Black-Friday-2019-05-Multimediaexpo.png

Okupace

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

Okupace (lat.) znamená obsazení či přivlastnění. V občanském právu je to historický způsob nabytí vlastnictví přisvojením věci nikoho nebo nálezem.

Okupace jako způsob nabytí vlastnictví

Současný český Občanský zákoník nezná pojem okupace, uznává ovšem nabytí vlastnictví obdobné okupaci podle zvláštních zákonů, např. lovem, rybolovem, sběrem klestí a lesních plodů atd. Tato koncepce vychází z toho, že dnešní české právo na rozdíl od práva římského nezná pojem věci ničí (každý pozemekvlastníka, opuštěná věc propadá státu nebo obci), avšak volně žijící živočichové, volně rostoucí rostliny a některé další přírodní zdroje jsou částečně v obdobném postavení. S právem okupace je příbuzné právo obecného užívání, které zaručuje každému možnost běžnými způsoby užívat krajinu, les, pozemní komunikace, povrchové vody atd.

Okupace území

Sovětští a němečtí vojáci v okupovaném Polsku (Brest-Litovsk, 20. září 1939)

Rozdíl mezi anexí a okupací poprvé formuloval švýcarský filosof a diplomat Emerich de Vattel ve svém díle Zákon národů (francouzsky Droit des gens, 1758). Toto rozlišení se stalo součástí mezinárodních právních norem po napoleonských válkách a později bylo zakotveno v haagských konvencích (1907) a čtvrté ženevské konvenci (1949).

Historicky lze okupaci území klasifikovat také podle toho, jestli území před okupací náleželo nějakému jinému státu:

Příklady vojenských okupací v historii


Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace