Moše Dajan
Z Multimediaexpo.cz
Moše Dajan (* 20. května 1915, kibuc Deganija, † 16. října 1981, Tel Aviv) byl izraelský generál a politik.
Obsah |
Mládí
Moše Dayan se narodil a vyrostl v kibucu Degania A, ležícím v Palestině (v dané době pod kontrolou Osmanské říše) poblíž Galilejského jezera jakožto první dítě v nově založené komunitě. Jeho rodiče se jmenovali Shmueal a Devorah. Již ve svých 14 letech vstoupil do Hagany. Byl hodně ovlivněn vojenským učením Wingateho. Hagana vyslala Dajana do Bulharska, kde vystudoval vojenskou akademii.
Druhá světová válka
Na počátku druhé světové války byl Dajan zatčen Brity, kteří ve snaze získat větší podporu od Arabů postavili Haganu mimo zákon a celkově vůči Židům přitvrdili. Posléze ale změnili názor, Haganu opět povolili a začali s ní spolupracovat na boji proti Ose a jejím spojencům. Při bojích proti Vichistickým Francouzům Dajan přišel o levé oko a začal nosit oční klapku, která se stala natrvalo součástí jeho image. Na základě doporučení australských důstojníků, pod kterými sloužil, obdržel jedno z nejvyšších britských válečných vyznamenání: Řád za vynikají služby – DSO.
Vojenský velitel
Během první arabsko-izraelské války zastával postupně stále významnější posty ve vedení izraelských ozbrojených sil. Nejdříve velel obranným pozicím v údolí řeky Jordán, později převzal prakticky velení nad celou centrální oblastí. Jeho vzestup mu krom jeho mimořádných schopností usnadňovalo jeho přátelství s Ben Gurionem a Šimonem Peresem. Po konci války jeho hvězda stále stoupala, v letech 1955–1958 byl náčelníkem Generálního štábu Izraelských obranných sil a jako takový velel vojenským operacím během Druhé arabsko-izraelské války, tzv. Suezská krize. Zatímco z pohledu izraelských spojenců (Velká Británie a Francie) byla tato válka považována za velký neúspěch, z pohledu Izraele šlo o impozantní vítězství, což pozvedlo Dajanovu popularitu natolik, že se toho rozhodl využít – opustil ozbrojené síly a vstoupil do politiky.
Politik
V roce 1959, rok po odchodu do důchodu, vstoupil Moše Dajan do strany Mapaj vedené Davidem Ben Gurionem. Do roku 1964 zde sloužil jako ministr zemědělství. Jakožto příslušník Ben Gurionova křídla opustil Moše Dajan v roce 1965 stranu Mapaj a vstoupil do Ben Gurionem nově založené formace Rafi. Následující premiér Izraele Levi Eškol se s Dajanem nesnášel, nicméně v roce 1967 uznal, že je neúnosné, aby jakožto nevoják nadále osobně zastával post ministra obrany a krátce před propuknutím Šestidenní války navzdory osobní řevnivosti jej jmenoval ministrem obrany.
Šestidenní válka
Dajanův podíl na plánování Šestidenní války byl sice minimální, nicméně i tak byl jeho význam enormní. Kromě toho, že se jako ministr obrany podílel na řízení pozdních fází operací a že měl velký vliv na vládní rozhodnutí ovlivňující průběh bojů, udělal mnoho pro pozvednutí morálky vojska a obrazu Izraele a jeho armády v průběhu konfliktu. Jeho skvělé vystupování mu vyneslo u veřejnosti takovou popularitu, že se stal jedním s vážných kandidátů na post premiéra.
Po ukončení války stanul v čele skupiny ministrů-jestřábů, kteří odmítali opustit dobytá území. Později však svůj názor přehodnotil (zejména po Válce Jom Kippur) a hrál velkou úlohu při mírových jednáních s arabskými sousedy.
Válka Jom Kippur
Když po smrti Leviho Eškola stanula v čele Izraele Golda Meirová, Dajan setrval na pozici ministra obrany. Byl tedy částečně zodpovědný za hrubé podcenění válečných příprav Egypta a Sýrie a chybná vyhodnocení varovných signálů, kterých bylo k dispozici více než dost, což spolu s dalšími okolnostmi vyústilo v katastrofální porážky a velké ztráty Izraelské armády v prvních dnech jomkipurské války (hlavní odpovědnost ovšem nesly zpravodajské služby). Po dvou dnech, kdy situace nazrávala ke kolapsu, Dajan začal panikařit. Jeho slova o „pádu Třetího chrámu“ notně vyděsila jeho okolí, naštěstí nebyla řečena na oficiální tiskové konferenci, kde mu premiérka prozíravě vzala slovo. Dajan viděl situaci tak černě, že začal otevřeně mluvit o použití zbraní hromadného ničení proti arabským cílům a údajně požádal Goldu Meirovou o předběžný souhlas s použitím jaderných zbraní v případě potřeby.
Dajan posléze situaci zvládl a řídil akce izraelských jednotek po zbytek války až do příměří, které si SSSR vynutil pod přímou hrozbou vojenské intervence, aby zachránil arabskou stranu před úplným rozdrcením. Tento úspěch však nezměnil nic na faktu, že Dajan přišel o značnou část svého kreditu a posléze musel rezignovat i s Goldou Meirovou.
Další kariéra
Válka Jom Kippur a následná vynucená rezignace přiměly Dajana, aby se na čas stáhl z politického života. Posléze se do něj ještě na čas vrátil jako ministr zahraničí za stranu Likud. Zemřel v roce 1981 na rakovinu tlustého střeva.
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |