Kontinentální šelf

Z Multimediaexpo.cz

Kontinentální šelf
Kontinentální šelf na mapě světa

Kontinentální (pevninský) šelf neboli pevninský práh je označení pro okrajovou část kontinentu, která volně pokračuje pod mořskou hladinu.

Definice šelfu ve světě není jednotná, okraje šelfu se nejčastěji uvažují jako místa, kde mírný sklon dna (0°07´) přechází ve sklon podstatně větší (kolem 5°). V minulosti se jako okraj uvažovala hloubnice 200 metrů, dnes se hloubka nebere v potaz, důležité jsou geologické a geomorfologické vlastnosti.

Vlastnosti šelfu

Šířka šelfu je velmi rozdílná, od několika kilometrů až po 1 300 km. Stejně tak rozdílná je i hloubka šelfových oblastí, která se pohybuje od 55 m (Patagonský šelf) po 500 m na pobřeží Kanady či Antarkidy. Průměrná hloubka šelfů je kolem 130 metrů.

Okraj šelfu může být proti pevninskému svahu ohraničen tektonicky (pacifické pobřeží Ameriky), korálovými útesy (v tropických a subtropických částech světového oceánu), solnými diapiry (Mexický záliv), může být formován glaciální erozí a akumulací (v polárních oblastech) či tvořen říčními náplavy (deltovými sedimenty).

Podle mezinárodního práva má nad zdroji v kontinentálním šelfu právo stát, který šelfu přiléhá. Celkově šelfy zabírají 8 % dna světového oceánu. Kdyby došlo k připočtení rozlohy šelfů k rozloze kontinentů, byl by poměr zastoupení zemského povrchu na 35 % (kontinenty tvoří 29,2%).

Využití šelfu je v centru pozornosti oceánografie z důvodu, že se zde nachází zásoby mnoha nerostných surovin (hlavně ropa a zemní plyn, dále rýžoviska různých minerálů, ložiska fosforitů apod.). Šelfové oblasti jsou místy tradičního rybolovu a jsou zde i možnosti pro energetické využití moří.

Literatura

  • KÖSSL, Roman; CHÁBERA, Stanislav. Základy fyzické geografie : přehled hydrogeografie. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 1999. ISBN 80-7040-348-9. S. 19.  
  • KVASIL, B. a kolektiv. Malá československá encyklopedie, VI. svazek Š-Ž. Praha : Academia, 1984. S. 26.  

Externí odkazy