Pravidla českého pravopisu

Z Multimediaexpo.cz

Pravidla českého pravopisu (PČP) jsou soustava doporučení pro pravopis českého jazyka. Stejný název má i příručka zpracovávaná Ústavem pro jazyk český (ÚJČ) Akademie věd a z ní odvozené další příručky zpracovávané různými nakladatelstvími například pro potřebu škol.

Obsah

Popisované jevy

Pravidla českého pravopisu se speciálně zabývají zejména odchylkami od hláskového pravopisu:

  • volba mezi i (í) a y (ý). Z tohoto důvodu se rozlišují měkké, tvrdé a obojetné souhlásky a k obojetným souhláskám se vytváří seznamy vyjmenovaných slov. Pravopis koncovek se řídí gramatickými vzory, u koncovek sloves je pak třeba sledovat gramagickou shodu přísudku s podmětem, t. j. pravopis slovesa podřídit gramatickému rodu podmětu, ať už vyjádřeného nebo nevyjádřeného.
  • používání písmena ě, rozlišování mě a mně, změkčování písmen d, t, n písmenem i
  • ztráta znělosti některých souhlásek na konci slov nebo ve skupině souhlásek, páry znělých a neznělých souhlásek značené písmenem pro znělou souhlásku
  • pravopis skupin souhlásek, které se někdy vyslovují zjednodušeně (např. šveska = švestka, cera = dcera, kecky = zastarale kedsky, ale děcko ≠ dětsko, jednostraný = jednostranný, francouský = francouzský) a hláskové změny, které se odrážejí i v pravopise (brandýští a hradečtí, ne brandýsští a hradecčtí)
  • volba předložky nebo předpony s a z (se a ze)
  • označování délky samohlásek, volba mezi ú a ů, změny délky při ohýbání slov (dráha – o drahách, prodávat – prodavač, výjimka – výjimečný – vyjímatelný), dubletní tvary
  • psaní přejatých slov (zachování původního pravopisu, způsoby počeštění, přepis některých písmen s odlišným významem, potlačené zdvojení písmen, volba mezi s a z, označování délky samohlásek, zachování původních i a y), pravidla transkripce
  • psaní zkratek a značek
  • pravopis vlastních jmen, zejména kapitalizace (psaní velkých písmen) a pravopis víceslovných vlastních jmen (rozdílná pravidla pro různé typy subjektů), úzus u označení na pomezí vlastního jména (např. první světová válka malými písmeny, Vánoce po reformě pravopisu velkými písmeny), rozlišování vlastních jmen od obecných
  • jiné případy kapitalizace (vyjádření zvláštního vztahu, začátky větných celků atd.)
  • hranice slov v písmu, psaní mezer, spojovníků, spojky -li, dělení slov na konci řádku
  • členicí (interpunkční) znaménka (tečka, čárka, závorka, pomlčka, středník, otazník, vykřičník, dvojtečka, uvozovky, tři tečky, odsuvník čili apostrof)
  • pravopis a zvláštnosti jednotlivých slov (dokumentováno pravopisným slovníkem)

Závaznost pravopisné kodifikace

Žádný zákon závaznost Pravidel českého pravopisu přímo nestanoví. Pravopisná zvyklost (norma) češtiny je ustalována a sjednocována především Ústavem pro jazyk český a školskou soustavou. Ústav pro jazyk český vydává doporučující publikace (například Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny, Akademický slovník cizích slov) a provozuje jazykovou poradnu pro veřejnost. Příslušné státní ministerstvo (nyní Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) je obvykle schvaluje pro užívání ke školní výuce češtiny, případně závazně vyžaduje respektování těchto zásad při výuce češtiny ve školách. Pravidla doporučovaná Ústavem pro jazyk český jsou obecně považována za oficiální.

Historie

Pravopisné příručky do roku 1948

  • 1846 a 1851 Prawidla českého prawopisu, praktickými přijklady wyswětlená, pro učitele českých sskol, zwlásstě pro kandidáty auřadu učitelského, W Praze : Cjs. král. sklad normálnjch sskolnjch knih, tištěno švabachem
  • 1854 Pravidla českého pravopisu : praktickými příklady vysvětlená, V Praze : C.k. sklad normálních školních knih,
  • 1902 Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů s podtitulem „Jediné ministerstvem kultu a vyučování schválené vydání“ (Praha, Školní knihosklad), první PČP. Po vzoru němčiny zrušila zdvojování souhlásek v psaní cizích slov. Tím měly všechny dosavadní písemnosti včetně dvou třetin Ottova slovníku naučného rázem zastaralý pravopis.
  • 1903 vydání „větší“ a „menší“, Školní knihosklad.
  • 1904 vydání „větší“ a „menší“, tentokrát Císařský královský školní knihosklad.
  • 1913 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů : Jediné c.k. ministerstvem kultu a vyučování schválené vydánívydání větší, Školní knihosklad.
  • 1917 vydání větší, Císařský královský školní knihosklad.
  • 1919 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů : Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání, Praha, Státní školní knihosklad.
  • 1921 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů : Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání, vydání větší, Praha, Státní nakladatelství.
  • 1924 (nezměněný otisk 1926) - Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů : Jediné ministerstvem školství a národní osvěty schválené vydání, vydání větší, Státní nakladatelství.
  • 1941 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů, Praha, Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu a Česká akademie věd a umění. Zavedla v cizích slovech psaní dlouhých samohlásek, např. balkón či sesóna. Tím najednou měla většina svazků nedokončených Dodatků k Ottovu slovníku naučnému zastaralý pravopis.
  • 1942 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů, vydání větší, Londýn, nakl. Čechoslovák / Kruh přátel československé knihy, nezměněný otisk vydání z roku 1924
  • 1943 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů - Regeln der tschechischen Rechtsschreibung, Praha, Školní nakladatelství pro Čechy a Moravu a Česká akademie věd a umění, přetisk vydání z roku 1941
  • 1946 a 1948 Pravidla českého pravopisu s abecedním seznamem slov a tvarů, Praha, Státní nakladatelství a Česká akademie věd a umění, v podstatě nezměněné otisky vydání z roku 1941.

Vydání v letech 1957 – 1990 (ČSAV a SPN)

  • 1957 Pravidla českého pravopisu, Praha, ČSAV (Sekce jazyka a literatury). Jejich cílem bylo funkčně fonetizovat pravopis. Toto úsilí tvořilo nedílnou součást demokratizačního procesu, uplatňovaného v rámci jazykové politiky lidově demokratického státu, procesu směřujícího k zjednodušení, a tím zpřístupnění spisovného jazyka širokým vrstvám jeho uživatelů". Důvodem bylo, že „spisovný jazyk se stále více stává majetkem i lidí neznalých ani řečtiny, ani latiny, ani angličtiny.“ V cizích slovech zavedla psaní t místo th a z místo s.
    § 99: v latinské příponě     -ismus se píše jen s; rovněž tak v několika slovech humanistické tradice filosofie, gymnasium, president, presidium, universita (a v jejich odvozeninách); jen s se ovšem píše též v slovech nezdomácnělých, jako např. cirrhosis, gnose, gnoseologie, konsensus, spasmus, tenesmus, a rovněž v některých vlastních jménech osobních a zeměpisných (viz § 108 – 113)
  • 1958 2. vydání akademického vydání z roku 1957, tentokrát již zpracovala pravopisná komise Ústavu pro jazyk český ČSAV
  • 1958 a 1959 Pravidla českého pravopisu: 1. a 2. školní vydání. Praha, SPN
  • 1961 3. vydání Nakladatelství ČSAV
  • 1966, 1969 4. a 5. vydání Academia
  • 1964, 1965, 1966, 1968 3., 4., 5. a 6. školní vydání SPN
  • 1974 6. vydání Academia, zrušila výjimku § 99 pro slova humanistické tradice.
  • 1974, 1975, 1976 7. a 8. školní vydání SPN a dotisk 8. vydání
  • 1977, 1983 7. a 8. vydání Academia
  • 1978, 1979, 1980, 1981, 1981, 1983, 1984 - 9., 10., 11., 12., 13., 14. a 15. školní vydání SPN
  • 1986, 1987, 1988, 1989, 1989, 1990 - 16., dotisk 16., 17., dotisk 17., 18. a 19. školní vydání SPN

Vydání od roku 1993

  • 1993 Pravidla českého pravopisu, Praha, Academia, 1. vydání - v cizích slovech změnila psaní s a z a zrušila psaní dlouhých samohlásek, např. balon místo balón, citronek místo citrónek či sezona místo sezóna. Po vzoru slovenštiny bylo všude umožněno a doporučováno z. Ihned po vydání této verze došlo ke sporům mezi zastánci a odpůrci, zejména v psaní s a z. Proto byl vydán Pilipův dodatek, který umožnil výuku i psaní cizích slov v podobě z PČP 1983. Roku 1993 byl rovněž změněn pravopis některých typů vlastních jmen: např. ulice „K Letišti“ místo ulice „K letišti“, „náměstí Bratří Synků“ místo „náměstí bratří Synků“, Vánoce a Velikonoce s velkým počátečním písmenem atd.
  • 1993 Pravidla českého pravopisu / Ústav pro jazyk český ČSAV - školní vydání, Praha, Pansofia
  • 1993 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Fin, ISBN 80-85572-98-2 (brož.), 1. vyd., „Verze schválená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR od školního roku 1994/95“
  • 1993 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Fin, ISBN 80-85572-44-3 (brož.), 1. vyd., obsahuje též Dodatek k pravidlům českého pravopisu - školní vydání
  • 1996 Pravidla českého pravopisu, Prostějov, Fin, ISBN 80-86002-00-4 (brož.), 2. opr. vyd., „Pravidla českého pravopisu pro školní rok 1996/97“
  • 1996 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Fin, ISBN 80-7182-033-4 (brož.), 1. vyd.
  • 1998 Pravidla českého pravopisu : s dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha, Academia, ISBN 80-200-0475-0 (80-200-0944-2), vyd. 1. (s dodatkem MŠMT)
  • 1998 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc, ISBN 80-7182-033-4 (brož.), 3. vyd., s Dodatkem
  • 1998 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc, ISBN 80-7182-073-3 (brož.), 4. vyd.
  • 1998 Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, pro školní rok 1998/99, Olomouc, Fin, ISBN 80-86002-40-3, 1. vyd.
  • 1998 Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, pro školní rok 1998/99, Olomouc, Fin, ISBN 80-86002-42-X, 2. opr. vyd.
  • 1999 Pravidla českého pravopisu : školní vydání včetně Dodatku, Praha, Fortuna, vyd. 2., v nakl. Fortuna 1., ISBN 80-7168-679-4, zpracoval kolektiv pracovníků Ústavu pro jazyk český AV ČR
  • 1999 Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, Olomouc, Fin, ISBN 80-86002-52-7, 3. opr. vyd.
  • 2000 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc, ISBN 80-7182-054-7 (brož.), reprint 4. vyd.
  • 2003 Pravidla českého pravopisu, Olomouc, Nakladatelství Olomouc, ISBN 80-7182-145-4 (brož.), 6. vyd.
  • 2003 Pravidla českého pravopisu, s graficky naznačeným dělením slov, Olomouc, Fin, ISBN 80-86002-84-5, 4. vyd.
  • 2003 Pravidla českého pravopisu : školní vydání včetně Dodatku, Praha, Fortuna, vyd. 2., v nakl. Fortuna 1., dotisk, ISBN 80-7168-913-0, zpracoval kolektiv pracovníků Ústavu pro jazyk český AV ČR.
  • 2005 Pravidla českého pravopisu : . Praha, Academia, ISBN 80-200-1327-X, vyd. 2. (s dodatkem MŠMT)
  • 2008 Pravidla českého pravopisu. Brno: Lingea, ISBN 978-80-87062-47-0, vyd. 1. 895 s. (s CD-ROM)

Reference

Související články

Externí odkazy

Články


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Pravidla_%C4%8Desk%C3%A9ho_pravopisu“