze i označit tzv. „normalizační proces“ zahájený po nástupu Gustáva Husáka do čela KSČ. V následných prověrkách a při získávání nových členů do řad KSČ byla nedílnou součástí i písemná odpověď na otázku: „Jaký je váš postoj ke vstupu vojsk Varšavké smlouvy v srpnu 1968 do ČSSR?“ Chtěl-li dotyčný zůstat v řadách KSČ, musel odpovědět kladně a stal se sám kolaborantem proti Pražskému jaru. Schvaloval totiž tímto aktem okupaci vlasti cizí mocí a členstvím v KSČ dobrovolně a vědomě napomáhal normalizačnímu procesu a následným perzekucím. Členů KSČ bylo v roce 1989 cca 1 000 000 osob. Výraz je také běžný v emigrantské češtině. Je to výraz pro člověka, který ač původně emigroval před komunisty, po získání zahraničního občanství se snažil upravit si vztahy s ČSSR výměnou za peníze a podávání informací o jiných emigrantech.