Prácheňsko

Z Multimediaexpo.cz

Prácheňsko je velmi starou historickou částí země české, zahrnující části nynějšího Plzeňského a Jihočeského kraje. Jako samostatný kraj zaniklo po roce 1849 po novém krajském uspořádání a bylo rozděleno mezi oba výše uvedené kraje. Tento stav s malými úpravami trvá dosud. Z etnografického hlediska se jedná o subregion etnografického regionu Pošumaví.

Pojmenování

Prácheňsko bylo pojmenováno podle hradu Prácheň u Horažďovic, který byl správním střediskem kraje. Název Prácheňsko se v současnosti užívá k vymezení části míst v obou krajích a v turistických a regionálních publikacích, název přežívá u části obyvatel v běžném vymezení se původu a část obyvatel dodnes připomíná zašlou slávu svého kraje. Písek má dodnes atmosféru nepodobnou ostatním okresním městům, ve městě zůstala výrazná paměť na velké časy jako jednoho z nejvýznamnějších měst celé české země.

Vymezení

Tento kraj měl hraniční čáru procházející v blízkosti: Železná Ruda (Markt Eisenstein) - Sušice (o níž se krom německého jména Schüttenhofen zachovala asi i komolenina jeho keltského názvu Setuakaton, ovšem spíše hypoteticky) - Kasejovice (Kasejowitz) - Rožmitál pod Třemšínem (Rosenthal) - Milín u Příbrami - dále šla hranice po řece Vltavě k Českým Budějovicům (Budweis), přesněji k Hluboké nad Vltavou (Frauenberg), kde uhýbala směrem k Lhenicím, před Lhenicemi šla dále k jihu k dnešním břehům Lipna u Horní Plané (Ober Plan) a k hranici s Bavorskem. Jeho geografické jádro byla osa řeky Otavy, která má dodnes své původní keltské jméno.

Osídlení

Čtvrtinu obyvatel, převážně v regionu Böhmerwald (Šumava, Gabreta) ale s menšinami i v dalších větších městech a obcích dále ve vnitrozemí tvořili německy hovořící občané. Další menšinou, usídlenou především v malých poddanských městech (Čkyně, Kasejovice..) i ve větších královských městech (Vodňany, Písek..) tvořilo obyvatelstvo židovského původu. Tito občané se většinou živili jako drobní obchodníci. Jejich ghetto ve městě Kasejovice (kde tvořili až 11% populace) zůstalo dodnes zachováno, jako velmi vzácné memento z ne vždy slavné minulosti. Velmi malou menšinou, někdy pronásledovanou, tvořili částečně kočující Romové. Výše jmenované národy lze považovat za původní prácheňské obyvatelstvo. Nejstarším hlavním sídlem prastarého kraje byl archaický hrad Prácheň poblíž dnešních Horažďovic, již v dávném středověku (13. století) přešla funkce sídla kraje na pravostranný, Nový Písek. Starý Písek si tehdy výslovně nepřál být s tím Novým spojován (což král při zakládání nového Písku těmto obyvatelům garantoval) a Starý a Nový Písek splynuly v jeden sídelní útvar až po dlouhých staletích. Písek ve své funkci hlavního města rozsáhlého kraje vydržel až do konce v polovině 19. století.